Holešovice, to je pražská čtvrť, která se mění skoro den ode dne. Rád tam čas od času zajdu, v nedaleké Jankovcově sídlí Canon a když si tam jdu pro fotoaparát k testování, rád zajedu na Bubenské nábřeží, podjedu Libeňský most a pak po Holešovickém nábřeží k přístavu. Onehdy jsem tam byl zase… v nevhodném světle. Ono je totiž nejlepší tam být kolem poledne, protože to rameno Vltavy je na ose sever – jih. Já tam tuhle přijel pozdě, ale zapadající sluníčko přece jen vykouklo zubem mezi doby a pohladilo pár těch úžasných technických artefaktů, jsou jich tam desítky.

To červené slunce mi pěkně pohladilo rezavou strukturu pontonu, ze kterého jsem dělal celkový pohled. Zaclonil jsem Sigmu 35/1.4 Art na F3.5, ona ta F1.4 přece jen je trochu extremistický nástroj. Myslím, že tohle rozostření pozadí je tak akorát. A to červené pozadí? To je postprodukční trik. Ve skutečnosti byl pozadí ve stínu a bylo to šedivé, sinalé. Použil jsem štětec, volil jsem stejnou barvu jako je popředí a přemaloval jsem pozadí v režimu prolnutí Barva, jak jsem o tom psal předminulé pondělí zde na Digineffu.



Složitější varianta na předchozí obrázek. Trochu jsem Sigmu víc zaclonil, ovšem to pozadí je opět upraveno stejnou metodou, režim prolnutí Barva s krytím 30%.



Zapadající slunce dělá divy… zvlášť když ozáří červená lana, položená na rezavém podkladu.



Odlesky se vkrádají do záběru. Je to lákavé, nicméně s vypálenými lesky musíme počítat.



Ono to tam není MOC barevné, ale někdy jo… Zkoušel jsem různé clony, tohle je při F1.6…



Když jsem ale zaclonil na F6.3, připadá mi to lepší.



Pokusy jsem zakončil focením struktur… rez, voda i sněhový poprašek. No a pak zapadlo sluníčko a byl pokoj.



Někdy se tam taky vypravte, ale pospěšte si to… nebude to dlouho trvat a v přístavu budou jenom samé vypíglované jachty! Zkuste tam být o polednách, až bude slunce pěkně svítit. Takhle zjara bude pořád ještě dost nízko.