Modelová řada NEX – Alpha má vzestupnou tendenci a není divu, že se model A 6300 drží na předních místech žebříčku nejúspěšnějších fotoaparátů na Dpreview, třebaže je už skoro půl roku starý. Dlouho nebyl k sehnání, nakonec jsem se ho dočkal a spolu se mnou i vy.

Jaký je a komu je určen
Sony zde zaútočil na nejslabší místo současné fotografické techniky, totiž na ostření. Vybavil přístroj zcela novým hybridním 24megovým snímačem, osazeným 425 fotodiodami analyzujícími fázový posun. Čímž pádem měl vzniknout nejrychlejší současný systém automatického ostření, jak praví firemní materiály. To je diskutabilní, nicméně rychlý bezesporu je. Jde o přístroj vybavený elektronickým hledáčkem s 2.4 miliony zobrazovacích bodů a čipem typu CMOS s 24 miliony efektivních pixelů, podporovaným procesorem Bionz X. Sony zde neusiloval o rekord ani v počtu megapixeků, ani v citlivosti – rozsah je nadále 100 – 25600, s navýšením na 51200 ISO, také rozsah časů od 30 sec do 1/4000 zůstal, avšak dramatická změna nastala v autofokusu. Ten mimo jiné zajišťuje průběžné ostření i při frekvenci 8 snímků za vteřinu max. je zde 11 oken za vteřinu, stejně jako má předchozí model A6000 , recenzoval jsem ho v červnu 2014. Zajímavé je, že už tento – přes dva roky – starý model byl už tehdy inzerován jako nejrychlejší, co se autofokusu týká. Vazba na A6000 se projevuje i v řešení ovládacích prvků. Zdání ale klame, nejde o nějaký převlek – A6300 má zcela nové tělo z hořčíkové slitiny. Hledáček je výklopný a Sony si uchoval pro mě nepochopitelnou averzi vůči dotykovému displeji. Přístroj má maličký vestavěný blesk, ale i sáňky pro externí blesk.


Tento technický odstavec už tradičně uzavřu úvahami starého lakomce. Před závorku vytknu, že model A 6000 je nesmírně zdařilý model, výsledek intenzivního vývoje. Na Dpreview dostal v recenzi Gold award. Je jen málo parametrů, které má horší než A 6300 – například rozlišení elektronického hledáčku (ne o moc) a samozřejmě rychlost ostření. Nicméně stojí 15 tisíc, kdežto A 6300 stojí 36400 Kč. Plnoformátová Alpha A7 je přitom o osm tisíc korun levnější, stojí 28 tisíc. Když ta čísla po sobě čtu, tak mě napadá, že člověk ani nemusí být tak strašně moc velký lakomec, aby se nad nimi hluboce zadumal.


Ovládání a menu
Recenzovaný přístroj byl osazen stejným objektivem, jako měla A6000 z minulé recenze, tedy stabilizovaný 16-50/3.5-5.6 od Sonyho. Ostření setového objektivu je elektrické, buď prostřednictvím kroužku, anebo posunem šoupátka. Já to rád nemám, v poslední době to ale vidíme čím dál častěji. Objektivů s bajonetem Sony E je ovšem značné množství, zde je nabídka Megapixelu, kdo by chtěl tomuto (nebo jinému přístroji z modelové řady) nabídnou pamlsek, tak by to jistě byl Zeiss Touit 12/2.8. Pojďme se ale věnovat tělu.


Přístroj se zapíná spínačem u spouště, ten je dobře dimenzovaný a snadno nahmatatelný i poslepu. Hned vedle je volitelné tlačítko C1. Na horní stěně je kruhový volič zapuštěný do těla, takže je chráněný před nechtěným posunem. Vedle něho je roller – ovládací kolečko. Kruhový volič nabízí PASM čtveřici – tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony / času a ruční nastavení expozice. Dále je tu 1 a 2 – to jsou pozice pro uživatelské nastavení, následuje video, scénické režimy a režim plné automatiky.


Pod hranou je zleva – od hledáčku – kolečko pro korekci oční vady, aktivace vestavěného blesku, velké menu , pak přepínací tlačítko AEL (uzávěr expozice) a a AF/MF. V tomto AF/MF režimu po stisknutí tlačítka jsme v manuálním režimu ostření. Při pohybu ostřicího kroužku se nastaví lupa a my přesně zaměříme – v hledáčku je to opravdu dobře vidět. Tím odpadá starost o to, na co se vlastně ostřilo. Toto tlačítko je programovatelné v menu Nastavení obr. 7 (viz níže), lze na ně nastavit všechno možné, ale také reportérské ostření na palec - kdy odpojíme autofokus od spouště (menu Nastavení, obr.5) a poté v Nastavení obr. 7 volba 2 nastavíme na tlačítko ostření.

Vpravo od displeje je funkční FN menu – ve dvou řadách je zde 6 nabídek a opět – lze to měnit podle svého. Čerstvý majitel asi s tím nebude nic dělat, ale po nějaké době si možná některou pozici přeobsadí. Zde ale obecně je možno dodat – že jednou, během dalšího vývoje, by bylo skvělé, kdyby v Fn menu byl přímý přístup ke konkrétním speciálním efektům – například „černobílé s bohatými tóny“, moje oblíbená funkce Sony, anebo HDR. Zatím je možné si nastavit přístup k celkové nabídce efektů a tam ručně vyhledat a nastavit žádaný efekt.

Na čtyřcestném voliči je nahoře nastavení displeje, vlevo režim pohonu (jednotlivé snímky, série, samospoušť, vpravo je ISO a dole je korekce expozice. Tři tyto pozice lze obsadit jinou funkcí dle libosti. Korekci expozice lze přiřadit buď k hornímu rolleru, anebo ke kolečku kolem čtyřcestného voliče – tato možnost mi připadá praktičtější. Dole pak je tlačítko pro zobrazení fotek a vpravo dole C uživatelské tlačítko. Nadále je kámen úrazu ovladatelnosti je složitost při posouvání zaostřovacího bodu. Kdyby tak byl displej dotykový... ale víte, jak je to s kdyby, jsou to chyby.

Menu má šest oddílů, foto, nastavení, wi-fi, aplikace, prohlížení a „aktovka“ čili setup. Menu jsou velmi přehledná a snadno pochopitelná.)))
Ve fotomenu se na obr.4 nastavuje minimální čas, při kterém začne automatika zvedat ISO v režimu ISO AUTO. Lze tam ale zadat, dejme tomu, 500 a pak v režimu priority clony regulujeme hloubku ostrosti a nemusíme se starat o rychlost závěrky. Jistě, určitá ostražitost je tu zapotřebí, ale je dobře vědět, že i tak se to dá dělat. Dále doporučuji obrazovku 5, ta se nastavuje dynamický rozsah, kreativní styl a obrazové efekty. Na obr. 6 lze vypnout redukci šumu při dlouhé expozici – ono to při focení zdržuje a eventuální odšumění se dá lépe udělat v editoru. Na obr. 8 se zapíná / vypíná stabilizace.
Menu nastavení má osm obrazovek, na obrazovce 1 se zapíná Zebra – ta vyznačí nezaostřené oblasti zebrováním – proužky. Asistent MF zvýrazňuje obrysy při ručním ostření – velmi užitečné, pokud fotíme s nestandardními objektivy přes redukci. Na obr. 4 je zajímavá funkce „uvolnění bez objektivu“ - tu je třeba povolit, pokud s redukcí chceme fotit cizími objektivy. Zde je i položka finder/monitor. Defaultně je nastaven na automatické přepínání s využitím očního senzoru. Ten už je rozumně vyladěný a můžeme tedy klidně nechat automatiku. Na obr.5 se nastaví tiché snímání. Pak opravdu není nic slyšet, ani při sériovém focení – to může být za specifických okolností velmi užitečné.
Wifi je užitečná věc, spárování s mobilním telefonem je už vedeno přes QR kód a je vcelku jednoduché.
Menu setup má sedm obrazovek, na obr 1 lze vypnout „dlaždice“, obrázkové ikonky, a nahradit je psaným textem. Na obr.5 se formátuje karta.

Jak se s ním fotí
Výkonný, pohotový, takto jsem charakterizoval už jeho bezprostředního předchůdce A6000. Výrazně se vylepšil elektronický hledáček a ostření je skutečně bleskové. Jeho 425 AF bodů s fázovou detekcí kryje přes 90% obrazového pole.
Co ovšem skoro vyráží dech, to je rychlost ostření i ve velmi slabých světelných podmínkách. No, to bych ještě možná dokázal vstřebat a profi zrcadlovky jsou na tom ještě líp – a řeknete si, přece je to jenom kompakt, i když bezzrcadlovka a APS-C k tomu navíc. Naprosto úžasné je sledování objektu. K tomuhle object trackingu jsem byl vždycky skeptický, protože to, co funguje jenom někdy a někde, nefunguje v konečném efektu vůbec a tudíž je to mimo můj zájem. Tady to ale funguje. Přirozeně jsem to zkoušel na našich kmitacích pejskách. Pejsek běží, máte ho na displeji a kolem něho se rojí ostřicí body jako hejno rozběsněných vos. Ano, je to jako pitbul – zakousne se, drží a nepustí. Do toho pak spustíte rychlopalbu sériového focení a pravděpodobnost, že všechny fotky budou ostré, je velmi vysoká.
Měl jsem ten přístroj jen na krátkou dobu a jen s jedním objektivem. Bylo by fajn ho vyzkoušet s teleobjektivem, při sportu. Každopádně Sony udělal v tomto směru obrovský pokrok a docela si dovedu představit, že by tato opravdu fungující funkce mohla někomu změnit způsob fotografování. Dovolte mi opakovat, že ostrost je poslední vážný technický problém, se kterým se potýkáme.

Shrnutí
Sony Alpha 6300 je poslední model řady kompaktních bezzrcadlovek s formátem APS-C. Obrazově pokračuje v dobré tradici NEX – Alpha, ovšem v dokonalosti autofokusu je tu obrovský pokrok. Rychlý, robustní v těle z hořčíkové slitiny, vybavený vším, co soudobá technika nabízí. Vyjma dotykového displeje a to je něco mimo mé pochopení a slitování. Cena je ovšem tak vysoká, že ji bude ochoten zaplatit jen skutečný milovník technických novinek anebo ten, kdo rychlost ostření a hlavně trackig nutně potřebuje.

 

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Sony Alpha 6300.