Nasazení plnoformátové zrcadlovky je ze strany Pentaxu tak významný čin, jako když Sony přišel se svou Alfa 7 před třemi lety. Pentax, hrou osudu či spíš nešťastným marketingem odsunutý do pozadí, odvážně nabídl hráče do první ligy. Už jsem ho tu představoval, teď se na něj podíváme důkladně. Verdikt je jasný – pokud se o něj bude pečovat, z tohohle hráče může být hvězda!

Jaký je a komu je určen
Tělo je z hořčíkové slitiny, utěsněné proti vlhkosti a prachu, v něm je snímač CMOS s 36 miliony pixelů (7360 x 4912). Snímač má formát kinofilmového okna, jde tedy o full frame, je stabilizovaný, vybavený zařízením na odpuzování prachu a sklem na filtraci IR paprsků. Ukládá v RAW a JPEG ve 3 stupních komprese. Citlivost má rozsah 100 až 204800 ISO. Zaostřovacích bodů v modulu Safox 12 je 33, z toho 25 křížových. Jednomegový displej má 3,2 palce úhlopříčku, je vyklápěcí, avšak nikoli dotykový, je vybaven speciální mezivrstvou omezující reflexy. Hledáček je hranolový se 100% krytím, zvětšení 0,7x. Rozsah časů je od 30 sec do 1/8000. Nemá vestavěný blesk, má aktivní sáňky a vstup pro synchronizační kabel. Sériové focení je 4,4 fps, lze pořídit sérii 17 snímků RAW nebo 70 JPEG v nejnižší kompresi. Vestavěná je wi-fi i GPS. Video je až 1920 / 60i, záznam v MPEG4 nebo H.264 se stereozvukem, přístroj má vstupy jak pro mikrofon, tak pro sluchátka. Slot pro SD karty je duální, baterka je D-Li90 s kapacitou 760 snímků. Závěrka má životnost 300 tisíc cyklů. Přístroj váží 1010g a měří 137 x 110 x 86 mm.


Tohle jsou základní technicko-taktická data, která ovšem velkou výpovědní hodnotu nemají. Jde o zrcadlovku, která zřetelně stojí proti Canonu a Nikonu. Canon v této třídě nabízí model D Mk III, Nikon má větší výběr, nicméně blízko mu stojí D750, respektive D810 taktéž s 36 megapixely. Pentax je z nich nejtěžší, nicméně rozměrově je co do výšky a šířky nejmenší, je tlustší – nepochybně i kvůli důmyslnému duálnímu výklopnému displeji, viz níže. Váha souvisí i s robustností. Na webu najdete videa, například toto je francouzské video o foťáku popatlaném bahnem. Tam bych ale podotkl, že stejně utěsněný musí být i objektiv, aby to mělo smysl. Bahenní test jsem si odpustil, třebaže podle specifikací je setový objektiv 28-105 též utěsněný.


Na první pohled vypadá přístroj poněkud těžkopádně. Má mohutný úchop, hodně výrazný, takže pro prsty nezbývá moc místa. Mně to nijak moc nevadilo, ale četl jsem na to téma v recenzích poznámky. Ke složitosti ovládání se vrátím. Zde v úvodu jen řeknu, že tohle opravdu není přístroj přívětivý k začátečníkovi. Je postaven podle koncepce „vše na povrch“, má tři rollery a dva kruhové voliče a místo obvyklé PASM čtveřice má plných sedm voleb. Neměl jsem přístroj dost dlouho – dejme tomu na čtrnáctidenní expedici – abych ho prozkoumal opravdu pod kůži, ale za těch pár dní soužití mi připadalo poněkud obtěžující, že na obsluhu potřebuju obě ruce. Nicméně, pro Nikony tato výtka platí taky, jsem v tomto směru zhýčkaný Canonem.

Velkou předností je stabilizace čipu a s ní spojené vychytávky – automatické srovnávání horizontu a hlavně pixel shift – čtyřnásobná expozice. Pentax to má už v modelu K3, zde je to dovedeno k dokonalosti a výsledky jsou doslova ohromující jak v rozlišení 36 mm, tak v medium nastavení 22 megapixelů. Vychytávek je zde mnoho, některé jsou unikátní – například je zde čtveřice LED světélek, které pomáhají k orientaci v noci – svítí na bajonet, na tlačítka, slot na karty a konektory (má je i na sluchátka a mikrofon, dokonce zvlášť od jiných konektoru – maličkost, ale praktická). Silná stránka přístroje je odolnost, ale hlavně kresba. A o tu snad ve fotografii jde až na prvním místě, nebo snad ne?

Ovládání a menu
Bez manuálu to nejde. Dlužno pochválit, že k přístroji je přibalen manuál v češtině, dokonce s příklady menu taky v češtině, použitelného textu je jen 113 stran: text je velmi hutný a vyžaduje opravdu pozorné studium. Doporučuji si stáhnout pdf ono se to přece jen lépe čte, v tištěné podobně je text mrňavý. Manuál je hodně podrobný, dá se říci úplný, ale nikoli výkladový (někdy jsou manuály učebnice fotografie, tak tady s něčím podobným nepočítejte).

Přístroj se zapíná páčkou u spouště, kromě polohy ON je tu ještě poloha náhled, tím se dá fyzicky zaclonit kvůli kontrole hloubky ostrosti – iluze, tohle nikdy nefungovalo, protože na tmavém obrázku nic kloudně nepoznáme. V fotomenu obr.5 ale lze změnit funkčnost na digitální náhled a pak se jakoby exponuje a výsledek vidíme na displeji, aniž se fotka zapsala na kartu. Nemyslím, že je to nezbytná věc při dnešní nulové ceně zápisu na kartu.


U spouště máme tlačítka pro korekci expozice a ISO, o něco níže zapnutí wi-fi a osvětlení stanového displeje. Ten je docela maličký a nikoli nezbytný, nicméně na fotoaparátu této kategorie nesmí chybět. Podstatný ale je kruhový volič vpravo od hledáčku. Je v návodu nazván kolečkem funkcí a ovládá se kolečkem nastavování. Zde se dá ovládat korekce expozice, citlivost, kontinuální expozice...

Zde se musím zastavit – ono je to trochu matoucí, ve skutečnosti jde o sériové focení, přičemž přístroj nastavuje expozici kontinuálně, tedy na každé okno zvlášť. Dále je bracketing, postupná expozice. Zde je třeba (není to v manuálu) nejdříve nastavit střední hodnotu – ať už v mínusu nebo v plusu nebo nechat na nule, záleží na konkrétních podmínkách) a pak je možno kolečkem nastavování nastavit rozsah bracketingu. Zajímavé je, že bracketing není uveden jako položka v menu, je dostupný jen tímto kolečkem, anebo volbou ze čtyřcestného voliče. To je výhodnější cesta, je možno nastavit až 5 hodnot s rozsahem až 2 EV po třetinách. Nastavování bracketingu přes kolečko je omezeno na 3 pozice a nějak jsem nepřišel, jak se bracketingu zbavit jinak než resetem funkcí v menu setup na obrazovce 4.

Následuje HDR, má tři stupně, stupeň 1 je docela decentní a dobře použitelný. Grid je promítnutí vodicích linií do hledáčku, SR je vypnutí/zapnutí stabilizace, Crop je přepnutí do APS-C režimu a wi-fi je nikoli překvapivě wifina.

I méně pozorný čtenář si asi všimne, že mnohé funkce jsou zdublované, ISO, wi-fi i korekce expozice mají svoje zvláštní tlačítka. Já bych se nad tím nepozastavoval, je na každém,. jakou cestou půjde. Každopádně je toto kolečko funkcí zajímavá inovace.

Klasický kruhový volič režimů je na levé straně. Tam je pět uživatelských pozic, automatický režim, X režim, což je synchro čas pro blesk. Následuje P = programovatelná expozice, Sv a Tv je priorita clony s tím rozdílem, že na Sv se nastaví automatické ISO, kdežto Tv má ISO pevně nastavené. Obdobně pan je Av a TAv priorita clony, přičemž Av má pevné ISO a TAv automatické ISO. M je manuální expozice a Bulb je dlouhá expozice po stisknutí spouště, lépe pak dálkové nebo wi-fi spouště.

Na zadní stěně zleva pod hranou najdeme aktivaci živého náhledu (focení přes displej)m režim měření expozice (zónové, středové a bodové), vpravo pak je zadní roller, AF tlačítko na aktivaci autofokusu, AE-L tlačítko pro aretaci naměřené expoziční hodnoty. Níže je zelené tlačítko pro vynulování nastavených hodnot, píše se v manuálu. Hm. Toto tlačítko slouží při manuálním režimu jako záchranný kruh, stisknutí se automaticky nastaví hodnota naměřená přístrojem. V režimu P se tímto tlačítkem dá přepnout na prioritu času respektive clony. Zeleným tlačítkem lze resetovat korekci expozice: nejdřív se musí zmáčknout tlačítko korekce a potom zelené tlačítko. Níže je tlačítko pro prohlížení a tlačítko pro přepínání karty 1 a 2 (pokud máme oba sloty obsazené). Tlačítko ale je zásadně důležité pro přepínání režimu čtyřcestného voliče. Ten totiž v jednom režimu slouží jako přepínání režimu snímání (singl, série, samospoušť atd), nastavení bílé, nastavení jasu displeje LCD a stylu fotek, něco jako picture style Canonu a Nikonu, včetně černobílé a cross process fotky. Tímto tlačítkem ale můžeme tuto funkci přepnout na ovládání polohy zaostřovacího bodu. Přístroj nemá dotykový displej a tudíž je tato funkce zásadně důležitá. Ta poloha dolů (styl displeje) je volitelná v fotomenu obr.5 – jmenuje se to Tlačítko Fx2. Dole pak je INFO tlačítko a Menu, přičemž INFO je fakticky funkční menu s nabídkou dvaceti různých voleb – lze to individualizovat.


Další sadu ovládacích prvků najdeme zleva na boku. Nahoře je zámek, tím se dá zamknout přední a zadní roller, nicméně ostatní ovládací prvky zůstávají aktivní. Pod tím je funkční tlačítko Fx1, v základním nastavení se po stisku nastaví RAW. Níže je volba režimu autofokusu a ještě níže páčka na přepnutí manuálního a automatického ostření.


Je toho docela dost. Má to ale svoji logiku a když tomu přijdeme na kloub, dokážeme toho dobře využít. Menu je ve srovnáním s touhle atomovou elektrárnou celkem jednoduché, fotomenu má pět obrazovek. Na obrazovce 1 už na první pozici najdeme položku Fázová detekce. Tady je třeba nastavit prioritu ostření pro kontinuální (sériové) snímání. To se musí udělat nadvakrát, na položce 1stpolíčko akce a Akce v AF.C kontinuální, Důležitý je Hold AF Status, to je v podstatě citlivost autofokusu při změně polohy snímaného objektu, typicky – pes běží v lese a běží za stromem. To je potřeba vyzkoušet podle toho, co a jak se fotí. V základním nastavení je to vypnuté.

Položka Program křivka je důležitá vychytávka – nastavuje se tu, jak se bude chovat P režim (programovatelná automatika). Lze nastavit prioritu krátkého času, prioritu hloubky ostrosti a prioritu MFT, to znamená, že se přístroj bude snažit udržet se v rozmezí optimální kresby použitého objektivu. Na obr. 2 máme klasické pentalogií položky, nastavení dynamického rozsahu a nastavení redukce šumu... Nejlíp je fotit do RAW a nechat to na položce AUTO...
Na obr. 3 je zřetelnost. Není to doostření, je to spíš lehký pixel mapping:


Obrazovka 4 má položku AA filtr – má jít o drobné rozostření způsobené zachvěním čipu. Má polohu OFF a tři režimy, mode 1 a mode 2 a bracketing, kdy pořídí 3 fotky – OFF a 1 a 2. Neshledal jsem prakticky žádné rozdíly, ale nefotil jsem proužkovou košili...
Poslední důležitá položka je Přizpůsobení tlačítka, už o tom padla řeč. Tady se dají ovlivňovat funkční tlačítka Fx1 a Fx2 a :program pro E-kolečku“, přičemž tu žádné E-kolečko není a myslí se tím dvojice přední / zadní roller, směr otáčení a funkčnost při různých režimech.
Položka Paměť určí, co si má přístroj po vypnutí pamatovat. Na př. filtr... bych vypnul, ale také zapnul, podle toho, jak k tomu kdo přistupuje.
Shrnu – je to velmi náročné a manuál určitě bude mít oslí rohy, než to všechno vstřebáte. Ale je to důmyslné a funkční. Kdybych to měl posoudit globálně, zřetelně z toho plyne preference spíše studiového focení. Už ta absence dotykového displeje k tomu směřuje. Akční fotoaparáty kladou velkou pozornost pro autofokus a jeho režimy, ten tady jde tak trochu bokem.

Jak se s ním fotí
Tím se dostáváme k tomu podstatnému, jak se s tím fotí. První šok nastává při pohledu do hledáčku. Je to nejjasnější obraz, jaký jsem v nějaké DSLR viděl, velký, jasný. Je to dáno i průhledným LCD, které zobrazuje údaje, ale důmyslným vedením zrcátka. To se sklápí, ale zároveň stahuje k zadnímu hornímu rohu komory – Pentax tomu říká Floating Mirror:


Dále (vlastně především) je třeba zdůraznit absolutně mimořádnou kresebnou kvalitu. Přístroj má 36 mega, lze nastavit 22 mega a ještě níže. Porovnával jsem kitový objektiv 28-105 se třemi objektivy Canon na 5D Mk III, 50/1.8, 17-40/4.0 a 24-70/4.0. Pentax má přesvědčivě navrch, co se kresby týká.


Barevně je možná lehce přesaturovaný, ovšem zde podotknu, že je to čistě subjektivní pohled. Navíc, parametry jako je kontrast, saturace, ostření atd. se dají v ohromném rozsahu dolaďovat. Pravda, překvapila mě nepřesnost předvolby Žárovky, která mi v ateliéru nikdy nedělala na žádném modelu problémy a zde jsem musel nastavit bílou ručně podle šedé tabulky. Což se ostatně k seriózní práci velmi doporučuje.
Pixel shift je specialita tohoto přístroje. Má to už model K3 a disponují tím i některé modely Olympus. Zde se to nastavuje v fotomenu na obr. 3, má to režim s vykrýváním pohyblivých prvků a bez. Exponuje to ze stativu 4x a kompozitní obrázek vznikne ze 4 snímků posunutých o jeden pixel, jak ve FF, tak v APS-C formátu. Ten rozdíl je přesvědčivý, absolutní, totální:


Pohled z okna mého ateliéru...


Tady jdou řeči stranou, ten rozdíl asi vidíte i na zmenšenině. Režim má dvě pozice, ta první vymaže pohybující se objekty, na druhá skládá 4 fotky na sebe a objekty prolne:


Rozumí se, že ta první varianta je zřejmě praktičtější. Nicméně kresba je ultimativní i bez tohoto úžasného zařízení! Pravda, je zde něco pro šťouraly a pídily. V tomto kompozitním snímku se vyskytují artefakty na první pohled neviditelné:


Jak to vzniká nevím, možná je to pohybem pampelišek. Tím ale funkčnost pohyblivého snímače nekončí, je zde automatické srovnávání horizontu. Sice máme v hledáčku velmi dobře fungující vodováhu, ale v určitém rozmezí je přístroj schopen natočit snímač, aby kompenzoval naše nepořádné držení.
Když už jsme u toho natáčení, nemohu opomenout výklopný displej. Je to konstrukční unikát, umístěn v plechovém lůžku, připevněném čtyřmi ocelovými vzpěrami k tělu přístroje. Lépe se to ukáže než popíše. Zde je lože vysunuté, je dobře vidět vzpěry:


V další fázi lze vyklopit displej:


Jako hračka je to úžasné a snad to má ji nějaké praktické využití. Na to jsem nestačil přijít, spíš to zdržuje, jakkoli je to konstrukčně i provedením obdivuhodné. Tyčky jsou tak pevné, že za displej můžete kilový (s objektivem i dvoukilový) foťák držet jak králíka za uši.

Pokud jde o autofokus, pro běžné účely je – vycházím ze zkušeností s jediným objektivem 28-105 – velmi použitelný a nebyly problémy s doostřením v kontinuálním režimu. Jestliže jsem tedy nedávno vyslovil podiv nad tím, že TIPA ocenila K1 jako nejlepší zrcadlovku, když je to tak novýá a dosud ne důkladně zkoušený model, pak teď se plně s tímto verdiktem ztotožňuji.

Shrnutí
Pentax K1 je full frame zrcadlovka s formátem stabilizovaného čipu 24x36 mm, s rozlišením 36 milionů pixelů. Pohyblivosti čipu se nesmírně účinně používá i ke kompozitním fotografiím, které zásadním způsobem zvyšují kresbu statických obrázků. Co se kresby týká, dostává se K1 na současný vrchol a jsem zvědav na srovnávací testy s jinými přístroji s vysokým rozlišením.
Určité problémy vidím dva, jeden je specificky český.
Nechápu, jak je možné, že fotoaparát, který se v Bhphotovideu prodává o 500 dolarů laciněji než Nikon D750 stojí u nás o dva tisíce korun víc, přičemž v BH stojí 1800 dolarů a zde 55 tisíc? Třicet korun za dolar, to je docela slušná rána. Dodává se k němu objektiv 28-105/3.5-5.6. Ten stojí 17500, ocitl se na trhu letos, v BH stojí 500 dolarů, takže zase děláme hejly s 30 Kč za dolar. Ale budiž, dělat hejly můžeme, možná je to zdaněním, clem. Ale objektiv 15-30/2.8 pro Pentax stojí 47 tisíc (ano, v Americe 1500 dolarů), přičemž je to Tamron s jinou nálepkou a ten stojí 1200 dolarů a u nás 32 tisíc. Tady si už člověk připadá opravdu jak v Jiříkově vidění. Abych opravdu shrnul, kromě cenových extravagancí tady vidím problém v osazení kvalitní optikou. Pentax nabízí jeden zoom s velmi podměrečnými parametry pro state of art prvotřídní tělo, plus dva přešupačené a předražené Tamrony a pak trofejní pentaxí skla z analogové minulosti. Což je, abych tak řekl, politováníhodné. Pokud to Ricoh myslí se svou pentaxí ofenzívou vážně, měl by přijít s nabídkou aspoň dvou tří skel pro bezprostřední budoucnost a do tří let s dalšími, aby jich bylo aspoň deset na výběr, od rozumného širokáče po dlouhé ohnisko. Ano, Pentax 70-200/2.8 můžeme nahradit stejně kvalitním a mnohem levnějším Tamronem, nicméně šedesát tisíc bych dával za objektiv 150-300/5.6 jen v delirické horečce. Ano, Pentax 31/1,8 je milý za 31 tisíc, ale Nikon 35/2.0 stojí 9500. Pentax zřejmě spoléhá na to, že jeho fanouškové si nechají všechno líbit, ale tímto skvělým modelem by měl mít ambici hranice pentaxí sekty překročit. Přehled objektivů vhodných pro tento fotoaparát najdete na této tabulce, zde.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, dále běžné světlo, 13 a 14 silné rozdíly světelných hladin, 15 protisvětlo, 16 a 17 pixelshift, 18 při 12800 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Pentax K1.