Zajímavé je, že hodně zúžil portfolio – nejen on, samozřejmě, je to obecný jev ale u Olyho jsem si to uvědomil: před pěti lety měl 19 nových modelů kdežto letos pět, ale všechny jsou super. Jen jeden kompakt (SH-3) a pak ten potápěcí a ze skal vrhací Tough TG-870. V normálních PENech má jen E-PL8 inzerovanou jako dámský foťák, zrovna ho vezu na Kanárské ostrovy, abych se přesvědčil, jestli je to pravda. No a pak jsou ty dvě pecky, PEN-F a E-M1 Mark II.

Olympus PEN-F
Jeho recenzi jsem zahájil slovy: Je to přístroj stvořený pro radost. Nemá nahradit a překonat jiné modely ve třídě MFT, jíž je Olympus patronem. Má ji doplnit něčím, co by se dalo přirovnat ke šperku.


Retro koncept „digitální Leicy“ má v tomhle efku dalšího reprezentanta, okázale navazujícího na oblíbený model z roku 1963. Tělo je celokovové a výrobce zdůrazňuje, že na povrchu nespatříte jediný šroubek. Uvnitř je nový 20mpx snímač. Vestavěný hledáček má rozlišení svého OLED displeje 2,36 milionů zobrazovacích bodů. Mechanická závěrka má rozsah od 60 sec do 1/8000, elektronická až 1/16000. Sériové focení dosahuje frekvence 10 fps, při 5fps průběžný autofokus dokáže sledovat zaostřený objekt. Displej je přetáčecí a dotykový a lze ho použít k nastavování zaostřovacího bodu i při současném použití elektronického hledáčku. Rozsah ISO je 200 – 25600. Nemá zabudovaný blesk, někomu to může vadit, že musí používat přídavný FL-M3 (a samozřejmě i pořádný externí blesk FL-600R), někdo to může pokládat za součást příslušnosti profi třídy – profesionální aparáty zabudovaný blesk nemívají. Dodává se ve dvou provedeních, celočerném a černo – stříbrném. To druhé mu jaksi sluší víc, nějak zapadá do konceptu bell mechanique, kterou vytlačil plast spolu s elektronikou a oklikou se chválabohu vrací zpět, přinejmenším designově – i v tomto modelu. Je stvořen pro maximální výkon a také pro maximální fandovské potěšení a za tento bonus je třeba finančně přitlačit, levný tedy opravdu není, tělo stojí 34 tisíc, zvláštní je, že se v sadě neprodává se špičkovými zoomy Olyho… Ale to je věc obchodní politiky, nad kterou můžeme žasnout, ale mluvit do ní nemůžeme.

Olympus OM-D E-M1 Mark II
Skutečnou bombu ale odpálil Oly na Photokině – třebaže ji tam nepředvedl fyzicky, jen oznámil ukončení vývoje. Přístroj určený k vysokým rychlostem ve všech ohledech – bleskově ostří a sérii dokáže až neuvěřitelných 60 oken za vteřinu. Jde o přístroj systému Micro Four Thirds (sdílený s Panasonicem), na němž podle sdělení výrobce je čtyři roky vývoje. Má dvacetimegový čip a je schopen snímat sérii frekvencí 18 oken za vteřinu v RAW s autofokusem a 60 oken v plném rozlišení bez průběžného autofokusu. Do přístroje je implementována i funkce Pro Capture – po namáčknutí spouště vyrovnávací paměť obsadí 14 průběžně obnovovaných snímků, po domáčknutí se proces zastaví. Na snímači je 121 fotodiod pro detekci fázového posunu. Zaostřovací systém Dual Fast AF využívá buď fázovou detekci, nebo detekci kontrastu anebo kombinaci obou. Výrobce slibuje zásadní pokrok v přesnosti a rychlosti, včetně přesného výkonu při sledování objektu. Zajímavou funkcí je vestavěný vymezovač autofokusu – to je funkce kterou známe z technické výbavy některých objektivů. Nabízen je AF Target Mode – jde o možnost definovat oblast ostření dotykem displeje na zadní stěně za současného sledování scény v hledáčku. Zvětšení hledáčku je 1,48x, obraz je větší než obraz v hledáčku plnoformátové zrcadlovky.


Jeho neobvyklé vlastnosti jsem mohl naposledy ochutnat na semináři v holešovické Továrně, kde mimo jiné náš přední fotograf volné přírody Rosťa Stach vysvětloval, proč opustil plnoformátové přístroje a přešel na MFT, na E-M5 Mk II a tento E-M1 Mk II: protože jsou rychlejší a nesrovnatelně, nesrovnatelně lehčí.

Pokud jde o objektivy, Oly v poslední době vyrábí jen špičkové modely. Mezi nimi je třeba zmínit Olympus M.ZUIKO ED 12-100mm f/4 IS Pro , naprosto fenomenální objektiv pro univerzální použití.


No a pro lidi se založením Rosti Stacha je to pevné sklo Olympus M.ZUIKO ED 300 mm f/4,0 IS Pro – za použití hybridní stabilizace tenhle ekvivalent šestistovky ustojí desetinu vteřiny z ruky při světelnosti F4.0. To je právě oblast, kam už asi klasická digi za systémem MFT nedosáhne. Ano, existuje třeba Canon 600/4.0, ale stojí 300 tisíc a váží čtyři kila.


Suma sumárum, Olympus měl hodně dobrý rok a myslím, že si obecně vzato Micro Four Thirds systém bezzrcadlovek hodně polepšil.