Po třech letech inovoval Panasonic svůj odolný kompakt, určený k focení pod vodou a schopný přežít i tvrdé pády. Vypravil jsem se s ním do prašného prostředí zábavného Color Run závodu, tentokrát i jako aktivní účastník. Takto vypadá Panasonic FT7:



A to jsem já ve zmíněném prašném prostředí, vyfotila mě z uctivé dálky Ljuba Krbová teleobjektivem.



Panasonic FT7
Je to přístroj vodotěsný do hloubky 31 m, a přežije pád z výšky 2 m. Oproti předchozímu modelu má elektronický hledáček, snímač s rozlišením 20,4 megapixelů nebo opticky stabilizovaný objektiv s 4,6násobným optickým zoomem, začínajícím na širokoúhlém ohnisku 28 mm (rozsah ekv. 28-128 mm). Krom toho je fotoaparát odolný i proti mrazu (do -10°C) a tlaku (do 100 kg).Rozlišení stouplo z 16 na 20 mega, snímač je s předním osvitem BSI-CMOS (třebaže se rozměr v podstatě nezměnil a je 1.3 palce aka 6.17 x 4.55). Rozsah ISO je od 80 do 3200, s rozšířením 6400. Počet ostřicích bodů stoupl na 49, ostří se na kontrast, makro je od 5 cm, běžné ostření od 30 cm.

Jak se choval
Přístroj už na první pohled budí důvěru svou důkladností. Dvířka prostoru pro kartu a výstupy USB a HDMI (napájí se přes USB) jsou dvojnásobně jištěna po zapnutí klade na obrazovce sugestivní dotaz, zdali je opravdu kryt zavřený. Příjemná je velká vroubkovaná spoušť, problematické je ovládání zoomu maličkou kolébkou, která se snadno zamění s tlačítky umístěnými pod ní.
Pokud jde o Color Run, je to pětikilometrový rekreační běh holešovickým Výstavištěm a Stromovkou v Praze. Na čtyřech stanovištích jsou běžci počastováni barvou -zelenou, modrou, oranžovou a růžovou. To je ta legrační fáze běhu, účastníků je mnoho, já s vnučkou Dominikou jsme mělo startovní číslo 7300 a něco. Zde jsem zachytil okamžik startu před hlavní budovou Výstaviště:



Když obrázek prozkoumáte, vidíte že kresba připomíná mobil – však taky ten čip má v podstatě rozměry čipu v mobilu a objektiv má na kratší straně ohnisko 4,9 mm. Objektiv je kvůli úspoře místa řešen periskopově, do soustavy je vložen hranol, aby při zoomování se všechny pohyby odehrály uvnitř.

První snímek jaksi naostro v oranžové zóně. To je bezesporu výhoda, že nejsou obavy z neblahého působení prachu.



Ostření je na kontrast a vcelku slušně se chytá i v prostředí opravdu málo kontrastním.



To je ovšem specifikum focení v Color Run, že za chvilku není vidět vůbec nic. Displej je zakrytý – a je nutné si každou chvíli otřít objektiv.



Růžová stanice je poslední štace. Fotil jsem Color Run několikrát, jednou jsem si vzal k ruce i podvodní foťák, nicméně vždycky jsem měl zrcadlovku. Po pravdě řečeno, ani ten mobil není nejhorší řešení.



Už můj první pokus s podvodním foťákem na Color Run, byl to ovšem jen dětský Nikon S33, nedopadl nijak skvěle. Prostě – na rychlou akci, zvláště pak v nekontrastním prostředí barevné mlhy se mi zatím podvodní fotoaparát neosvědčil.