Zadání naší průběžné soutěže jsem stanovil jako protiklad k barevnému podzimu. To bylo téma příjemné a však taky se sešly skoro čtyři stovky prací. Jak si soutěžící vedou v čase nečasu?

Jako obvykle nelovím mezi favority první půlky. Spíš koukám do středu a na konec peletonu. Fotky se bodují při přijetí a zejména na začátku kola se může stát, že i dobrá fotka propadne a pak už ji nikdo neposune dopředu. Jako třeba tahle Špatná nálada od Jana Fichtnera.


Možná, že ji autor v postprodukci jaksi překurýroval, ale oko připoutá. Světelná nálada tam musela být už při stisknutí spouště. A tak možná by méně mračení věci pomohlo, ale… kdo ví?

Snímek Na plotě taky nedostal tolik bodů, aby z nich mohla mít Ilona Hromádková radost. Možná je to tím, že je tu taky docela divoká a ne moc logická postprodukce. Nápaditost se obrazu ale nedá upřít. Každopádně je to něco jiného, než obvyklé mlhy na blatech, jež se valí z jedné fotky do druhé na vyšších pozicích.


M. Fadná nazvala svůj snímek Elementární částice deště. Taky to najdete hluboko za první polovinou. Je to ale neobvyklý pohled, fascinující svou obrazovou čistotou. Není to nic prvoplánového, provokuje to, člověk by rád zatáhl za šňůrku a poodhalil oponu a podíval se, co je vzadu. 


Mlžení od Honzy Baštýře je na pěkném předposledním místě. Ono si to zaslouží, protože neodpovídá zadání a kdybych já byl ten porotce, co snímek posuzoval při přijetí, poslal bych ho se zdvořilým dopisem, že je fotka pěkná, ale mimo zadání tohoto kola. Kouř není žádný nečas. Ale fotka je to nápaditá.


Procházku uzavřu moc milým potkáním. Momentálně je na devadesátém místě Maria od Lukase Durana, což je mimochodem autor i snímku momentálně na prvním místě. Čím se Maria znelíbila? To věru nevím. Autor má nezaměnitelný rukopis a kdyby někdo tuhle fotku zaměnil s tou na první pozici, myslím, že by málokdo protestoval.