Rozumí se, je to o tom, jak jsem fotil na výstavě Titanik, která je v Praze na výstavišti v Letňanech. Jsou tam vystavené artefakty vylovené z hloubky 3800 m a naštvete se hned zkraje, protože parkovné tam stojí na holé louce 150 korun. O tom ale můj příspěvek není.

Samozřejmě, jde po to, co člověk chce na takové výstavě fotit. Jak je to obvyklé v expozicích, nesmí se tu používat blesk – rozumné opatření! Stejně by se ten blesk odrážel od skleněných vitrin a rušil by ostatní zákazníky atd., zkrátka, na blesk zapomeňte. Je tam přítmí. Dnešní kompakty a mobily to sice zvládnou, ale obrázky budou zašuměné, s tím je třeba počítat. Já tam šel s Canonem 5D Mk III a Sigmou 35/1.4 v naději, že tam najdu nějaké lidské situace. Výstava, to je jedna věc, ale komunikace diváků, to je další téma. Tohle je moje první fotka, je na ní Dominika, moje vnučka. Světlo jde shora, Manfroto LED lampa leží doma v šupleti, komu žalovat?


Tvrdé světlo, to je konstanta výstavních prostor. Proto doporučuji přece jen fotit v RAW, při konverzi se podaří stíny aspoň trochu projasnit. Polarizační filtr? Raději ho mít s sebou a ne jako já, v šupleti. Jsem to ale kus radila!


Je tu velké množství předmětů denní potřeby. Svírá se nad tím srdce. V kapse máte faksimile vstupenky vystavené na jméno – a v závěru výstavy jsou seznamy zachráněných, i obětí. Já měl vstupenky dámy, která přežila, její manžel zahynul. Dominika našla jméno ze své vstupenky na seznamu obětí. S tím vědomím se člověk dívá na obyčejný kartáč nebo zrcátko jinýma očima.





Snažil jsem se trochu o nějaké abstraktnější kompozice. Tohle je pozůstatek trezoru.


Rekonstrukce kajuty je zajímavá, ale fotograficky efektní moc není. Prostě, pokojíček a musíte vysvětlovat: to není obyčejný pokojíček, to je kajuta z Titanicu!


Závěr by ale neměl být pochmurný. Takže návštěvníci mají příležitost k vlastnímu vystoupení.


Shrnutí:
Technicky vzato, na výstavách obecně vzato – pokud se tam vůbec smí fotit, ne vždy je to přípustné! - musíme počítat s nízkou světelnou hladinou. Nesmí se tam fotit s bleskem a už vůbec se se stativem. Exponáty bývají za sklem, ovšem polarizační filtr ještě snižuje světelný tok. Takže je třeba počítat s vysokým ISO, stabilizace dostane zabrat. S technicky dokonalými fotografiemi reprodukčního typu pak nemůžeme obvykle počítat. Pokud to fotoaparát umí, je dobře fotit v RAW, hlavně kvůli světelným rozdílům a také proto, že na výstavách bývá různorodé osvětlení.
Je možné fotit exponáty – jako dokumentační fotky. Moc velký smysl to nemá, snad jako památka, suvenýr. Lze je fotit jako výtvarný prvek – právě na této výstavě Titanic v Praze v Letňanech uvidíme množství zajímavých a bizarních technických prvků. No a konečně – kromě exponátů jsou na výstavě i lidé. Ti se fotí navzájem a někdy se stanou i sami o sobě zajímavým motivem.