Jde o žhavou novinku - na Photokině letos v září oznámili její vývoj, v ruce jsem přístroj měl už v říjnu, ale byl to předprodukční vzorek. Tentokrát jsem si s tím mohl krátce zafotit.


Jde o přístroj systému Micro Four Thirds (sdílený s Panasonicem), na němž podle sdělení výrobce je čtyři roky vývoje. Má dvacetimegový čip a je schopen snímat sérii frekvencí 18 oken za vteřinu v RAW s autofokusem a 60 oken v plném rozlišení bez průběžného autofokusu. Do přístroje je implementována i funkce Pro Capture – po namáčknutí spouště vyrovnávací paměť obsadí 14 průběžně obnovovaných snímků, po domáčknutí se proces zastaví. Na snímači je 121 fotodiod pro detekci fázového posunu. Zaostřovací systém Dual Fast AF využívá buď fázovou detekci, nebo detekci kontrastu anebo kombinaci obou. Na ostření je upřena velká pozornost: přístroj má dva čtyřjádrové procesory TruePic VIII a jeden z nich se stará právě o ostření. Právě na ostření jsem – zaostřil svoji pozornost, protože rychlost a přesnost ostření, zvlášť pak v režimu průběžného (kontinuálního) ostření nebyla silná stránka řady OM-D.

První dojmy
Je radost ho vzít do ruky. Je to docela macek, váží přes půl kila bez objektivu a je o centimetr širší a tlustší než E-M 5 Mk II. Ale pořád je menší, než zrcadlovka. Jasný elektronický hledáček s 0,74x zvětšením, přesně a tiše reaguje na stisknutí spouště. A hlavně je rychlý. Dokonce pekelně rychlý. Sériové focení dosahuje až 60 fps a to už je fakticky frekvence vysoce kvalitního videa. A jsme u prvního pokusu: vyfotit okamžik, kdy šíp prostřelí balónek plný barevné vody. Tady je důkaz, že to jde:


Není to důkaz mého postřehu. Mohu mít olšové ruce a přesto to vyfotím: přístroj má režim Pro Capture Mode, kdy si zapisuje do paměti 14 fotek po namáčknutí spouště a tuhle zásobu neustále obměňuje, dokud držíme namáčknutou spoušť – anebo ji domáčkneme. Když se to stane, přístroj zapíše těch 14 fotek z paměti, ale tím to nekončí. Po úplném stisknutí následuje dalších až 99 fotek (ve výchozím nastavení je to 25 fotek, ale dá se to navýšit v menu). Celkem tedy Pro Capture snímá 14 fotek před stisknutím a dalších až 99 fotek po stisknutí spouště. Funkce označená Pro Capture H snímá rychlostí 60 sn./s., zatímco funkce Pro Capture L frekvencí 18 sn./s. Odpovídá tedy standardním sekvencím s elektronickou závěrkou. 


Na téhle ukázce nahoře jsou první dva balonky propíchnuté a ten třetí napíchnutý. Voda pak padá k zemi nekonečně dlouho. Dole to vidíte znovu, v plném rozlišení.


Samozřejmě je třeba ostřit natvrdo, v této frekvenci funguje jen AF-S. V jednorázovém ostření pak přístroj dokáže pořídit fotky frekvencí 60 fps a v režimu C-AF Tracking (sledování objektu) 18 oken za vteřinu. To jsou hodnoty, které zřejmě zůstanou doménou bezzrcadlovek, nedovedu si představit, jak by na ně mohly pravé zrcadlovky dosáhnout. Tady letí zprava šíp...


… no a tady prolétá.



Průběžné ostření
C-AF obvykle podrobuji „norskému testu“ - přivolám svoji ohařku Noru a pak jen hlídám, jestli ji přístroj v trysku uostří. Zpravidla to funguje, dokud je Nora vzdálená, pak obvykle autofokusu uteče. Tady to fungovalo jaksi – pořád, je to dejme tomu koňský test:


Přitom ti koně byli tmaví, autofokus neměl snadnou práci se něčeho chytit. Nenechal se zmást ani přechodem z prudkého světla do hlubokého stínu:


Fotil jsem to objektivem 12-100/4.0, to je naprosto úžasné sklo, těším se, až ho dostanu k testu.


Skvěle se choval i objektiv 40-150/2.8 z řady Pro:


Podotýkám, že jsou to fotky rovnou z fotoaparátu, tedy JPEG. Mám je i v RAW, ale Photoshop ještě nemá novou verzi Camera Raw (kdo si přístroj od prosince koupí, dostane Olympus Wiever3 a ten konverzi umí). Pak ta peříčka budou ještě ostřejší:


Olympus E-M1 Mk II je fotoaparát cenově náročný, tím spíš, že vyžaduje prvotřídní optiku a ta také není levná. Nicméně Strýček Skrblík tentokrát tiše mlčí. Tohle je špičkový profesionální stroj a zvládne i přírodu a sport – ten objektiv 40-150/2.8 váží 880 g, máte tedy až 300 mm na F2.8, kdežto takto světelné tříkilo na zrcadlovku váží dva a půl kilogramů. Jistě se dá namítnout, že hloubka ostrosti MFT objektivu světelného F2.8 je jako hloubka ostrosti plnoformátového objektivu při F5.6, ale to je, myslím, něco, s čím se dá snadno vyrovnat.