Velmi rád se pokouším zodpovědět vaše dotazy – i tentokrát mě dotaz přiměl k zahloubáním nad problémem. Přitom je to dotaz jednoduchý: jak funguje režim Program? Děkuji za něj paní V.M. Její dotaz byl ovšem rozsáhlejší:

Pro nastavení expozice slouží 3 parametry – clona, čas a ISO. Můžeme využít plně automatizovaný režim expozice, nebo úplné manuální nastavení expozice, nebo částečnou automatiku. Při částečném automatickém režimu nastavíme ručně 1 parametr (případně 2) a zbývající parametry dopočítá automatika fotoaparátu podle nějakého algoritmu. Pokud ručně nastavíme např. clonu, automatika nastaví ISO a čas.
Otázky zní:
1) Je algoritmus nastavení zbývajících parametrů známý? Pokud ano – viz. další otázky
2) V jakém pořadí se parametry nastavují? Nejdřív ISO a od toho odvozený čas, nebo nejdřív čas a pak ISO, nebo oboje v nějakém poměru, ještě jinak …
3) Podle čeho se jednotlivé parametry nastavují - z čeho se vychází? Jak se množství změřeného/potřebného světla "rozdělí" mezi čas a ISO?
4) Jsou algoritmy pro nastavení parametrů stejné u všech výrobců, popř. typů fotoaparátů?

Tolik tedy paní V.M. Správně usuzuje, že ve firmware fotoaparátu existuje algoritmus, podle něhož se nastavují příslušné hodnoty. Pro snazší pochopení uvažujme jen o dvou hodnotách, o čase a cloně a předpokládejme natvrdo nastavené ISO. Automatika vyhodnocuje úroveň osvětlení, tedy světelnou hladinu neboli expoziční hodnotu (uvádí se v EV, podrobně jsem ji vysvětlil zde http://digineff.cz/clanek/pojmy/co-je-expozicni-hodnota ). S klesající světelnou hladinou je třeba prodlužovat expoziční dobu a snižovat hodnotu clony (nastavit větší otvor = menší číslo). Neděje se to ale nahodile. V návodech k fotoaparátům bývaly zveřejněny tyto „program line“, tedy linie označující průběh těchto změn. V zájmu duševního zdraví uživatelů se to přestalo zveřejňovat :-) . Tyto grafy vypadají takto, příklad je pro Canon:


Nahoře vidíme expoziční hodnoty, tedy EV. Na ose Y jsou clony a na ose X jsou vynesené časy. EV klesají zprava doleva, linka proporčně klesá doleva dolů a zarazí se na hodnotě světelnosti (v prvním případě F1.4, v druhém F3.5) a pak už jede vodorovně, tedy prodlužuje časy.

Jak jsem už uvedl, podobné grafy bývaly zveřejňovány, teď je k nim těžko se dostat i na internetu. Provedl jsem pokus na svém Canonu 5D Mk III, objektiv Sigma 20/1.4 Art. Při stálém osvětlení jsem měnil hodnotu ISO a zaznamenal průběh změn, tedy v podstatě Program line:


160 - 6.3
160 - 5,6
125 - 5,6
125 – 5,0

100 – 5.0
100 – 4.5
80 - 4.5

80 - 4.0
60 – 4.0
60 – 3,5
atd.


Přístroj tedy vždycky změnil o třetinu clonu, pak přecvakl na čas, a takto cikcak pokračoval. Když se nad problémem zamyslíte, zjistíte, že to jinak být nemůže – ISO jsem snižoval po 1 / 3 a pokud se má expozice adekvátně měnit, tedy zase po 1/3 , musí to jít na střídačku, clona – čas – clona – čas. Na střídačku se jednou změní o třetinu clona, podruhé čas. Takto to šlo až po 1/30 vteřiny – na cloně F2.8, a pak už Program line držela tu třicetinu a zmenšovala clonu. Tam se linka lomila. Když jsem zapnul automatické ISO, automatika utáhla clonu na F2.5 a nastavila 200 ISO.

V druhé sérii pokusu jsem Canona mučil v nízké světelné hladině. Kráčel jsem zvenku dovnitř, do stále temnějších prostor, až pak do garáže. Měnil jsem tedy hodnotu osvětlení. Nastaven režim Program a automatické ISO. Program line klesala až na hodnotu 1/30 a F1.4 (opět tentýž objektiv jako prve) a pak přístroj zvedal ISO. Šel až na 10000 ISO a teprve pak mu povolily nervy a prodlužoval čas.

První závěr
V režimu Program reaguje přístroj na klesající hladinu světla proporčním otevíráním clony a prodlužováním expoziční doby. Mezní hodnota bývá třicetina, pak je připraven zvedat ISO, pokud je nastaveno automatické ISO.

Druhý závěr
Z grafů je patrno, že tyto „program lines“ jsou typické pro typy fotoaparátů a objektivů. Aby to nebylo moc jednoduché, „program line“ jsou nastavitelné. Například režim „sport“ nastavitelný na mnoha amatérských přístrojů je program line zaměřená na krátké expoziční doby. Pentaxy jsou jediné přístroje, pokud vím, kde se v režimu Program dá tato Program line nastavit podle potřeby, je tu i sport, a Program line MFT je ve prospěch maximální kresby, tedy program se snaží držet nastavení blízko té clony, která podává optimální kresbu.


Podotýkám ale, že jsem si tento obrázek našel na internetu. Na novějších DSLR Pentax jsem to nezaznamenal. Zde je menu z K30, kde P-line znamená návrat na plnou automatiku Programu, kdežto P-Shift znamená, že i při režimu Program zastavíte ručně clonu nebo čas a druhá hodnota se automaticky přizpůsobí. Tento program shift je ovšem běžný u všech fotoaparátů.


Sledoval jsem průběh Program line na posledním fotoaparátu, který jsem tu měl v testu, na Panasonicu FZ2000. Tam v režimu Program přístroj jinak nastavoval Program line podle použitého ohniska. Když jsem zoomem prodloužil ohniskovou vzdálenost, změnila se expozice, přístroj zkracoval časy a prodlužoval ISO. Je tedy jistě užitečné prozkoumat, jak se za různých okolností automatika vašeho fotoaparátu chová.

Zajímavě se v tomto ohledu chovají mobily. Ty nemají clonu a disponuji obvykle vysokou světelností, takže mívají kratičké expoziční doby. Ale ve špatných světelných podmínkách obvykle drží ISO na nízké úrovni a prodlužují mnohdy až nesmyslně doby osvitu. I to je důvod, proč je dobře chování svého Programu v klidu prozkoumat, aby nás v terénu nevypekl.

Shrnutí
Režim Program typicky reaguje na snižování světelné hladiny lineárním proporčním otevíráním clony a prodlužováním doby osvitu. ISO typicky navyšuje až druhotně, když doba osvitu dosáhne hraniční hodnoty, např. 1/30 vteřiny. Jinak se ale chovají mobily (některé, ne všechny, zde ještě není zaveden obecně sdílený standard), které často jen prodlužují dobu osvitu a drží ISO na nízké úrovni z obav před šumem.

Tolik tedy výsledek mých pozorování. Za vaše postřehy budu vděčný, zveřejním je a jistě je ocení i další čtenáři.