A což takhle si digitalizovat negativy anebo diáčky a mít na to maličké šikovné zařízení, které se dokonce ani nemusí instalovat? Zde takové je a pojďme se na něj podívat. Hned na začátku ale musím výbuch nadšení poněkud ukrotit. Ono je to trochu (hodně) klamání tělem. Ono je to bezesporu „hardwarové vstupní zařízení umožňující převedení fyzické 2D nebo 3D předlohy do digitální podoby pro další využití, většinou pomocí počítače,“ jak skener definuje Wikipedie, avšak provedením je to fotoaparát ofocující průhlednou předlohu od formátu 24x23 do okénka filmu super osmička. Není tam tedy lineární snímač, který projíždí po ploše předlohy, nýbrž digitální foťáček s objektivem. Takhle to vypadá, se zastrčeným rámečkem, z něhož čouhá film:


Z následující fotky si uděláte lepší obrázek o rozměrech toho zařízení, je skutečně velmi malé:


Jelikož to není skener, tedy zařízení TWAIN nebo WIA, nýbrž skutečně foťák, nemusí se instalovat žádné skenovací softwary. Prostě to připojíte k počítači a USB kabelem se přístroj napájí, nemá žádný zdroj. V dodávce je ještě kabel pro připojení k televizoru – lze promítat diáky, v dodávce je k tomu přizpůsobený rámeček. Po připojení kabelem se ale přístroj sám nepřihlásí – jenom tahá elektriku. Skenovat můžete do vnitřní paměti přístroje anebo na SD kartu, kterou vložíte do slotu na zadní stěně.
Přístroj se zapne tlačítkem Power na horní stěně a objeví se výchozí menu:


Zde je třeba před každou seancí vše nastavit, protože po vypnutí se nastavení resetují (kromě nastavení jazyku). Je to třeba nešikovné, ale na druhou stranu se vyvarujeme mnohých chyb - nastavení od minula. V menu se listuje šipkami vlevo/vpravo, nejdřív je třeba zvolit druh filmu (dia, černobílé/barevné negativy) a rozlišení; to je buď 14 nebo 22 megapixelů. Když je vše hotovo, vracíme se do výchozího menu a OK/Enter zahájíme záznam. Fotky se zapisují do vnitřní paměti, pokud vložíme kartu do slotu, pak na kartu.


Pokud bychom měli přístroj připojený k televizi, můžeme si diáky prohlížet na obrazovce.

Výsledky
K pokusu jsem zvolil negativy z 27.9.1970 – fotil jsem tehdy Jaroslava Seiferta a v paměti mám, že právě toho dne ho vyhazovali ze Svazu spisovatelů. Slíbil jsem tu fotku kamarádovi, nemohl jsem negativ najít atd., zkrátka, teď byla příležitost k pokusu. Takhle fotka dopadla, jak ji přístroj uložil:


To černé vpravo dole, to udělal zub času, on to už brzo bude padesát let starý negativ. Po úpravě vypadá takto:


Aby ale bylo srovnání, projel jsem ten negativ skutečným skenerem Epson V550, recenzoval jsem ho zde. Nastavil jsem ho na 3200 DPI, aby to bylo spravedlivé, nic jsem tam nezadal, jen potlačení prachu, a výsledek je takový, zelený nádech se udělal nějak sám od sebe:


Po úpravě vypadá takto:


 

Obrázky jsou samozřejmě zrnité, byl to film asi 27 DIN ORWO, 27 DIN, to je dnešních 400 ISO, v té době to byla ohromná citlivost a platilo se velkým zrnem…

Ještě je třeba dodat, že Epson V550 dnes stojí 5 tisíc, malý Rollei 3400 korun. Z povahy věci samé je nemožné, aby ten Rollei měl trvale lepší výsledky než skutečný skener, ale na druhou stranu: je to maličké nenáročné zařízení, pro domácí použití jistě velmi vhodné.