Ultraširokoúhlý zoom od Sigmy s tímto rozsahem jsem tu recenzoval už roce 2007, ovšem tento kousek je z jiného těsta, je to už třetí generace. Patří do řady Art a to už je znamení, že půjde o něco mimořádného. Podělím se o zážitky z dvacetiminutové procházky po zapršené Praze.



Plným jménem, je to Sigma 12-24mm f/4 DG HSM Art. Má 16 členů v 11 skupinách, nechybí tu čočky ze speciálních skel, asymetrické členy – a unikátní lisovaná čočka o průměru 80 mm. maximální clona je F22, clona je devítilamelová, ovládaná elektromagneticky, tím se zaručí stabilní expozice i při vysokorychlostním sériovém snímání. Tělo je z kovu a TSC (Thermaly Stable Composite) kompozitového materiálu, který omezuje změny při různých teplotách. Je utěsněné stabilizaci sem chválabohu necpali. Filtr při vypouklosti přední čočky nepřichází v úvahu. Ostření je ultrasonické s možností ručního doostřování. Objektiv je kompatibilní s USB dokovací stanicí Sigma, jímž se dá ladit nastavení a nahrávat nový firmware. Úhel záběru je 122 – 84 stupňů, minimální vzdálenost zaostření je 24 cm. Rozměry a váha jsou parádní, 102 x 131,5 mm a 1,15 kg.

Jak se s ním fotilo
Objektiv je to obrovský a těžký, jak už ty moderní vysoce kvalitní objektivy v poslední době bývají. Má dva prstence, tím bližším tělo zoomujeme, vzdálenějším ostříme. V okénku vidíme údaj o zaostření vzdálenosti, na levém boku je přepínání autofokus – ruční ostření.

Přístroj mi půjčili na stánku Sigmy v rámci Fotofestu v prostorách Foto Škoda ve Vodičkově ulici v Praze (trvá do neděle, ale Sigma tu byla jen středa – čtvrtek).


Rozsah zoomu jsem zkoušel hned na ulici. Pršelo a byla tma...


Toto je širší záběr.


V popisech se píše, že objektiv je určen na architekturu a street fotografii, tedy živou pouliční fotografii. Samozřejmě je třeba počítat s brutálním perspektivním zkreslením.


Spíš by se uplatnil v interiérové fotografii – podstatné je, že nemá prakticky žádnou soudkovou vadu. Velmi silně zkresluje, ale to je půvab, nikoli nedostatek objektivů tohoto typu.


Jakmile ale nejde o architekturu, určité zkreslení může být i zajímavé.


K motivu je třeba jít hodně zblízka, to se uplatňuje hlavně při krajinářské fotografii. Ve městě těch efektů moc není… :-)


To zkreslení je perspektivní, ovšem zasahuje i přírodní motivy. Listy jsou v rozích značně deformované, ovšem opět – je to vlastnost, nikoli chyba.


Pokud jde o pouliční fotografii, s tou je poněkud problém. Ten úhel záběru je ohromný. Museli bychom těm lidem být hodně blízko a i bez ohledu na lidské ohledy, pak jsou problémy se zkreslením postavy (velká hlava, krátké nohy).


Nezbývá než zauvažovat o určení tohoto zajímavého objektivu. Stojí (listopad 2016) 44 tisíc. Sigma pětatřicítka řady Art je určená pro full frame, pro zrcadlovky s čipem 24 x 36 mm. Pro APS-C formát se změní v padesátku a na to je zbytečně velká a drahá. V souvislosti s tímto objektivem bych ale nebyl tak vyhraněný. Po přepočtu 1,5x bude mít na AS-C (DX) formátu více méně rozsah 18 – 36, tedy velmi příjemný rozsah v pásmu rozsáhlé použitelnosti, navíc - v pásmu své nejlepší kresby, odpadnou pochybnosti stran kresby v rozích. Zatímco ohnisko 12 mm je opravdu extrémní, 18 mm ekv. se velmi dobře použije pro krajinu i pro živou fotografii, a 36 mm ekv. je pro živou fotografii ideální. Je to ovšem objektiv – na poměry APS-C – nákladný a také náročný svými rozměry a váhou. Ale to mě tak napadá po krátkém seznámení. Rád bych ho vyzkoušel za lepších světelných podmínek a podíval se i na důležité parametry, jako je chování v protisvětle, jakou má aberaci (zatím mi nepřipadá, že by to byl jeho problém) a jak vinětuje (stejný podotek). Jistě se k němu vrátím.