Nejsem to já, jak by někoho mohlo napadnout. Je to displej na vašem fotoaparátu. Slovo mu můžete věřit – pokud je na něm něco napsáno. Jinak (skoro) nic. Tedy, berte to jako nadsázku, to se tak dělá, do titulku se napíše něco bombastického a v článku je to pak mírnější. Jádro sdělení je ale seriózní: obrazová informace LCD displeje vašeho fotoaparátu je velmi povšechná.


Jak to funguje
Dnešní displeje mívají zpravidla třípalcovou úhlopříčku. Některé jsou vyklápěcí a dotykové, ale tato vlastnost se naší úvahy netýká. Technicky vzato jsou to zpravidla TFT LCD displeje,. Tedy jsou to displeje fungující na tom principu, že uvnitř svítí bílé světlo a displej je rozdělen na obrazové body. Těch je hodně, u laciných fotoaparátů 460 tisíc, ty drahé mají 1620 tisíc, ale vždy jsou to body sestávající ze tří subpixelů. Ty si představte jako mikroskopické kratičké trubičky. Z jedné strany do nich jde bílé světlo, na druhé straně mají barevný filtr, buď červený nebo zelený nebo modrý. Tři subpixely dávají dohromady jeden obrazový vod a těch jsou, jak řečeno, statisíce i více. Uvnitř je zařízení na bázi tekutých krystalů. Podle toho, jaký proud do nich prochází, upraví tyto krystaly svoji strukturu – buď světlo propouštějí nebo nepropouštějí. Když nepropouštějí, je tma. Když propouštějí, vychází červené nebo zelené nebo modré světlo – a vzájemným doplňováním vznikají odstíny barev.
Prakticky by nás měl zajímat fakt, že „uvnitř něco svítí“. Znamená to, že na sluníčku to „něco“ soupeří se slunečním svitem a protože větší bere, slunce vítězí. To je důvod, proč za slunečného počasí na našich displejích vidíme starou belu.

Dále, když si představíte tu strukturu, pak je jasné, proč je nejlépe dívat se na displej kolmo. Ze strany vidíme důř a proto se nám tak špatně fotí, když se díváme na displej při držení foťáku nad hlavou nebo dole na spuštěných rukou. Reklamní texty nás ujišťují, jak jsou skvěle ty displeje čitelné za sluníčka a při koukání ze strany. To je první lež, jsou to pindy staré Mindy. Změnu přinesou teprve OLED displeje, to jsou ty, kde nic trvale uvnitř nesvítí, nýbrž každý ten subpixel samostatně svítí. Už to funguje, můžete si koupit OLED televizi nebo monitor k počítači, na foťáku jako zadní displej jsem to ještě neviděl. Už aby to bylo.

Další klam
Nabušený fotoaparát jako je Canon 5D Mk IV má 1620 tisíc obrazových bodů na displeji, tedy 1,62 mega. Přitom dělá fotky 32 mega veliké. Dovedete si představit, jaký obrazový masakr nastává při přepočtu z 32 mega na 1,62 mega. Pokud jde o kresbu, ta jistě trpí, ale to zase v praxi tak moc nevadí. Když jsme v režimu live view neboli přímého náhledu, můžeme si oraz zvětšit a docela dobře se nám ostří – to je zrovna příklad, kdy displej nelže. Naopak, výsledky mohou pak být výrazně lepší, než když ostříme jinou metodou. Problém je ale s barvami.

Je třeba se smířit se skutečností, že barevná informace našeho malého displeje je jen hrubě informativní. Výsledná fotka bude vypadat jinak (a to se nechci pustit do nekonečně rozsáhlé problematiky monitorů a jejich kalibrace, v naší Diskusi na to máme rozsáhlé vlákno moderované panem Antonínem Charvátem z EIZO a co ten neví o monitorech by se dalo napsat na volnou stranu krabičky zápalek).
Jak jinak? A jak to souvisí s vyvážením bílé (WB)?
Zde, prosím, vyslovím svůj osobní názor a budu rád, když se mnou budete polemizovat, od toho je náš Facebook nebo mi pošlete mail. Podle mých poznatků minimálně v posledních pěti letech přestala být problematika WB zajímavá. Já ten prvek už ani nesleduji ve svých recenzích. I velmi levné přístroje nastavují WB v automatickém režimu velmi dobře.
Komu záleží na přesném podání barev, nechť fotí v RAW a pokud to je možné ať si jako referenci vyfotí ve scéně normalizovanou barevnou škálu. To vede k dobrému výsledku.
Co k němu nevede: šťourání v barevnosti za pomoci LCD displeje fotoaparátu.
Lepší fotoaparáty nabízejí v menu možnost barevné korekce. Vypadá to nějak takto – zde je řešení Canon:


Ten posun A – B je studenější / teplejší, ve vertikále je to mezi zelenou a purpurovou. Netvrdím, že je to k ničemu. Dovedu si představit kvalifikovanou analýzu na základě měření za standardních podmínek a pak se usoudí, že z nějakých důvodů… a pak se do uživatelského menu nastaví barevný posun. Nikdy jsem to nedělal, neuměl bych to. Ale co vím jistě a před čím zde varuji: k ničemu dobrému nepovede šťourání do barevnosti s pohledem upřeným na toho obrazového lháře, na displej! Smiřte se tím, že barevně je to jen základní info a pokud vám na barvách záleží, jak už jsem napsal. Foťte v RAW, mějte zkalibrovaný monitor a upravujte finál na počítači.

Třetí lež
Do třetice lže displej stran expozice. Podívejte se na tuhle ukázku – je to mobilem ofocený displej mého Canona, vyfotil jsem standardní motiv, na kterém zkouším míru šumu při vysokém ISO:


Vypadá to velmi slušně, normální obrázek, co by na něm mělo být zlého?
Když se ale podíváme na týž obrázek v režimu info EXIF a jeho histogramu, zjistíme, že je brutálně podexponovaný. Histogram padá dokonce vlevo od poloviny grafu a to je známka velmi silné podexpozice:


Však taky jsem ho schválně podseknul, je to -2,3 EV, to je podexpozice jak řemen! Ale na displeji to vypadá, že se nechumelí. Na displeji vypadal jako normálně exponovaný snímek.

Shrnutí:
Dotkl jsem se několika lží kolem displejů fotoaparátu. Není pravda, že existuje LCD displej, který by dával skvělý obraz na sluníčku, to je něco horšího než lež – to je reklamní tvrzení. Druhé lhaní se týká barev – barevné podání displejů je hrubě orientační a už vůbec se jím neřiďte při eventuálních zásazích do základního nastavení barevného podání.

Třetí lhaní se týká expozice – v režimu prohlížení displeje rády přikrašlují skutečnost. Přesnější informaci nám dá až histogram. To budiž vaše vodítko, když jste na vážkách, zda je expozice správná nebo ne.

Úplně na konec znovu dodám, že toto jsou mé poznatky, mohu se mýlit a budu jen rád, když mě seznámíte s něčím novým.