Tato letošní novinka byla vlastně jediným trumfem Sonyho na poslední Photokině – byla to vlastně třešeň na velikánském dortu úspěchů letošního roku. Vysoce světelný širokáč třídy G Master získal velmi rychle v komunitě plnoformátových Sony popularitu díky svým optickým kvalitám i malými rozměry a váhou. Váží jen 445 g při rozměrech 75 x 92 mm a průměr závitu filtru je 67 mm, to je opravdu unikum (obdobné plnoformátové objektivy Canon, Nikon a Sigma mají 77 mm). Je utěsněn proti vlhkosti a prachu. Sestává ze 13 členů v 10 skupinách, dva jsou XA (extrémně asférické) a tři ED (extra nízký rozptyl) a vrstvy jsou třídy AR. Objektiv je osazen novým typem lineárního AF motoru DDSSM (Direct drive SSM), který by měl mít trojnásobnou dynamiku oproti předešlému typu. Ostření je vnitřní, navenek se nic nepohybuje. K nápadným ovládacím prvkům patří clonový kroužek; jím se cloní a po přepnutí na A přecházíme do automatického režimu. Clona má 11 lamel. Na objektivu lze vypnout klikání clony, takže při obsluze clony při snímání videa není nic slyšet. Clona není doplněna stupnicí hloubky ostrosti, což někteří těžce nesou, jenže to je dáno konstrukcí ostření by wire, takže ono to jaksi nejde udělat. Clonit se ale dá i rollerem, ve výchozím nastavení Sonyho Alpha 7 předním rollerem. Objektiv je dále vybaven přepínáním AF / MF, po přepnutí do MF čili ručního ostření fungují skvělé pomůcky bezzrcadlovky, tedy zvětšení obrazu při pohnutí ostřicím prstencem, eventuálně focus peaking = barevné zvýraznění objektů v pásmu ostrosti. Je zde i programovatelné tlačítko, jistě že to nejlepší co lze udělat je, namapovat na něj ostření na oko ( = ostření na oko portrétované osoby). Co ještě stojí za zmínku – v dodávce je sluneční clona, ta velmi dobře drží bajonetovým uzávěrem a uvolnit se dá po stisknutí tlačítka, takže sama od sebe nepadá. Což je příjemná inovace.



Jak se s ním fotí
Leccos nám napoví schema objektivu. Nápadná je relativní jednoduchost objektivu, která těží z krátké sečné vzdálenosti (18 mm) bajonetu od roviny čipu.



Všimněme si, oč je jednodušší a lehčí přední část, než jak je řešen klasický plnoformátový Distagon: kvůli dlouhé sečné vzdálenosti, která je delší než ohnisková vzdálenost, je třeba do konstrukce vsadit reverzní blok mohutných asférických rozptylek (dole).



Díky tomu se výhodně posouvá i těžiště objektivu blíže k tělu přístroje. Čočky objektivů GM, tedy i tohoto, jsou broušeny s přesností 0,01 mikronu. To přispívá k dobrému bokehu. V praxi se objektiv na těle Alphy 7 dobře drží, prsty se těla objektivu nedotýkají. Při clonění zarážky kladou mírný odpor, ruční ostření je samozřejmě elektrické, velmi volné avšak precizní. Oba prstence jsou kryté gumou – to je skvělé, jednak se to dobře drží, jednak to není náchylné k odření (Zeiss Loxia… uff!). Ostřicí prstenec je by wire, tedy elektrický, nicméně vždy je z maxima do maxima o půlkruh, bez ohledu na to, jak rychle jím otáčíme. Velmi dobré! K tomu ještě jedna zajímavost: když vypnete přístroj, v paměti zůstane poslední zaostření a po zapnutí se k němu aparát vrátí. Ne že by to bylo nějak super užitečné, ale zajímavé to je. Nezbytnou disciplínou při zkoumání nového objektivu je jeho rezistence vůči optickým vadám. Samozřejmě je třeba brát v úvahu automatickou korekci, která se provádí už při samotném fotografování. Nicméně – pokud jde o soudkovou vadu, tak je zde neznatelná, spíš se dá mluvit o lehké poduškové vadě (obdélník jde spíše dovnitř než by se vyboulil ven).



Zde je srovnání vinětace, je mírně patrná i při zaclonění, ale já bych z toho škytavku nedostal.



Zato není výrazně patrná chromatická vada, tedy kontury na přechodech jasů:



Ani při silné přeexpozici na pozadí slunce nevidíme prakticky žádné rušivé barevné kontury.



Bokeh (rozostření) je příjemně měkký, je to důsledek ultrajemného broušení čoček.



Další příklad… bylo zaostřeno na naprosto nejbližší vzdálenost, v obou případech při F1.4.



Obecně vzato, 24mm objektiv na plnoformátu je už silně širokoúhlý s dokáže zachytit situaci – a díky malé cloně a tudíž malé hloubce ostrosti dokáže motiv vypíchnout z pozadí. Tuto úlohu plní objektivy 24 mm, ale i 28 a 35 mm – záleží na stylu práce, komu vyhoví spíše širší nebo spíše užší úhel záběru. Osmadvacítka je reportážní klasika, čtyřiadvacítka vyžaduje kratší odstup od události. Pro živou fotografii se pak může i čtyřiadvacítka stát hlavním používaným objektivem: netřeba dodávat, že na APS-C fotoaparátu (Sony řady A6000) je z něho cca 35 mm objektiv, tedy umírněně širokoúhlý.

Shrnutí:
Sony 24/1.4 GM je bezesporu špičkový širokoúhlý, vysoce světelný objektiv. V dnešní době vysokých citlivostí už potřebujeme světelné objektivy hlavně kvůli malé hloubce ostrosti – a zde tedy stojí otázka, zda zájemce o tento objektiv tuto vlastnost využije. Jistě že bude psokojený krajinář který jím bude fotit krajinky při F8.0, nicméně 80% jeho předností tím nevyužije. To jen na okraj jako komentář k objektivu, který je výtečný a zvláště pro živou fotografii za problematických světelných podmínek (šero, interiér) ideální.

Ukázky: 1 až 3 separační efekt, figura odpíchnutá od pozadí (1 - foto M. Houdek), 7 hvězdička při cloně F16

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18
19 20


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Sony 24/1.4?