Včerejší novinku jsem držel v ruce už před třemi týdny na semináři Olympusu v Mnichově. Opravdu to nebyla příležitost ani na minimální testování, nicméně aspoň nějaký obrázek bylo možné si udělat. Zde je.


Stručně zopakuji, že jde o následovníka přístroje OM-D, šestnáctimegový přístroj s elektronickým hledáčkem (2,4 Mpx) a výměnnou optikou systému Micro Four Thirds čipem 17,3 x 13 mm velkým.

Nejdříve k čipu, který zůstává šestnáctimegový, avšak je zcela nový. Především disponuje hybridním ostřením. Zde je schema onoho ostření na bázi fázové detekce:


V čipu jsou vsazeny speciální fotodiody, které jsou v řadách nad sebou a vždy dvě řady spolupracující. Porovnává se průběh světelné vlny – když je shodný, je zaostřeno. Navíc systém pozná, kterým směrem má motor autofokusu jít. Na tomto diagramu je to znázorněno – fázová detekce postupuje přímo, kdežto kontrastní metodou pokus – omyl (křivka se vine kolem os). Omluvte sníženou kvalitu obrazu, je to foceno z plátna při semináři:


Tyto speciální fotodiody se neúčastní tvorby obrazu a informace je nahrazena informací z široké oblasti kolem nich:


Zvláštní je, že duální AF pracuje rozdílně, pokud je nasazený objektiv E systému a MFT systém. Předpokládám, že je to dané konstrukcí adaptéru. Olympus nabízel adaptér pro E-systém od začátku MFT, ale pak bylo ostření tak pomalé, že adaptér byl celkem k ničemu. Takže s E objektivy se autofokus s fázovou detekcí, s MFT objektivem typicky s analýzou kontrastu, jenom v režimu průběžného ostření C-AF spolupracuje analýza kontrastu s fázovou detekcí.

Procesor
Je to procesor TruePic VII. Ten rozezná objektiv, zdali je z řady Zuiko nebo M-Zuiko a startuje proces Fine Detail II. Odstraňuje barevnou vadu a odstraňuje efekt difrakce při extrémních clonách jako je F22. Umožňuje sériové focení 10 fps s jednorázovým ostřením a 6.6 fps s průběžným ostřením. Mechanická závěrka dosahuje rychlosti 1/8000. Přístroj podobně jako PEN pětka má 2x2 rollery, tedy má páčku jíž se rollery přepínají do druhé sady funkcí.

Elektronický hledáček je prakticky stejný jako EV4, má 2,36 Mpx. Díky zvětšení je ale obraz opticky větší než E-5. Hledáček se přizpůsobuje vnějšímu světlu díky Adaptive Brightness Technology. Hledáček má čtyři režimy – pomůcku pro kompozici, zvětšený obraz, kontrola jasu a kontrola barvy. Lze nastavovat odstín a sytost – funkce Color Creator. V hledáčku je pak vidět změna barevnosti až do kompletní desaturace. Color creator se dá kombinovat s křivkami.


První pocity:
Přístroj je daleko víc „profi like“, původní OM-D vedle něho vypadá jako vzpomínka na dobu ledovou. Jeho vršek je obsypaný ovládacími prvky a úctu budí mohutný grip zahnutý směrem k objektivu – přístroj lze nosit jako kufr bez obavy, že vyklouzne z prstů. Zapínání se opět přestěhovalo i ve srovnání s PEN E-5, je tentokrát vlevo, a pokud jsem se u E-P5 pozastavoval nad směrem páčky, tady je to logické, od sebe se přístroj zapíná, k sobě vypíná. Další vítanou maličkostí je pojistka kruhového voliče: ta se musí zmáčknout, uvolnit, pak lze voličem otáčet a opětovným stiskem se zajistí. Ergonomie je vynikající – odstraněna byla denervující kolébka zajišťující prohlížení a Fn1 tlačítko. Na jejím místě je přepínání uzávěru ostření a expozice s přepínačem režimu 1 a 2 – rollery mají dvojí funkčnost, plně volitelnou, podle toho, zdali jsou v režimu 1 nebo 2.

Hledáček je senzační. Gumový kryt očnice je jiný než na OM-D, doufám, že nebude mít ony neblahé sklony k upadávání. Automatická adaptace na okolní světlo mi šla trochu na nervy, je to ovšem nezvyk. Stabilizace je výkonná – při pohledu do hledáčku je pocit naprosto pevné paže.

Je zde rozsáhlá možnost nastavení s detailními změnami oproti předchozím modelům. velmi vítám možnost nadefinovat na spoušť videa focus peaking, tedy zapnutí zvýrazněných linií. Na E-M5 byla tato funkce poněkud obtížně dosažitelná. Jediné, co mě v té krátké době zarazilo, byla nedůslednost s bracketingem: je tu dedikované tlačítko na HDR a bracketing, ovšem zde se nastaví parametry bracketingu, tedy počet obrázků a odstup expozice (na př. O,3 EV, 0,7 EV a pod.) Samotný bracketing se musí nadále nastavit v menu.

Kvalitu obrazu si netroufám posuzovat, byly to předprodukční vzorky a jako takové berte i těch pár ukázek, které jsem na semináři pořídil. Nezdálo se mi však, že došlo k nějakému průlomovému navýšení kvality – ono samotné OM-D stojí na vrcholu a těžko čekat v blízké době, že by bylo technicky možné takto vysoko nasazenou laťku překonat. Na semináři se hovořilo i o objektivu 12-40/2.8. Patří do nové profi řady objektivů M.Zuiko a bude to přímý konkurent skvělého 12-35/2.8 od Panasonicu. Ostatně, už stávající objektiv M.Zuiko 12-50 / 3.5-6.3 je vynikající a jeho hendikepem je malá světelnost (ovšem předností je motorový posun pro video a makrorežim). I ten je odolný vůči dešti a prachu.

Shrnutí
Olympus E-M1 je natolik nově pojatý fotoaparát, že se zdráhám ho pokládat za pokračování OM-D. Možná i sám výrobce to naznačil tím, že přisoudil přístroji číslo 1. Zatímco OM-D je tak trochu hra na retro, tohle žádná hra není, to je prostě profi přístroj, nachystaný na seriózní práci. Jeho kompatibilita s řadou E asi nebude tím hlavním tahákem, i když... v nabídce je několik zajímavých E objektivů, jako třeba 50-200/2.8-3.5 a ten kdyby ostřil rychle... Ale počkáme si, vyzkoušíme. Tahle E-M1 samozřejmě stojí proti Panasonicu GH3. Ten je poněkud robustní, ovšem o jeho kvalitách netřeba pochybovat. Bude to další souboj Titánů. Ukázky:

1 a 2 - zabráno skrz okno. 3 a 4 dynamický rozsah, 5 jsem zkoušel průběžný autofokus a stejně jako obr. 6 je to na 2000 ISO. 7 je desetina z ruky na 75 mm (ekv. 150 mm), 8 art filtr "drama".

 

 

1 2
3 4
5 6
7 8