To jsem to ale bulvární pisálek, samozřejmě jsem nebyl v továrně, kde se Oly vyrábí. Byl jsem v Továrně, v kulturním středisku v Dělnické 63 v Praze Holešovicích, a tam Olympus svůj špičkový model předváděl. Pojďme se do Továrny podívat.

Technický guru Olyho pan Tomáš Viktora krátce předvedl přednosti této vlajkové lodi v lajně bezzrcadlovek Micro Four Thirds a předal slovo Rosťovi Stachovi. Tento náš přední fotograf volné přírody přechází z plnoformátu právě na MFT systém Olympusu. Byli jsme nedávno spolu ve Španělsku a tam jsme už tuhle jedničku marka dvojku zkoušeli . Rostislav Stach se teď chystá na bílé žraloky a bude je fotit při lovu tučňáků, ale to nám poví on sám, chystám s ním rozhovor pro Digineffa. Následovala praktická stránka.

Ta Továrna, to je v podstatě prázdná hala a Oly tam připravil několik pracovišť. Z téhle fotky posoudíte dynamický rozsah Olyho:


Zde bylo možno vyzkoušet spolehlivost sledování při AF , tracking autofokus. Podotýkám, že tam nebyly ideální světelné podmínky, to vidíte i na obrázku. Z téhle série byly prakticky všechny fotky stejně ostré – šel jsem na tisícinu při ISO 4000, tedy na doraz. Ten chlapík sebou mrskal hodně rychle.


No a každé to okno dopadá asi takto:


Zde předmětný borec, je to při ISO 6400, tedy ukázka šumu při citlivosti, která pro MFT neště nedávno připadala jako nedosažitelná.


Jednička Mark dva samozřejmě umí i padesátimegový obrázek, pořízený osminásobnou expozicí s posunem vždy o půl pixelu. Porovnání máte zde:


Porovnávat si můžete sami. Tohle je normální fotka:


No a tohle je ta načančaná:


Ona se ta načančaná uloží i v RAW, ale Photoshop ještě neumí RAW z tohoto fotoaparátu rozebrat. Na mě to ještě nepůsobí přesvědčivě, ale asi by se to projevilo při velkoplošném tisku.  Zatím to tedy na mě ze všech těch atrakcí dělá nejmenší dojem.

Další disciplína byla pre-capture, kdy přístroj do vyrovnávací paměti střádá při namáčknutí spouště (=aktivaci autofokusu) 14 obrázků a při domáčknutí exponuje dalších 25, eventuálně až 90 podle toho, jak se to nastaví. To vše v rychlosti 60 fps, tedy frekvencí (v plném rozlišení, i v RAW), které zrcadlovka nemůže z fyzikálních důvodů dostihnout. Tady prostě nemá bezzrcadlovka konkurenci a tenhle Oly EM-1 Mk II je v současné chvíli na absolutní světové špičce.


Tady máte jednu fotku z té série.


No a pak nastupuje stabilizace. Olympus má už delší dobu pětiosou stabilizaci na čipu, ale teď k tomu přidává i objektivy, které jsou opticky stabilizované a obě stabilizace spolupracují. Takže tady máme fotku pořízenou objektivem 300 mm = 600 mm ekv. pouhou třicetinou:


Pouhou třicetinou? Ona i desetina na objektivu s ekvivalentem 600 mm obstojí! Ano, toto je desetinou šestikilem z ruky:


No a jak je to s ISO? Na závěr přidám fotku Rosti Stacha, třicetina na ekv. 600 mm při 2500 ISO. Když je vidět kresba v duhovce a žilky v bělmu – a na JPEG, není to RAW!!, pak opravdu není o čem hovořit.


 

Ono to má i širší rozměry. Tohle je samozřejmě vlajková loď, state of art, pekelně drahý přístroj. Za pět let to budou umět všechny MFT. Nebýt té ceny, asi by na tom byly špatně všechny přinejmenším APS-C přístroje – srovnání s full frame nechme na jindy, tam hrají roli i jiné faktory. Ale ty AFP-C, ty na tom za pět let opravdu špatně budou.