Rychlý nenápadný – Panasonic GX 80 je stavěný na to, abych ho vyzkoušel v nějaké mele. Veselice a demonstrace 1. Máje byly na to jako stvořené. Připomenu základní fakta:


Přístroj má snímač typu CMOS velký 17,3 x 13 mm s 16 megapixely. Podporuje ho procesor Venus Engine, barevné filtry jsou tradiční RGB Bayerova maska. Nenajdeme zde ale nízkofrekvenční filtr proti moiré, čímž by se rozlišení mělo o 10% zvednout – podle výrobce (jak se to měří? :-) ). Rozsah ISO je 200 až 25600, rozšiřitelný je dolů na 100 ISO. Stabilizace je duální, jednak na čipu, jednak na objektivu – pokud je stabilizovaný. Ostření je na bázi analýzy kontrastu, je zde implementovaný unikátní DOF systém Panasoniku, který analyzuje rozostření a dává pokyn, kterým směrem se má pohyblivý člen optické soustavy vydat , velmi to urychluje ostření. Displej je třípalcový, vyklápěcí a dotykový s milionem pixelů, elektronický hledáček má 1,99 zvětšení a 2764800 bodů. Mechanická závěrka má rozsah 60 sec až 1/4000 – je zcela přepracovaná, je poháněná elektromagneticky a tím by se měly zmírnit otřesy vyvolané pohybem lamel. Elektronická závěrka má maximum 1/16000 sec. Vestavěný blesk by měl mít dosah 6 m při ISO 200. Video je až 4K, zapisuje v MPEG4 nebo AVCHD, stereozvuk. Snímky v JPEG a RAW se zapisují na karty rodiny SD, výstupy jsou USB a micro-HDMI, též wi-fi včetně NFC (párování dotykem). Baterka je li-ion s kapacitou 290 obrázků, váha 426 g, rozměry 122 x 71 x 44 m.

Srovnání
Je to menší bratr špičkového modelu GX8 (recenzoval jsme ho loni v říjnu). Jistě že první, co čtenáře asi napadne, jsou rozdíly. Toto není recenze, mám přístroj v ruce opravdu jen pár hodin a za sebou jednu vycházku, nicméně si troufnu tvrdit, že to podstatné si mladší menší bratr zachoval. Pravda, má 16 mega místo 20, ale jelikož mám pubertu za sebou vím, že 16 mega je víc než dostatečné rozlišení. Má 8 oken místo 10 oken za vteřinu – i to je úctyhodná rychlost sériového focení. Zachoval si důmyslnou stabilizaci – na čipu a v některých objektivech – to se netýká objektivu, jímž byl tento přístroj vybaven – šlo o setový zaklapávací 12-32 mm (ekv. 24-64 mm), který hodně sluší miniaturnímu modelu GM5. Myslím, že by si zasloužil lepší objektiv, přinejmenším světelnější. Přístroj má dva rollery, elektronický hledáček není vyklápěcí (nemyslím, že je to fatální nedostatek) a displej je jen vyklápěcí dotykový, nikoli vyklápěcí a natáčecí. Osobně to mám radši a nevadí mi, že si nemůžu dělat selfíčka, protože si selfíčka nedělám. Cena nebyla stanovená, ale na světovém trhu je o 20% levnější než GX8, což by mohlo vyjít na nějakých 22 tisíc za tělo. Tím by se přiblížilo miniatuře GM5, která stojí 19 tisíc – to ale jsou spekulace.

V praxi
První zážitky jsou pozitivní. Zapíná se páčkou vpravo nahoře, je pod voličem režimů. Páčka je poněkud titěrná, nicméně nahmatat se dá. Korekce expozice nemá samostatný volič, tento model se vrátil k tradičnímu způsobu, kdy je třeba zatlačit na zadní roller a pak jsme v korekci expozice. Je to taková vychytávka. Ty dva rollery mohou ovládat oba čas v režimu priority času a v prioritě clony oba clonu. Po namáčknutí zadního rolleru jsme v režimu korekce – takže asi je rozumné si nechat ten zadní roller trvale vyhrazený pro korekci. Funguje to i v režimu P (programovatelná automatika) - předním rollerem měníme poměr clony a času. Neobvyklé ale je, že korekce funguje i v režimu úplné automatiky zcela stejně, jako v režimu P. Osobně to vítám. V režimu M (ruční nastavení expozice) se nedá korekce nastavit.

Ostření je velmi rychlé. Přístroj má 49 ostřicích bodů – jednobodové se ukázalo v mele být problematické, protože jsem fotil převážně na displej a při živé fotografii nebylo dobře vidět, na co je vlastně ten bod nastaven a co tudíž bude ostré. Asi nejlepší řešení je fotit na hledáček a palcem volit na displeji bod nebo zónu - ano, i tento displej umí fungovat jako touchpad. To je obrovská přednost mirrorlessů Panasonic i oproti zrcadlovkám – umístění zaostřovací oblasti je skutečně díky tomu bleskurychlé. V mele fotil přístroj spolehlivě, rozhodně je vhodný pro rychlou intuitivní fotografii. Když ale se fotí na displej – a myslím si, že právě v takových případech jako byly tyto taškařice je to velmi vhodné - je lepší fotit na zónu nebo dokonce celoplošně, než na jeden zaostřovací bod, právě proto, aby měl člověk přehled, na co vlastně ostří.

Fotil jsem Majáles Filosofické fakulty, pak démošku anarchistů – byli trochu nervózní stran zobrazení obličejů, respektuju to a dokonce jsem ani moc ty obličeje nezabíral, a pak Konvičkovy antiislamské bojovníky. Potíže jsme měl jenom s ostřením (kontrola ostřicího bodu) a na některých fotkách mám pocit, že to ostří trochu dozadu. Ale prověřím to až v dalších sériích. Mimochodem - tento přístroj nemá nízkofrekvenční filtr proti moiré. Podívejte se na snímek č. 9 (Konvička a jeho muži). Při zobrazení na displeji bylo na Konvičkově saku vidět moiré, ale při zvětšení na 100% zmizelo. Moiré je opravdu papírový tygr!



Politický protest - Rusko a cenzura Sbratření - sympatická tvář policie, tak to má být!


Nevrlí turisté na segveji Skrytá tvář anarchie


Ještě skrytější tvář anarchie aneb Černá je krásná


Zalehněte, jde Konvička Přímou cestou z Blaníku


Konvička a jeho muži Budem stavět zeď proti imigrantům


Ženy bojovnice Kde domov můj