Zkratka TZ znamená Travel Zoom, tím výrobce naznačuje poslání – jde o kompakty s širokým rozsahem zoomu, které se uplatí hlavně v cestovní fotografii. Panasonic je dělá v provedení s jednopalcovým čipem a s menším, 1/2.3 palcovým. Tento je ten větší.



Jaký je a komu je určen
Má 20 mega a je stabilizovaný v pěti směrech. Zoom má rozsah ekv. 24 – 360 mm při světelnosti F3.3-6.4. Rozsah citlivosti je od 80 do 25600 ISO. Displej je třípalcový pevný dotykový s 1,2 megapixely, hledáček je elektronický s rozlišením významně navýšeným oproti TZ100, na 2,3 megapixelů, to je významný pokrok. Rozsah závěrky je od 60 sec do 1/2000, při použití elektronické závěrky 1/16000 vteřiny. Série má 10 oken za vteřinu. Video je až 4 K ve formátech MOV, H.264 a AAC, vstup pro externí mikrofon zde není. Zápis je na karty rodiny SD (až UHS-I), konektivita přes Wi-Fi a Bluetooth. Kapacita baterie je 370 fotek, rozměry 111 x 66 x 45 mm. Výrobce udržuje řadu v rozumných rozměrech „poněkud většího kompaktu“, zde je to 111 x 66 x 45 mm při 370 gramech váhy. Určení je charakterizováno citovanou zkratkou TZ: cestovní univerzální fotoaparát za 20 a něco tisíc, to je slušná cena za vybavený jednopalcový kompakt s Leica optikou.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou vedle voliče režimů. Na horní stěně nalezneme ještě spoušť s páčkou pro zoom , spoušť videa a roller.



Na zadní stěně napočítáme čtyři volitelná Fn tlačítka, dalších pět je virtuálních a skrývají se za pravým okrajem obrazovky. Pod horní hranou je vedle elektronického hledáčku tlačítko pro volbu hledáček / displej, tlačítko pro aktivaci vyskakovacího blesku a uzávěr ostření a expozice.



Dále vpravo je Fn1, pod ním Fn2 a prohlížení. Čtyřcestný volič má předvolby, nahoru je to korekce expozice, vpravo WB, dole samospoušť a sériové focení a vlevo makro a manuální ostření. Pod tím je Fn3, které slouží jako koš při prohlížení a disp pro volbu stylu zobrazení na displeji. Vpředu je kolem objektivu prstenec s definovatelnými funkcemi. Já si tam navolil krokové zoomování – skáče to po tradičních hodnotách monofokálů: 25 – 35 – 540 – 70 – 90 – 135 – 160 – 200 – 250 - 300 - 360 mm ekvivalent. Přístroj se napájí USB kabelem. Lze ho tedy dobíjet i v autě nebo z powerbanky.



Menu
Je oproti předchozímu modelu poněkud zjednodušené a zpřeházené. Má pět oddílů, foto, video, uživatelský setup, setup a prohlížení plus šestý oddíl (ikonka panáček) pro uložení často používaných funkcí. Pokud ale máme zapnutou Inteligentní automatiku iA, přibude oddíl sedmý - zde se dá zapnout/vypnout funkce iA+ (oproti obyčejnému iA nerozeznatelný rozdíl) a zapnout/vypnout noční záběr z ruky a inteligentní HDR - zmíním se ještě později.

Ve fotomenu se ISO nastavuje na obr.1 – i zde je možné nastavit automatické ISO v manuálním režimu, nikoli ale korekce expozice, protože tlačítkem pro korekci přepínáme roller pro ovládání clony / času. To nejdůležitější, tedy barevnost, formát, rozlišení a kvalita, je též na 1. obr. Zde ještě kromě ISO nastavíme i režim autofokusu, včetně sledování (moc to nefunguje – nikde, nejen na tomto foťáku). Při nastavení jednobodového ostření se nám do hledáčku plete lupa, lépe je nastavit jednu zónu. Poslední položka na obr. 1. je filtr - lze nastavit souběžné uložení filtrované i nefiltrované verze fotografie. Zajímavá je položka i.dynamický na obr. 2, má čtyři stupně a jde v podstatě o projasnění stínů. Vzhledem ale k tomu, že lze fotit v RAW, ten koho takové věci zajímají by měl fotit do rawu a hrát si s tím v počítači. Na téže obrazovce 2. nastavujeme funkce blesku, hlavně jeho sílu. Přístup je nešikovný, doporučuji tuto funkci navolit na Q menu (Fn tlačítko 3) místo korekce expozice, která má samostatné tlačítko. Podotknu ale, že editace Q menu je úkol pro trpělivé, nejlépe pak najmout na to Popelku, dělá se to na dotykáči. Na obr. 3 je kompenzace difrakce, difrakce je ohyb světelných vln a kompenzovat se to moc nedá. Na obrazovce 4. vás čeká volba typu závěrky MSHTR a ESHTR, je to mechanická, respektive elektronická závěrka.

Setup uživatele má dokonce 5 oddílů, dohromady je to 6 obrazovek, o dvě méně než dříve. Při uvedení přístroje do chodu doporučuji k pozornosti oddíl 3 - Používání, kde nalezneme oddíl Fn tlačítko a tam nadefinujeme všechny 4 fyzické a dalších 5 virtuálních tlačítek. Pro začátek je dobré si prostudovat, co je ve výchozím nastavení na kterém tlačítku, je to rozumné a měnil bych to jen ze specifických důvodů, které má každý z nás jiné. Osmá obrazovka má i Průvodce menu, to je ne moc užitečné radění v menu, příliš stručné, aby bylo k něčemu.

Takto shrnuto a vyprávěno vše vypadá velmi rozumně, v praxi narazíme na drobnosti, které znesnadňují práci. Že to má čtyři fyzická a pět virtuálních Fn tlačítek je pěkné, nicméně je nepochopitelné, že nelze přeprogramovat tlačítka čtyřcestného voliče. Zejména je problematické tlačítko vpravo, určené pro WB: dnes je automatika vyvážení bílé tak dokonalá, že není třeba se o ni starat. Naopak nastavení ISO je v praxi běžně používaná funkce. Navolil jsem si ji tedy na Fn1, ale raději bych ji viděl namísto WB funkce na čtyřcestném voliči. Patálie je i s funkcí Ostření na střed. Ta je v uživatelském menu na obr. 2 a když ji naivně zapnete v domnění, že je dobré ostřit na střed, získáte de facto pohyblivý zaostřovací bod a čtyřcestný volič zbavíte všech předvolených funkcí. Pak není možné ani nastavit korekci expozice. Sama o sobě ta funkce marná není, i když si myslím… vzhledem k tomu, že displej je dotykový a velmi snadno jediným dotykem zaostřovací oblast přestěhujeme a že dokonce při focení skrz elektronický hledáček celý displej funguje jako pohodlný touchpad, je tahle funkce Ostření na střed zhola zbytečná.

Jak se s ním fotí
Přístroj výborně padne do ruky. Má příjemnou oporu pro palec pravé ruky i pro prsty – je tu jakýsi náznak úchopu. Jde o malý výstupek na zadní stěně a to co funguje jako úchop je také jen malé vyvýšení, avšak spolehlivě to omezí riziko vyklouznutí z prstů. Povrch je matný, dá se říci i jaksi sametově drsný, jakkoli to zní divně.

Přístroj je vybaven elektronickým hledáčkem. Nelze ovšem čekat, že bude tak komfortní, jako hledáčky – dejme tomu – řady Panasonic G, i když má 2,3 mega - je to i věc rozměrů a optiky v něm. Jistě přijde vhod za jasného slunečného počasí, kdy je orientace na LCD displeji problematická. Výtečné je jeho spřažení s LCD displejem – při pohledu do hledáčku lze na dotykovém displeji přesouvat ostřicí bod. Je je skvělá technika zavedená Panasonicem. Mohu jen s politováním konstatovat, že LCD displej je nadále pevný, nikoli tedy výklopný. Výrobce si zřejmě nepřál, aby přístroj byl příliš dobrý, říkám si trpce, nicméně důvodem byla jistě snaha uspořit rozměry a váhu. Zoomujeme buď páčkou u spouště, nebo prstencem kolem objektivu. V menu se dá nastavit skokové zoomování na prstenci, jak už jsem se o tom zmínil výše. Zoomování páčkou je však rychlejší. Dávno pryč jsou doby, kdy jsem odrazoval od automatického módu, tyto inteligentní automatiky nedělají svému názvu už dlouho ostudu a výborně fungují i zde – jdou dvě, iA a iA+, rozdíl v praxi není žádný. Jak jsem se zmínil, v menu lze nastavit pro iA+ i automatické HDR, zafungovalo to když jsem měl slunce v záběru… a to je opravdu extrémní jasový rozdíl! V menu lze zapnout i funkci Noční fotografie bez stativu, mělo by jít o sérii fotek, které se následně složí do výsledného obrázku. V menu nastaveno, v praxi nefunguje, soudruzi z Panasonicu někde udělali chybu. To je spíše kuriozita. V praxi nás bude zajímat spíše program line, neboli algoritmus nastavení expozice v proměnných světelných podmínkách. Přístroj očividně miluje nejmenší clonu svého Elmaritu, v automatickém iA i méně automatickém P = Program režimu fotí převážně na plnou světelnost. Dává přednost krátkým časům a když světlo poklesne, prodlužuje expozici na 1/125 sec. Této expoziční doby se drží a zvyšuje ISO, pokud máme nastavené automatické ISO. Lze mu nastavit horní limit, ve výchozím nastavení je 3200, nicméně lze pro nouzové případy použít i 6400, jistěže bez nároku na obrazovou kvalitu. Obecně se tedy dá říct, že přístroj preferuje krátké časy a troufne si zvyšovat ISO, někdy jsme svědky i opačného přístupu. Tento program line mi však přijde rozumný. ISO má velmi přijatelný šum ještě při 3600, pak nastávají vážnější problémy a pochopitelně ten nejvyšší stupeň 12800 je použitelný jen pro zcela výjimečné zdokumentování ojedinělých jevů, kdy dokumentární hodnota převažuje nad technickými nedostatky, např. při příletu létajícího talíře Marťanů. Zde je srovnání 800 - 1600 - 3200 - 6400 ISO:



Obrazová kvalita je překvapivě vysoká. Překvapivě – pro mne – proto, že ohnisko s ekvivalentem 360 mm na kompaktu je problematické plus dvojnásobné digitální zvětšení v iA režimu si koleduje o problémy. Na tomto přístroji je stabilizace opravdu výkonná – bez nároku na stoprocentní účinnost lze uspokojivý výsledek získat i na ekv. 300 mm osminou z ruky.

Shrnutí
Panasonic je vyzrálý cestovní kompakt s dlouhou historií vývoje. Výtečný objektiv a jednopalcový čip podporovaný procesorem nejnovější generace jsou předpokladem výtečných obrazových výsledků. K přednostem přístroje patří i elektronický hledáček a dotykový displej. Rozsah zoomu je 15x, nicméně moderní optický průmysl i tohle zvládá už velmi dobře. Použitelné jsou i dvojnásobně navýšené hodnoty – na 720 mm ekv. Přístroj je obsypán tlačítky a našlapán funkcemi jež často jedna vylučuje druhou, nicméně lze se bez toho balastu dobře obejít. Neprohloupí tne, kdo se spolehne na automatický režim a na základní nastavení, jak vzešlo z továrny.

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18
19 20


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky fotoaparátu Panasonic TZ200?