Pan Jan Kašpar mi poslal kratičký úryvek z komedie Oldřicha Lipského Zabil jsme Einsteina, pánové z roku 1969. Literární předlohu poskytli Josef Nesvadba a Miloš Macourek a to, co pan Kašpar ve filmu objevil, je bez nejmenších pochyb... digi a dokonce na tyčce! Posuďte sami:



Tady je to sejmuté:


To nemá chybu, je to zcela skvělé... a přimělo mě to ke vzpomínání. Jako kluk jsem někde četl prognózu o elektrické fotografii. Fotil jsem od malička a hrozně mě fotografická technika zajímala. No a pak přišel rok 1969 a v kinech se objevil Kubrickův film podle předlohy Arthura C. Clarka Vesmírná Odysea 2001. A k mému úžasu a nadšení jsem tam v minutě 39 zahlédl fotografa s evidentně elektrickým fotoaparátem:


Tady máte celkový záběr.


Přístroj má nepochybně elektronický hledáček, pracuje zcela tiše a je velmi citlivý, fotograf pracuje bez jakéhokoli osvětlení. Přístroj má pistolovou rukojeť, poměrně velkou. Každopádně techničtí poradci režiséra Kubricka s analogovou fotografií v roce 2001 nepočítali.

V sedmdesátých létech jsem pracoval na rukopisu mé první fotografické knížky Tajná kniha o fotografii. Z mnoha nepříjemných důvodů vyšla až v roce 1981. Prvním redaktorem byl Ludvík Souček. Četl rukopis a přišel na moji zmínku o elektrické fotografii.

“To je naprostá sci-fi,“ prohlásil. „To přijde, ale až někdy v roce 2000.“

Vývoj mu dal za pravdu. Ideje elektrické fotografie jsem se tehdy vzdal, ale uhájil jsem jinou tezi – že fotografie bude na jiné bázi, než na bázi halových sloučenin stříbra.

V době kdy jsem bájil o elektrické fotografii, v Kodaku bádal pětadvacetiletý vynálezce Steven Sasson nad možnostmi elektronického čipu CCD. Rozlišení měl ten přístroj deset tisíc pixelů, zapisoval na páskovou kazetu, velký byl jak psací stroj Consul a fotku zapisoval půl minuty. Sasson vyfotil svoji kolegyni Joy Marshall. Moc z ní vidět nebylo, jen obrys těla na bílém pozadí, ale první digitální fotka to bezpochyby byla.