Polopatě: Jak jsem fotil maják Zdravím na sklonku roku 2016 z Fuerteventury! Je tu sluníčko a silný vítr. Bydlíme ve vesnici El Cotillo u kamarádky Radky. Kousek od nás je maják. To je pro suchozemce výzva! Kdo z nás má 3 km od domova maják?

Maják, to je věž s lampou a dole má provozní budovy. Obyčejná provozní stavba. Tenhle je mimořádně pěkný, jak je bílo – červeně prouhatý. Dobře se to vyjímá proti modré obloze.


Zásada zní – jít blíž. Nebo zoomovat. Takhle to dopadne – zase nic moc.


Dobré je – mít popředí- Na kamenech se vyhřívalo hejno racků. Šel jsem blíž, připravený stisknout spoušť a měl jsem nastavené sériové focení. Ze série asi deseti obrázků jsem vybral tenhle:


Série pomůže i při focení mořských vln. Na fotce to není nikdy ohromující, jako je to, co prožíváme, když stojíme u toho. Ale pořád to na nás suchozemce dělá dobrý dojem. Ano, maják má stát u vody.


Zároveň ale je to architektura. Objektiv s ekvivalentem 24 mm zkresluje. Ale vypadá to docela zajímavě.


Což to vzít v protisvětle? Slunce září za tělesem majáku.


Nezapomínejme na detaily. Líbila se mi litinová deska na těle majáku – a jeho mladší druh, vyhlídková věž, vyčnívá v pozadí.


Odcházíme. Před majákem parkoviště. I zaparkovaná auta mohou posloužit jako popředí. Jsme rozhodnuti se vrátit – auto může taky dobře posloužit jako markant – jako výrazné popředí. K majáku se chci vrátit až bude ranní sluníčko – je tam rozbitá loď a má ten maják v pozadí. Ale musí mít světlo, v protisvětle to vypadá pitomě.