Pražská Zoologická zahrada je můj oblíbený testovací terén. Tím líp, když při testu sněží a je mráz a nevlídné podmínky! Vypravil jsem se do ZOO s Tamronem 100-400/4.5-6.3 , abych si ho osahal v praxi. Při běžném testování zkouším rychlost ostření a kresbu a optické vlastnosti. V tom všem Tamron obstál velmi dobře, tady je odkaz na můj test a mé závěry jsou shodné s těmi, k nimž došel Jaroslav Kortus v Makofoto, a to je hodně důkladný, zkušený a nekompromisní tester.

Podstata věci
Začnu – a vlastně i skončím – rozsahem zoomu. Bavíme se o fyzickém ohnisku, to má návaznost na úhel záběru. Na plnoformátu je rozsah 100-400 od portrétního objektivu do velmi silného teleobjektivu. Většina uživatelů zrcadlovek ale má formát čipu APS-C a je třeba počítat s přepočtem cca 1,5x – protože je čip menší, úhel záběru je užší. Zde tedy podotknu, že pro APS-C odpovídá rozsah 70-300mm, plus mínus autobus, tomu rozsahu 100-400 na plnoformátu. Kam tím mířím?

Upřímně si myslím na základě celkem slušně dlouhé zkušenosti, že ten rozsah 100-400 (nebo 70-300 pro FF / APS-C formát) je velmi příjemný rozsah pro dlouhé sklo pro běžné použití na cestách, ale i při reportáži, sportu a podobných disciplínách. Osvědčilo se mi to kupříkladu právě v té ZOO. Dnes koupíte za slušné peníze i delší skla, typicky 150-600 mm. Chraňbůh, že bych proti nim něco měl, nicméně tvrdím, že to už jsou speciální objektivy pro specifické užití, typicky pro zvířata ve volné přírodě a pro ptáky a pro některé sporty. Je to za hranicí univerzality. Nebudu se ale s nikým hádat, protože pojem „univerzalita“ je velmi široký a otevřený individuálním názorům a tím méně, abych objektiv někomu rozmlouval.

Doplněk:

Abych předešel nedorozuměním, na vysvětlenou: snažím se zde ukázat výhody určitého rozsahu ohnisek ve smyslu rozsahu úhlu závěru. Moje teze tedy zní, že vzhledem k různým prodlužovacím faktorům (crop factor) různých velikostí čipu můžeme počítat se stejným nebo podobným rozsahem úhlu závěru u ohnisek 100-400 mm (plnoformát) jako 70-300 (APS-C, crop 1,5x = 105-450 mm ekv.) a 50-200 (MFT, crop 2x=100-400 mm ekv.).

 

K mému pokusu: fotil jsem za poměrně nevlídných podmínek, mrzlo, bylo pod mrakem, občas sněžilo. A teď první příklad. Toto je situace ve výběhu levharta mandžuského. Zkuste ho tam najít, foceno mobilem, takto vidí situaci návštěvník:



Byl to drobet expoziční oříšek (zkuste levharta najít, nápověda:kouká mu ucho), nicméně s Tamronem se dal rozlousknout. Foceno cca 250mm, pětisetinou na F10 při 2500 ISO. S rozsahem jasů jsem si musel pohrát v Photoshopu a tak EXIF vzal zasvé.



Je jasné, že bez delšího ohniska bych toho bracha vyfotit nedokázal.
Na 400 mm jsem se dostal jen jednou a nafotil jsem tam celkem asi 350 oken. Je to samozřejmě věc okamžité situace, ti dva kuliferdové Przewalského byli daleko a musel jsem si je přitáhnout. Tam se 400 mm hodilo. Nicméně to byla jediná příležitost, kdy jsem jel opravdu na doraz zoomu, na 400 mm.



Už třeba tady jsem měl nastavené ohnisko 300 mm plus nějaké drobné. Při focení zvířat přece nejde o to, vyfotit nějaké makro vyseknuté z prostředí: to okolí, tedy prostředí, tam musí být, aby ten obrázek nějak fungoval.



Při probírce v počítači mě překvapilo, že i tahle v podstatě detailní fotka nebyla na plný výtah zoomu, je na 325 mm. A je to docela dost přiblížené.



Toto je foceno na 161 mm (čtu v EXIF původního RAW obrázku. Je příjemné, mít tuhle rezervu pružného rozsahu. Mockrát jsem totiž zvažoval, že si koupím čtyřstovku pevné sklo a budu mít pokoj. Nicméně pro fotky zvířat (a mluví ze mě zkušenost cca 10 fototripů v Africe) velmi často potřebujete i kratší sklo. A zase jsme u toho rozsahu 100-400 (anebo 70-300 pro APS-C) a jeho univerzálnosti a pružnosti.



Přece jen ten zoom umožní větší kontrolu nad výřezem reality. Tady jsme potřeboval odseparovat ty dva páprdy od zbytku hejna. Bez zoomu by to byl problém – musel bych řezat a to jsem nechtěl. Ohnisko 380 mm.



No a poslední fotku nazvanou „Hup do vody“ jsem fotil na 150 mm.



Shrnutí:
Fotilo se mi výborně. Jen výjimečně jsem šel do maxima 400 mm a ani jednou do minima 100 mm. Ostření mělo problémy jen spíš na krátkou vzdálenost. Ten objektiv ostří od 150 cm, nicméně v oblasti kolem 2 – 3 m nemůžete při horším světle a ne moc kontrastní předloze počítat. Tamron 100-400/4.5-5.6 se mi na fotovycházce v pražské ZOO perfektně osvědčil jak rozsahem ohnisek, tak kresbou. Pokud jde o rozsah, podotýkám, že pro APS-C snímače se nabízí obdobný rozsah 70-300 mm (krát 1,5 crop factor) a pro Micro Four Thirds Olympus & Panasonic je to 50 – 200 mm (krát crop factor 2x).