V pražské prodejně Migapixelu prezentoval Sony svoji doslova žhavou novinku, plnoformátovou bezzrcadlovku A7R III. Prezentaci doplnil Zeiss svými objektivy, setkal jsem se tu s objektivy Zeiss Loxia a je to láska na první pohled. Ale nepředbíhejme.



K prohlédnutí tu byla takřka celá škála plnoformátů od Sonyho a při tom pohledu si člověk uvědomí, jak velkou cestu Sony udělal v krátké době, je až neuvěřitelné, že první Alpha 7 přišla v roce 2013! V červenci jsem tu recenzoval profesionální sportovní Alphu 9. Model A7R III velmi úzce vychází z devítky, ale zároveň navazuje na předchůdce s jeho 42megovým čipem.



Připomenu, že nejvyšší ISO ve standardním módu je nyní 32000, dynamický rozsah ve fotu by měl být 15 EV a ve videu 14 EV. Přibyl ale pixel shift, navyšování rozlišení pomocí mikroposunu snímače (jak to známe z Pentaxů, eventuálně Olympusů) – poté se získá cca 170 Mpx obrázek. Sériové focení dosahuje 10 fps. Snímač má vylepšenou pětioosou stabilizaci, měl by prodloužit udržitelné časy o 5,5 EV. Podstatná změna se ale týká elektronického hledáčku, ten je nyní čtyřmegový – jako to má Alpha 9, a to je opravdu významné vylepšení (pokud jde o totožné řešení; Alpha devítka ho má bez chvění a zpoždění). Závěrka má rozsah od 30 sec do 1/8000. Přístroj nemá vestavěný blesk a je vybaven výklopným dotykovým displejem. Zápis je na karty SD, sloty jsou dva a jeden z nich podporuje ultrarychlé karty UHS-II. Přístroj točí video ve a má vstup pro externí mikrofon, je zde i vstup USB 3.1.. Rozměry jsou 127 x 96 x 74 mm a váha 657, baterka NP-FZ100 vydrží podle CIPA 650 obrázků. Vestavěna je wifina, nikoli GPS.
Teď k těm dojmům.
Na první pohled devítku hodně připomíná – na horní stěně ale chybí volič režimů snímání – singl, série v různých rychlostech, samospoušť a bracketing. Tímto voličem vyšel výrobce v devítce vstříc hlavně sportovním fotografům, jimž je určen především. Erko trojka je určeno spíše poklidnějším letorám, o tom svědčí i pixel shift, o němž šla zmínka výše.



Nechybí tu výklopný dotykový displej – v tom provedení, které mám rád, totiž pohyb jen v jedné ose: je to jednodušší na obsluhu. Skvělý je joystick - vidíme ho na zadní stěně nad čtyřcestným voličem a Fn tlačítkem. Jim snadno přenastavujeme ostřicí bod.



Zůstává zde ten úchvatný čtyřmegový hledáček. Ten dostane každého a při prezentaci jsem zaznamenal poznámky, že pohled na svět je skrz ten hledáček lepší než pohled skutečný… To je asi individuální, nicméně je fakt, že hledáček je jasný, ostrý a bez jakéhokoli chvění. Na ukázce je nápis alfa 7R III – jen na téhle decentní cedulce je to zaznamenáno.



Ostření ve velmi dobré – zkoušel jsem to v příšeří prezentační místnosti. Pravda, ostřicí bod musí být blízko středu, nejlépe uprostřed (což ostatně je obecně platná zásada!). V krajích je výrazně pomalejší – je to dáno rozložením duálních fotodiod na čipu, kterých je přece jen míň než na alfě devítce a jsou rozmístěny na 60 procentech plochy. K vymoženostem patří i duální slot – umožňuje mimo jiné i záznam videa souběžně v HD a 4K, přičemž pak je možné sestříhat tu úspornou verzi a střih poté aplikovat na 4K.



Mohl jsem si přístroj osahat s nasazeným objektivem Zeiss Loxia 21/2.8. K disposici je též Loxia 35/2.0, 50/2.0 a 85/2.4. Ta jednadvacítka je zachycená na ukázce nahoře. Já Loxie znal zatím jen zprostředkovaně, je to přece jen specialitka zřídka vídaná. Jde o manuálně ostřené objektivy, ovšem ty 4megové hledáčky velmi manuální ostření usnadňují. Lze nastavit lupu, ta naskočí v okamžiku, kdy pohneme ostřicím kroužkem, ale lépe je nastavit focus peaking, zvýraznění hran zaostřeného objektu. U té jednadvacítky bych se ručního ostření nebál a rád si ho při nejbližší možné příležitosti vyzkouším. Na ten první dotyk to bylo nesmírně příjemné, opstření jde důstojně ztuha. Desetilamelová clona je také manuální a pro videoúčely ji lze nastavit, aby se měnila tiše, bez přeskoků. Objektivy Loxia jsou speciálně konstruované pro bezzrcadlovky, to je důvod, proč jsou malé a lehké, kdežto i manuální Zeisse pro zrcadlovky jsou objemné aa těžké, jak v poslední době kvalitní objektivy bývají.

Shrnutí
Pocitově mi A7R III hodně připomínala devítku – i v tom, že mi coby zrcadlovkáři připadá hodně malá do ruky. Lze na ni připojit grip nebo různé nástavce, které ergonomii zpříjemňují. Je pohotová, rychlá, dovede být naprosto nehlučná. Ovládání ma Sony tradičně nešikovné, útrapy lze minimalizovat vhodným nastavením Fn tlačítek a dalších definovatelných prvků. Oproti devítce pzbyla několik extrémních vlastností, jako je vysokorychlostní série 20 oken za vteřinu, ale to opravdu málo do a málo kdy potřebuje. Podstatné je, že cena je pod sto tisíc – těch 96 je hodně, ale jde o naprosto profesionální přístroj té nejvyšší kvality.
Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky fotoaparátu Sony Alpha 7R III ?