Fotograf Jeff Cable, mnohaletý produktový manažer Lexaru, vysvětluje v Petapixelu, co a jak s paměťovými kartami. Základní myšlenky reprodukuji, plný text si přečtěte na Petapixelu. Autor nejdřív vysvětluje, co je FAT tabulka – tedy File Allocation Table. Je to v podstatě zabulka, do níž se zapisuje umístění dat na disku. Když na disku mažeme soubor, fakticky mažeme jen jeho adresu ve FAT tabulce – data zůstávají tam kde byla, nicméně místo kde jsou se hlásí jako prázdné a mohou být přemáznuta dalšími daty.

První rada Jeffa Cabla zní: nemažte fotky rovnou ve foťáku. Varuje, že bychom tím mohli poškodit FAT tabulku. Přiznám, že mě to překvapilo. Velmi často mažu fotky na kartě. Navíc oceňuju, když je možné zaškrtat na přeskáčku fotky k mazání a pak je smáznout najednou – a nikdy se mi nestalo, že bych… Nicméně Cable to takto radí. Druhá rada : nikdy neformátujte kartu na počítači, vždy ji formátujte ve fotoaparátu. Tak tomu rozumím. Fotoaparát formátuje FAT – dříve to vbyla FAT 16 schopná adresovat do 2 GB dat, dnes je to FAT32 s kapacitou do 32 GB. Pro karty 64GB a ještě vyšší tahle FAT32 funguje také, ale nepočíná si hospodárně a nenaskládá na ně 64 GB (a více) dat: vždy je to méně. K adresování takto kapacitních médií je třeba exFAT tabulky, jenže to fotoaparáty ještě neumí. V počítači se zpravidla používá systém NTFS. Kdo by tedy formátoval v počítači, uvidí tuto kartu:


Výchozí je zde FAT32, protože tak byla moje karta zformátovaná. Ale jako volba je tu i NTFS a to bych splakal nad výdělkem. Jeff Cable dokonce radí, abychom formátovali v tom fotoaparátu, kterým fotíme, tedy: máme – li dejme tomu zrcadlovku Canon a kompakt dejme tomu Panasonic, kartu zformátovanou Panasonicem můžeme sice v Canonu zrcadlovce použít, ale Cvable to nedoporučuje.

Třetí rada: Fotky uložte a pak hned formátujte ve fotoaparátu kartu. Po každé akci formátujte.
Čtvrtá rada: Kupte si pořádnou čtečku. Cable doslova píše, že je mrtvej z toho, když vidí, jak někdo má foťák za deset tisíc dolarů a cpe kartu do no name čtečky za pár šupů. Dodává, že viděl daleko víc karet zničených čtečkou než fotoaparátem. V tomto punktu mám svatozář, ještě dřív než jsem četl Jeffův článek jsem si koupil pěknou drahou čtečku, s odpuštěním, Lexar…

Pátá rada: neplňte kartu na sto procent – a totéž podle něho platí o disku v počítači. Při 90% je dobře přejít na jiný.

Šestá rada: Nevytahujte kartu z fotoaparátu během zápisu. No, to snad by nikdo neudělal, i když… třeba si nevšimneme toho světýlka…

Sedmá rada: Pokud máte dva sloty, zapisujte střídavě na dvě karty. Zde dodám – hm… už takhle mám zmatek v hlavě a ještě tohle… Ale poctivě tlumočím rady člověka, který ví čem mluví.

Osmá rada: používejte jen značkové karty. Dodám k tomu, že se vyplácí používat obecně… značkové zboží.

Jeff Cable uvádí ještě některé pověry kolem karet:

Pád do vody znamená ztrátu dat na kartě: není to tak, data přežijí. Jeff dodává radu: Když kartu proženete pračkou, strčte ji do sušičky!

Karty je třeba přechovávat v krabičce : i to je pověra, říká Jeff a dodává, že sice má pouzdro na karty, ale mockrát je nechal povalovat v brašně a nikdy se jim nic nestalo.

Tož tak, to je první sada rad do Nového roku 2017, tlumočená od člověka výsostně povolaného.