Mám teď v testu Samyang 85/1.2, tedy ultrasvětelný objektiv s mírně delším ohniskem a ručním ostřením. Patří do řady Premium, cena 26 tisíc je tedy vyšší, než jsme byli u Samyangů zvyklí. Inu, je to jako se Sigmou a Tamronem, také to už dávno nejsou výrobci dobrého laciného zboží – vývoj jde směrem ke skvělému dražšímu… Mám ho jen chvilku a chci se podělit o první zážitky. Fotil jsem s ním zatím jen málo, v Keltském parku v Břežanech a u nás na zahrádce.

Ta vysoká světelnost usnadňuje ostření. Ovšem kdybych na plnou díru fotil, to by nedopadlo dobře… a to je na téhle ukázce zacloněno jen na F1.8:


Zaclonil jsem tedy víc , co to dalo, na F16. Obrázek prokoukl, ale přece jen ta hloubka ostrosti je pořád ještě problematická. Je to tím, že jsem fotil zblízka – ostří od 80 cm.


Hloubku ostrosti jsem prověřoval v lesíku u potoka. Takto to vyjde s F16:


Při cloně F5.6 objektivy začínají pořádně kreslit…


No a při cloně F1.2 objektiv vyloupne jeden strom z mnohých a nechá ho stát jak vojáka v poli. Brian Peterson tomu říká separační efekt.


Musím přiznat, že z clony F16 mám trochu ostych – tam už se hodně projevuje difrakce a taky jsou problémy s dobou osvitu – je třeba navyšovat ISO. Proto jsem doma na zahrádce zalehl ke krokusům, které tam Ljuba na podzim zasadila, a nastavil clonu F10.


Snažím se o maximální přiblížení a fotím proti slunci. Obraz je pak kontrastnější a kytičky pěkně svítí.


Když se vzdálím od motivu, je obrázek méně efektní. Tady asi platí to pravidlo – jděte blíž!


Leda že bych se pokusil o nějaké zarámování – aby bylo vidět, jak se kytičky pěkně krčí pod borovičkou.


Hezké, ale co je to platné, přece jenom je dobře jít blíž. Tak jsem nasadil 21 mm mezikroužek. A tím už jsem měl krokusů plné zuby.


Samyang se choval statečně, ručně se s ním ostřilo dobře: asi tím, jak má tu ohromnou světelnost F1.2 se snadno pozná, co je ostré a co neostré. Ale to je moje hypotéza, podrobím objektiv dalšímu zkoumání a podám zprávu.