Jako nejlepší bezzrcadlovku ocenila EISA právě tento model a to je co říct, protože jde o kategorii velmi silně obsazenou a tudíž s konkurencí neobyčejnou. Právě tato cena mi připomněla, že jsme ho dosud nerecenzoval a dělám to opožděně, ale přece.

Jaký je a komu je určen
Jako celá tato řada o-emdéček má tento přístroj v kovovém těle nadále šestnáctimegový Live MOS snímač, patří do třídy Micro Four Thirds (17.3 x 13 mm). Procesor je TruePics VII, fotky jsou v RAW nebo JPEG ve čtyřech volitelných kompresích. Stabilizace je pětiosá, funguje to výtečně při snímání videa. Nicméně není to stejná stabilizace, jako je na vyšších modelech. Video je full HD 1920 při 60 fps. Zajímavá funkce je snímání časosběru, pořídí až 999 fotek. Ve formátu 4 K vytvoří videozáběr frekvencí 5 fps. Sériové focení je uváděno s frekvencí 8,5 fps, tak to už je pěkný rachot, v praxi se dosáhne i devíti oken při focení krátkým časem. Rozsah časů je od 60 sec do 1/16000 (do 4000 mechanicky, pak elektronicky).


Oproti staršímu modelu E-M10 došlo ke zvětšení rozlišení hledáčku na 2,36 milionů pixelů, to je opravdu výrazná změna k lepšímu. LCD displej je vyklápěcí a dotykový – a pozor – na dotyk reaguje i při pohledu do hledáčku. Pak totiž LCD funguje jako touchpad a to je v praxi opravdu hodně použitelná funkce. Zaostřovacích bodů je 81. Přibyly dva kreativní filtry, je jich teď 14. Fokus peaking má čtyři volitelné barvy, byly dvě (to je to zvýrazňování hran při ostření). Pozměněné jsou i kruhové voliče na horní stěně přístroje. Nápadná je změna páčky vypnout/zapnout, zabírá levou část horní stěny. Páčka navíc má funkci uvolnění fleše. Původní E-M10 tam má kruhový volič režimů. Ten se přestěhoval do prava a vedle něho jsou dva rollery. A ještě se tam vešla 3 Fn volitelná ovládací tlačítka plus spoušť videa, taktéž dolitelná, takže kdo video nenatáčí může tohoto tlačítka použít k jiné funkci.
Přístroj má vestavěný blesk, schopný komunikovat bezdrátově s olympusím flešem Wireless RC Flash. Jeho baterka BLS-50 vydrží 320 záběrů, přístroj měří 120 x 83 x 47 mm a váží 320 g. Zápis je na karty formátu SD. Oba modely, původní i tento nový model E-M10 budou souběžně v prodeji.
Kdybychom tedy měli posoudit, oč je ochuzený: nemá multishot, to je onen proslavený  High Res Shot, ten je prozatím specialitou E-M5 Mark II a PENu-F. To je systém, kdy se čip pohybuje v průběhu několikanásobné expozice a dosáhne se vysokého rozlišení. Přístroj není tak dobře utěsněný proti vodě a prachu a jeho mechanická závěrka jde jen do 1/4000, pak nastupuje elektronická. Není k tomu bateriový grip, lze připojit důvtipnou rukojeť, ta je dvoudílná, aby šla snadno bez šroubování sundat, když chceme ze dna vytáhnout kartu nebo baterku. To jsou ta zjednodušení, ze kterých se odvíjí nižší cena a úvahy, co a jak koupit.
A nyní je zde chvíle pro Strýčka Skrblíka. I se základním objektivem 14-42 II R stojí 20 tisíc, pouze tělo jde za 17 tisíc.
Původní OM-10 je ve výprodeji (vše platí pro září 2016) za 14 tisíc. Za 31 tisíc je E-M1, jenže to už je starý model a podle toho, co štěbetají vrabci, je na spadnutí nový. O třídu výš stojí OM-D E-M5 Mk II, ovšem ten je za 31 tisíc. Konkurencí ve třídě MFT je zde Panasonic G7 také za 17 tisíc tělo, bez stabilizace a s mírně slabšími parametry. Řekl bych tedy, že hlavní konkurencí je právě ten starší model desítky. K tomu ještě připomenu, co jsem napsal už v recenzi původní desítky v březnu 2014. Výrobci zavedli praxi, že vydávají o něco ochuzený, avšak výrazně levnější model, odvozený od špičky. To je případ i O-M 10, jak té původní, tak téhle. K tomu bych ale dodal, že tento E-M10 Mk II je jednodušší než jeho dražší druzi… ale to je i jeho síla. Ono se s ním dobře fotí a o to by mělo jít především. Však se na to podíváme.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná snadno nahmatatelnou výraznou páčkou nalevo od hledáčku. Pro zatlačení na páčku vyskočí blesk. Je to možná nejpříjemnější spínač v celé modelové řade OM-D, aspoň tak se na to dívám. Museli kvůli tomu kruhový volič přestěhovat vpravo od hledáčku, ale nic se nestalo, zbylo tam místo pro dva rollery, funkční tlačítko Fn2 a tlačítko spouště videa, které – jak už jsem upozornil – lze navolit na jinou funkci. Spoušť fotografování je uprostřed předního rolleru.


Kruhový volič je velmi jednoduchý, s nabídkou základních režimů plus video, scénické režimy a „art“, tedy kreativní filtry. Dále je tu vcelku zbytečná funkce kombinující tři fotky v jedné. Nadále chybějí pozice pro uživatelské nastavení. Vždy jsem to pokládal za trvalou chybu celé modelové řady OM-D / PEN, lze ji kompenzovat vhodným navolením Fn tlačítek, eventuálně spouště videa. V základním nastavení jsou na Fn2 křivky: lze například zesvětlit stíny a utáhnout jasy. Když ale Fn2 přitlačíte, lze nastavit i jiné možnosti – křivky, ovlivňování barevnosti Color Creator, dále pak takové nastavení, kdy předním rollerem nastavujeme citlivost a zadním WB a lze sem přiřadit i změnu poměru stran. Nejpraktičtější mi připadá třetí možnost.

Na zadní straně přístroji je třípalcový dotykový výklopný displej OLED s megovým rozlišením. Nelze vyvrátit do extrému, abyste třeba mohli fotit sami sebe. Hledáček je opatřen senzorem, který reaguje na přiložení k oku. Pokud jde o oční senzor, ten je hodně citlivý a je na vašem zvážení, zdali ho nevypnete a nebudete přepínat EVF / LCD přepínačem na pravém boku hledáčku, vypnout se to dá v uživatelském menu (ikona ozubeného kolečka), oddíl J, položka EVF Auto přepínač.


Jinak je na zadní stěně tlačítko pro menu, INFO tlačítko, čtyřcestný volič a dole tlačítko pro mazání a koš.
Ten čtyřcestný volič složí jen k nastavení oblasti ostření, nelze na jeho tlačítka navolit žádnou funkci. To není na závadu, protože těch volitelných tlačítek je zde dost – tři plus jedna myslím bohatě stačí. Tím jsem se dostal k menu, neboť zde se funkce přiřazují. Má pět oddílů, dvě fotomenu, menu pro přehrávání, ozubené kolečko čili Uživatelské menu a setup (montážní klíč). Ta fotomenu mají po jedné obrazovce, takže to není nic tak moc složitého. Příjemnou pomůckou je tlačítko INFO na zadní stěně – po stisku získáme stručnou nápovědu, co která položka znamená.

Jak se s ním fotí
Zmínil jsem se o jednoduchosti – a v ní vidím přednost tohoto modelu. Skvělý je ten vypínač. Co naplat, kromě spouště je to hodně často používaný ovládací prvek… ale příjemné jsou i oba rollery hodně nadrsno vroubkované, příjemně to skáče pod prsty. Na první stěně je decentní zvýraznění, trochu šikmé. Někde čtu, že se to hůř drží, mně to nepřišlo. Nafasoval jsem i grip EGC-3, ale jenj jsem si to vyzkoušela zase vrátil do krabice. Sice se snadno odcvakne, ale já chci minimalizovat odcvakávání a věru se mi nezdá, že by měl přístroj tendenci mi vyklouznout z prstů. Také jsem nezápasil s výměnou objektivu, jak jsem někde četl. Bajonet je naprosto standardní a výměna jde hladce a přesně. Fotil jsem převážně s objektivem Zuiko 9-18 mm. Ten mi připadá ideální pro tuto třídu fotoaparátů (ohnisko ekv. 18-36 mm kinofilmového formátu). Ten setový 12-42 má elektrické zoomování a to mi jde hodně na nervy – ale zase, je to věc názoru a zvyku. Powr zoom má i Zuiko 12-50 mm, ale ten je aspoň přepínací a to powerování se dá vypnout. Ne tak u tohoto objektivu a na to upozorňuji, jelikož v kitu ten objektiv přijde na příjemné tři tisíce, v sadě ušetříte pět a půl tisíce. Jenže se budete trápit s elektrickým zoomováním.

Kresba závisí především na použité optice. Jak se zmiňuji jinde, fotil jsem převážně objektivem Zuiko 9-18, nicméně výsledek ovlivnilo dosti výrazné zobrazení barev. Ty jsou velmi živé a také kontrast je značný. Také tento model disponuje funkcí Křivky, takže lze stíny do jisté míry projasnit a ztlumit jasy, nicméně i pak jsou fotky hodně dynamické. Stabilizace je zde pětioosá. Fotil jsem na ohnisko 18 mm (=36 mm ekv). Na 1/25 byl výsledek uspokojivý ve všech případech, 1/10 byla úspěšná v sérii 10 fotek v 7 případech, 1 / 4 sec měla úspěch ve 2 případech z deseti. Potvrdil jsem si opět (jako vždycky, abych byl přesnější), že ty řeči o 4 EV jaké čítáme ve specifikacích jsou jen reklamní tlachy. Velmi užitečná je ovšem stabilizace při videu, tam nejsou žádné pochyby a zejména tato olympusí stabilizace v pěti osách se při videu osvědčuje až neuvěřitelně.

Pokud jde o šum, jako vždy podotknu, že je to hodně otázka osobního kritéria. Při 1250 ISO mi šum tohoto přístroje přijde velmi snesitelný a limit bych vnímal někde mezi 2000 a 3200 ISO. Pak už nastávají značné problémy.


Ukázka byla pořízena při nastavení šumového filtru (Uživatelské menu, oddíl E) jako Standard, lze i vypnout anebo nastavit vyšší úrovně. Ty vyšší úrovně obraz rozpatlají, je lépe vše svěřit RAW a konverzi, pak i s 1600 ISI získáme snesitelné výstupy. To to je 100% zobrazení konvertovaného a odšuměného obrázku při 1600 ISO.


Shrnutí
Olympus OM-D E-M10 Mark II je bezzrcadlovka třídy MFT (4/3 formát sdílený Olympusem a Panasonicem), zjednodušená varianta univerzálního přístroje E-M 5 Mk II. Má výhodný poměr ceny a výkonu, pokud oželíme voděodolnost a padesátimegové zobrazení, získáme v podstatě totéž, za co bychom jinak zaplatili skoro dvojnásobek. Ohromnou výhodou všech přístrojů MFT je univerzalita a bezkonkurenční nabídka optiky Olympus, Panasonic a dalších výrobců, tuhle šíři v podstatě nejde dohonit. Přístroj je to malý, pohotový a nenápadný. Už dlouho tyto MFT přístroje pokládám za ideové nástupce někdejšího kinofilmu, kdežto plnoformátové přístroje hrají dnes tu roli, co hrál střední formát (6x6 cm a příbuzné formáty) v době analogu. EISA model ocenila jako nejlepší mirrorles a řekl bych, že vzala v potaz i právě tu příznivou cenu při vysokém výkonu.

 

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Olympus OM-D E-M 10 Mrk II.