Panasonic oznámil svoji bezzrcadlovku nejvyšší třídy v kategorii Micro Four Thirds (Olympus & Panasonic a j.) na výstavě CES v Las Vegas začátkem ledna. Měl jsem příležitost ji mít na pár hodin v ruce a zde jsou moje postřehy.

Jaký je a komu je určen
Je to bezzrcadlovka kategorie MFT s čipem 17,3 x 13 mm. Velikost čipu odpovídá prodlužovacímu faktoru 2x, takže objektiv s fyzickým ohniskem 50 mm má úhel záběru jako 100 mm objektiv plnoformátového přístroje 24 x 36 mm. Procesor je Venus Engine, rozsah ISO zůstává od 200 do 25600. Displej je nyní 3,2palcový s 1,6 miliony body, je vyklápěcí a přetáčecí, samozřejmě dotykový.  Zásadní pokrok je v hledáčku, ten je OLED 3,7 mega a zatím byl použitý jen v profi full frame přístroji Leica Q. Přístroj je určen k natáčení vysoce kvalitního 4K videa – používá se plná plocha snímače, nejde tedy o výřez. Na první půlrok jsou slíbené dva upgrady firmwaru zaměřené na video, včetně anamorfické video – širokoúhlý obraz. Velká péče byla věnována zaostřovacímu systému. Panasonic pokročil hodně daleko v systému DFD (Depth From Defocus) založeném na analýze neostrosti - podle charakteristiky neostrosti systém pozná, kterým směrem má nastavit pohyblivý člen systému – smysl je v urychlení ostření. Je to rozhodně náročný přístroj nejvyšší třídy a vychází hodně vstříc videografům. Nejvyšší výkon, nejvyšší momentálně dosažitelná kvalita a také vysoká cena 55 tisíc – a jsme ve sféře plnoformátových zrcadlovek.



První dojmy
Když jsem tu v dubnu 2014 recenzoval model GH4, upozorňoval jsem na jeho opulentní rozměry a váhu – na první pohled byste řekli, že jde o zrcadlovku střední třídy. Váha i rozměry jsou u pětky dokonce ještě větší než u čtyřky, 725 g tělo s baterkou, to už je pěkný macek, rozměry 139 x 98 x 87 mm. Ovšem to první, co následuje po zapnutí, je pohled do hledáčku a ten je doslova ohromující. Opakuji, znám ho z Leicy Q, ale na bezzrcadlovce se objevuje poprvé. Je to ohromný, zcela jasný a klidný, dokonale ostrý obraz. Subjektivní pocit ostření je okamžitost – samozřejmě že se tu uplatňuje systém DFD (Distance From Defocus),  který odhaduje podle míry rozostření při náhledu, jak daleko je objekt od fotoaparátu a zároveň zjišťuje, zdali je objekt před nebo za aktuální rovinou zaostření. Tato data slouží k urychlení procesu zaostření na principu analýzy kontrastu. Ostření je tedy bleskové a odezva okamžitá – konečně mám u bezzrcadlovky pocit naprosto nezprostředkovaného kontaktu se strojem. Zapnu – a hned je zapnutý. Stisknu spoušť, kdesi v hloubi kovového těla to vlídně mlaskne a je to tam. Na obraze v hledáčku se neprojeví žádné trhnutí – jinde mám nepříjemný pocit, že fotím něco jiného než co vidím.

Má sympatie pro plnoformátové zrcadlovky je mimo jiné založena i na hledáčku – v plnoformátovém hledáčku je obraz pořádně vidět. Nuže, v tomto OLED 4K EVF je to vidět mnohem líp. V prvním oznamu tohoto přístroje jsem napsal:  je to tady, další údery krumpáčem do hrobu jednookých zrcadlovek, obraz v takovém hledáčku je prostě lepší a jasnější, než jaký dokáže zprostředkovat systém zrcátko / hranol. A to jsem jen usuzoval z publikovaného faktu, jakým hledáčkem je přístroj vybaven! Teď už jsem mohl nafotit prvních několik desítek fotek a dokonce bych řekl, že obraz v hledáčku je ještě lepší než v té Leice Q.

Fotil jsem za doslova šíleného počasí – sluníčko se na mě usmálo jen na pár minut v lese, ve městě bylo pošmourno nebo dokonce mlha. To si nechci stěžovat, jenom podotýkám, že i obraz na displeji (je vyklápěcí a přetáčecí, dotykový) se mi zdál mimořádně dobrý, ale lámání chleba respektive displeje nastane až za prudkého slunce a to mě nepotkalo.

Další postřehy
Vynikající je ergonomie přístroje. Ano, velmi úzce navazuje na GH4. Vše potřebné je vyvedeno ven, na mechanické ovládací prvky. Hned za spouští je ovládání WB, ISO a korekce expozice, ovšem z nepřeberné nabídky funkcí a jejich kombinací lze pustit ISO a korekci expozice rovnou do rollerů (jsou samozřejmě dva, jde o profi přístroj). Výtečné je mechanické přepínání režimu ostření – automat, průběžné a ruční na zadní stěně vpravo od hledáčku, jakož i kruhový volič, kde se nastaví single, série (až 12 oken), bracketing a samospoušť. Když jsme u té série, neměl jsem čas se tím podrobně zabývat, nicméně při sérii jsem v reále dosáhl solidních devíti oken za vteřinu – a průběžné ostření v této frekvenci udrželo ostrost na naší ohařce Noře (Nora – říkám tomu „norský test“).

Lehce jsem se podíval i na zvládnutí vysokého ISO, do 3200 nevidím problémy, od 6400 problémy jsou, takže limit standardní použitelnosti je 5000 ISO. To byla donedávna doména plnoformátových zrcadlovek.


Používal jsem standardní objektiv Panasonic 12-40/4.0-5.6, vedl si velmi dobře, měl problémy se sluncem v záběru. Teto přístroj by si jistě zasloužil špičku, jakou Panasonic nabízí – a výběr je veliký.

Shrnutí
Velmi se těším, až přístroj dostanu do ruky na delší čas k řádnému testu. Nabíledni je srovnání s Olympusem E-M 1 Mk II. To bude souboj Titánů, oba jsou to stroje profi třídy. Každopádně ten čtyřmegový, jasný, ostrý hledáček Panasonicu je přelomový prvek a trvám na tom, že s tímto hledáčkem nastává definitivní soumrak zrcadlovek. Kdo si na ten obraz zvykne, nebude se do hranolu DSLR APS-C kouknout, ale ani ne do FF. Závěrem už jen dodám, že jsem se na první setkání těšil a věru jsem nebyl zklamán.

 

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18
19 20


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Panasonic GH 5.