Je to pátá generace, ano, Sony se nebál zlopověstné čtyřky (a dostal za ni na Dpreview Gold Award) kompaktu, který od svého prvního uvedení v červnu 2012 sklízí potlesk.

Jaký je a komu je určen
Od prapočátku je to kompakt v kovovém těle, vybavený jednopalcovým snímačem (13,2 x 8,8 mm), teď už dlouho s předním osvitem BSI-CMOS. Bionz X je léty osvědčený procesor, zaručuje svižné zpracování a ISO do 12800, v rozšířeném módu 25600. Objektiv je zoom s rozumně nastaveným rozsahem, jenž odpovídá 24-70 mm kinofilmového formátu se světelností F1.8-2.8, v praxi tedy 2.0-2.8. Objektiv ostří od 5 cm. Čip umožňuje hybridní ostření (kontrast a fázová detekce) a zaostřovacích bodů je 315, hle, významná změna oproti modelu 2015, který jich měl jen 25 a jen kontrast. Displej zůstává třípalcový vyklápěcí a bohužel nedotykový s 1228800 pixely, hledáček je elektronický, 2.4megový se 100% krytím a 0,59x zvětšením. Rozsah závěrky je 30 sec až 1/2000, po přepnutí na elektronickou až 1/32000 (třicet dva tisíc – slovy). Sériové focení stouplo na 24 fps a to už je v podstatě filmová frekvence. Nejen to, při této frekvenci přístroj průběžně ostří a mění expozici podle potřeby. Video je 4K a menší, ve formátech MP4, AVCHD a XAVC S. Zápis je na karty rodiny SD a Sony MS Pro Duo. Výstupy jsou USB 2.0, micro-HDMI a wifina, vstupy pro mikrofon a sluchátka tu nejsou. Baterce NP-BC1 naměřila CIPA výdrž 220 fotek. Přístroj váží 299 g a měří stejně jako předchůdci 102 x 58 x 41 mm.


Řeklo by se, že změna v autofokusu je málo pro nový model – až na to, že právě autofokus, právě ostření, to je úzké hrdlo soudobé fototechniky. Tohle je první kompakt s jednopalcovým čipem, který má fotodiody schopné analyzovat fázový posun, je jich 315 rozmístěných na 65% plochy čipu. Frekvence 24 fps v plném rozlišení je taky úžasná. No a nezbude než povolat na scénu Strýčka Skrblíka: tahle pětka stojí přes 33 tisíc, tedy o čtyři tisíce víc než čtyřka. Zato trojka je za devatenáct, dvojka za patnáct a jednička pod deset - všechny jsou stále v prodeji. Na to už jsem upozorňoval v recenzi na čtyřku , že je to součást marketingové strategie Sonyho. Na trhu jsou modely všechny, všechny jsou výtečné a každý si může vybrat podle svých finančních možností. Koho pomalejší a méně přesné ostření nepálí, ať sáhne po trojce. No a kdo chce mít rychlíka, uvítá pětku.

Ovládání a menu Zapíná se tlačítkem na horní stěně, ale přístroj lze zapnout i vypnout vysunutím, respektive zasunutím elektronického hledáčku. Vysouvá se nadvakrát, tlačítkem se nechá vyskočit nahoru a pak ručně posunem dozadu. Vidíme v něm potřebné údaje, případně si tam můžeme pustit vodováhu a histogram. Nemá a nemůže mít očnici, ale dívá se do něho dobře. Zde je přístroj s vysunutým hledáčkem:


Spoušť je zapuštěná, takže nad povrch horní stěny vyčnívá jen nepatrně. Snadno se nahmatá a je s ní spojena páčka pro obsluhu zoomu – jak funkci lze nastavit i na prstenec kolem objektivu. Zapuštěný je i kruhový volič režimů. Ty jsou PASM (program, priorita clony / času, plný manuál), automat a inteligentní automat s volbou režimu snímání, scénické režimy, panorama, video a MR volba, znamená to memory, tedy paměť – má to tři polohy pro uživatelské nastavení.


Zmíněný ovládací prstenec je velká znamenitost RX stovek. Tady je to na zvážení, co si na tento užitečný nástroj navolíte. Kandidáti jsou dva (tedy, hodně kandidátů, ale dva přicházejí do vážné úvahy). Jelikož zkoumám každý model RX100, prožil jsem si už éru, když jsem si tam dal kreativní režimy – čistě proto, že to je zábavné a Sony to dobře umí. Jenže jsem si hnul prstencem a už to fotilo divoce! Z toho jsem si vzal poučení – kreativní režimy dlužno ukrýt někam hluboko do menu, pokud jsou nastavitelné jedním stisknutím čehokoli, hrajeme ruskou ruletu. Tudíž – tentokrát jsem si tam dal ovládání zoomu – skokově, po standardních hodnotách.
Na zadní stěně je tlačítko pro spoušť videa, pak je Fn tlačítko. Čtyřcestný volič má standardně určené volby nahoře režim displeje, vpravo blesk, dole korekce expozice a vlevo režim pohonu (jednotlivé obrázky, série a samospoušť).


Menu má šest oddílů, to se už ustálilo: fotografování, nastavení všeho možného, wi-fi, aplikace, přehrávání a setup.
Oddíl Fotografování má deset obrazovek. Je dobře je všechny projít a seznámit se s nimi. Upozorním na mimořádně důležité body:
Na obrazovce 4 je položka Oblast ostření. Zde je dobře nastavit pohyblivý AF bod. Ten se pak aktivuje stiskem středového tlačítka a můžeme si ho přestěhovat podle potřeby – když už displej není dotykový. ND filtr (neutrální filtr) na obr. 5 umožňuje prodloužit expozici – například pro dosažení efektu rozmazané vody. Ve výchozím nastavení, když vytáhnete přístroj z krabice, je ND filtr nastaven na pozici AUTO a pak se plete do expozice, takže je třeba ho vypnout. Na obrazovce 6 lze nastavit Profil obrazu – tedy obrazové parametry, jako je kontrast, doostření sytost. Tam se také nastavuje míra odšumění při dlouhé expozici a vysokém ISO, nicméně ve výchozím nastavení je to nastaveno rozumně na Vypnuto a nedoporučuji na to sahat, pokud si naprosto nejsme jisti, čeho chceme dosáhnout, což není zcela jednoduché, vyžaduje to součinnost s příručkou.
Automatický režim se nastavuje na kruhovém voliči. Ale pak je dobře se podívat do menu na obrazovku 7: tam lze přepnout z normální inteligentní automatiky na inteligentní Super Auto; ta analyzuje scénu a koná protiopatření. Doporučuji SuperAuto. Po analýze situace dělá přístroj protiopatření – například nastaví vícenásobnou expozici za účelem snížení šumu anebo zapne HDR, když je osvětlení kontrastní. Panoramatické obrázky byly odjakživa doménou Sony. Zdá se ale, že vývoj zde poněkud usnul. Přístroj nabízí široké a užší panorama a jenom při daném ohnisku. Naštěstí lze korigovat expozici, aspoň že tak. V menu lze navolit šíři a také směr panoramatu. Jistě že je rozumné fotit přístrojem postaveným na výšku. Oddíl Fotografování má na obr. 9 funkci Vyvolat paměť – pokud si nastavíte na kruhovém voliči MR, tedy uživatelské nastavení. Je to tedy ještě složitější než dřív a zdá se, že Sony vychází z přesvědčení, že málokdo tuhle možnost využívá.
Oddíl Nastavení ( ikonka ozubené kolečko, 6 obrazovek), zde je dobře si na obr.4 nastavit rychlost zoomu Rychlá. Na obr. 5 je důležitý oddíl, v němž lze definovat funkci ovládacího kroužku kolem objektivu, také klávesu C (ikona Koš) vpravo dole na zadní stěně, levé, pravé a prostřední tlačítko na čtyřcestném voliči. Je to tedy pět ovládacích prvků, které jsou definovatelné, myslím, že to bohatě stačí. Na obrazovce 6. najdeme Funkce zoom na kroužku, zde je možné nastavit krokové zoomování, mně připadá velmi užitečné. V oddíle Aplikací najdete dálkové ovládání. Wi-fi spojení vyžaduje, abyste si na smartfonu instalovali nejnovější verzi Play Memories, pro Čechy nejsou dostupné.
Oddíl Přehrávání má tři obrazovky, nadále tu není postprodukce fotografií, pouze zkrášlovací efekt na obličeje – zde se upravuje tón pleti a hladkost. Zkoušel jsem to na sobě, efekt nebyl velký, ovšem zkrášlit mě, to je věru nesnadný úkol. Setup (ikona aktovky) se týká hlavně chodu fotoaparátu (jas displeje atd.), zde najdeme i formátování karty.
Funkční menu má celkem dvanáct pozic a po zapnutí se otevře ta pozice, kde jste byli naposledy, což usnadňuje eventuální laborování – třeba s dynamickým rozsahem, který je tu také zastoupen. To je změna k lepšímu. Ve velkém menu v oddílu Nastavení na 5. obrazovce najdeme Nastavení nabídky funkcí a zde tedy je možné pozice vypnout a tím zpřehlednit funkční menu.

Jak se s ním fotí
Objektiv přístroje je výtečný, zůstal stejný, jakým disponují dva předchozí modely, připomenu tedy jeho základní parametry. Prakticky postrádá soudkovou i poduškovou vadu. S kresbou souvisí stabilizace. Stabilizace se vypíná a zapíná v menu. S její pomocí jsem na ekv. 70 mm udržel pětadvacetinu, to je myslím velmi slušný výkon. Nemám valný důvod, proč radit k ignorování funkce SteadyShot.

Šum je další sledovaný parametr. Zde došlo k pokroku. Jestliže jsem u modelu RX100 IV viděl hranici praktickém použitelnosti někde na ISO 3200, zde mi vychází, že má velmi dobré výsledky i při ISO 5000. Pro zajímavost, na ukázce máte 3200 – 5000 – 6400 a 12800 ISO.


Blesk funguje výtečně. Přístroj nemá sáňky na externí blesk, ale pro běžnou praxi s ním dobře vystačíte a co je senzační – má synchronizační rychlost až 1/800, takže ho lze použít i při sluníčku. Posledně jsem měl nějaké nesnáze s režimem (blesk do pomalého času, používá se v místnosti při delších expozičních dobách), tentokrát s ním žádné problémy nebyly. Korekci blesku najdete na obr. 3 ve Fotomenu, ten kdo blesk používá častěji by měl zvážit, zdali režim blesku nenechat na Funkčním měnu (oněch 6 a 6 voleb nad sebou) a na tlačítko Vpravo čtyřcestného voliče nenavolit korekci síly záblesku. Hlavní atrakcí je tu ovšem rychlost ostření. Na tu se Sony v poslední době soustředil a to je dobře, protože je to slabina fotografické techniky. Tenhle model je skvělý jak svým trackingem, tedy sledováním objektu, tak průběžným ostřením. Na téhle fotce je průsečík obou – naše Nora je mimo osu a běžela rovnou na mě.


No a tohle je ukázka „norského testu“, Nora běží na mě a já ji snímám sérií. Ta série byla reálně 22 oken za vteřinu v plném rozlišení JPEG.


Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Sony RX100 V.