Název je tak honosný, že jsem se až orosil, když jsem si ho po sobě přečetl. Ale nereálný není. Jde skutečně o zásadní rozhodnutí, už proto, že nás může stát peníze, dokonce moc hodně peněz. Předešlu ale, že jde o můj osobní názor bez nároku na tesání do kamene.


Ano nebo ne
To je principiální otázka – zdali jít do fotoaparátu s výměnnou optikou nebo ne.
Malé kompakty jsou dnes v podstatě na vyhynutí, nahradily je mobily. Nicméně pořád je na trhu široká nabídka vysoce kvalitních kompaktů s relativně velkými čipy a také jsou zde širokorozsahové kompakty s ultrazoomem, v angličtině se tomu systému bůhvíproč říká bridge, tedy most.
Proč takto začínám: statistiky ukazují, ve velká většina lidí, kteří si koupí fotoaparát s výměnnou optikou, ať je to bezzrcadlovka (mirrorless) nebo zrcadlovka, zůstane u jednoho jediného objektivu. Zpravidla je to základní, tzv. setový objektiv, typicky je to rozsah 18-55 mm, ekv. cca 28 – 80 mm kinofilmového formátu. Myslím si, že je to škoda: ty kvalitní kompakty sice někdy stojí víc než levná zrcadlovka se seťákem, ale v podstatě líp fotí, jsou obvykle menší a lehčí a ovladatelnější. Jediná přednost takto pořízené zrcadlovky je v leštění ega a v pocitu JÁ MÁM ZRCADLOVKU. Pokud máte ego dostatečně pevné a leštění nepotřebujete a nechcete budovat žádný systém, pak doporučuji volit NE a jít do kvalitního kompaktu s dobrou optikou a budete mít pokoj a nic nemusíte řešit.


Tělo a seťák Fotoaparát s výměnnou optikou má smysl, jenom když se stane základem pro systém – a ten se odvíjí od vašich fotografických preferencí. Záhy si o tom řekneme víc.
Vyhnu se otázce, jaký systém chceme volit, zdali fotoaparát s malým čipem (Micro Four Thirds anebo malé Nikony 1 nebo Pentaxy) nebo APS-C mirrorless (bezzrcadlovku) nebo zrcadlovku nebo plnoformát 24x36 nebo, pánbu mě netrestej, střední formát jako je Hasselblad. Fotoaparáty se prodávají obvykle buď jako holé tělo bez objektivu a k němu si koupíte podle své volby další optiku, anebo v sadě s jedním, eventuálně dvěma objektivy.


Zrcadlovky APS-C jsou v tomto ohledu – pokud jde o volbu – přístupnější. Jsou zpravidla nabízeny se základním setovým objektivem, jak jsem už se zmínil, obvykle v rozsahu 18-55 mm. Takže co, koupit holou DSLR nebo DSLR plus seťák. Můj názor je jednoznačný. Ty seťáky jsou – v soupravě – tak levné a tak kvalitní, že by bylo bláhové se jich vzdát. Zvláště pak pro začínající majitele DSLR je vhodné se naučit využívat rozsah setového objektivu. Rozsah je stanoven velmi rozumně, 28 mm na kratší a 80 mm na delší straně. To je velmi prakticky volený rozsah. Je třeba se držet jeho krajností, tedy buď 28 mm (vidíme svět širokoúhle) anebo delší strany. I kresba a další vlastnosti těchto objektivů jsou velmi dobré. Byl by tedy bláhový ten, kdo by se chtěl seťáku vzdát, leda by kupoval druhé tělo anebo měl už naprosto jasno ve věci další optiky.


Bezzrcadlovky jsou na tom podobně. Fuji má 16-50, velmi dobrý objektiv, v setu kupříkladu s X-T10 přijde na tři tisíce a to je velmi dobrá cena. K bezzrcadlovkám Sony Alpha se v setu dodává také 16-50 a ten pak taky vyjde na tři tisíce (v kompletu třeba s Alpha 6000). To je prima. Některé bezzrcadlovky, jako třeba Panasonic GF7, se prodávají jen v kitu s objektivem 12-32 (= 24-64 mm ekv.) a tam není o čem mluvit. Shrnu – není ani finanční, ani kvalitativní důvod, proč se kitům tělo + seťák vyhýbat.

Další volby
Začátečník obvykle touží po delším ohnisku, po teleobjektivu. Má nevýrazné fotky a z toho odvíjí dojem, že budou lepší, když si motiv přitáhne. Proto kladu ve svých seminářích důraz na to, aby se posluchači naučili pracovat s krajnostmi svých setových objektivů. Brzy totiž zjistí, že výrazné fotky vzniknou tak, že pracujeme s širokoúhlým objektivem (krátké ohnisko) a jsme dostatečně blízko. Vynikne prostor, v něm stavíme kompozici na markantním objektu a fotka hned vypadá líp. Poučenému bych tedy radil prioritní nákup širokoúhlého objektivu. Ten by měl odpovídat cca 15 mm kinofilmového formátu. To jsou na APS-C DSLR i bezzrcadlovkách zoomy s rozsahem od 10 mm. Chce to ale být blízko motivu, to je celá ta magie.


Pokud jde o teleobjektivy, nic proti nim nemám. Jen připomenu, že se pro digitální zrcadlovky Canon, Nikon i Pentax vyrábějí dvě třídy objektivů. Jedna je určena jen pro APS-C (u Canonu najdete v názvu písmeno S a u Nikonu je to DX), druhá se dá použít jak na APS-C přístroji, tak FF plnoformátové zrcadlovce. Podstatné je to hlavně u krátkých ohnisek, hlavně proto, že je tam obrovský cenový odstup obou tříd. Nicméně i delší ohniska existují v jedné nebo druhé třídě a je na zvážení, co volit. Ty plnoformátové jsou vždy dražší, ale obvykle kvalitnější. Myslím si, že nemá smysl usilovat o ultradlouhá ohniska. K mání jsou objektivy 150-600 mm, nicméně ty jsou určené opravdu pro lovy beze zbraní (tam je to skoro nezbytnost). Pro běžné použití se velmi osvědčil pro APS-C formát rozsah 70-200 mm. Vyrábějí ho prakticky všichni výrobci a nevím proč, ale vždycky to jsou kvalitní objektivy.


Shrnutí
Dobrý širokoúhlý a solidní teleobjektiv jsou základ systému. Je třeba se vyvarovat zbrklým nákupům. Potkal jsem člověka, který jel s námi na fotoexpedici a táhl osm objektivů. Přeju mu je, nicméně se dvěma vhodně volenými by taky vystačil. Postupně, jak se člověk ve fotografii zabydlí a zjistí, co mu sedí, si třeba doplní výbavu o nějaké specialitky – já mám například Sigmu 35/1.4, lahodný Art objektiv. Ale běžně na plnoformátu fotím dvěma objektivy, 17-40 a 70-300. Oba jsem koupil v bazaru a kromě ceny jsem řešil i váhu.
Tož tak, jako základ k dalším úvahám. Ocením, když se mi na našem Facebooku ozvete s podněty i námitkami – neboť, jak jsem předeslal, jde o můj osobní názor bez nároku n absolutorium.