Objektiv jsem tu představit začátkem ledna. Jde o teleobjektiv pro fotoaparáty se systémem Micro 4/3, má mimořádně dlouhé ohnisko 100-400 mm, tedy 200-800 mm v přepočtu na plnoformátový nebo filmový fotoaparát. Kam jinam s ním, než do ZOO, když je Afrika tak daleko?


Moje dojmy
Objektiv působí velmi dobrým dojmem už na první seznámení. 200 až 800 mm! To by byla váha, když bych chtěl takový objektiv v provedení pro PAS-C, neřkuli plnoformát! Váží 985 g, přičemž třeba Canon 100-400 váží 1570 g. Zkoušel jsem zběžně kresbu, je velmi dobrá v tradici firmy Leica, která je v pozadí tohoto objektivu. Samozřejmě vrcholí na cloně F8.0 a slábna na F16 až zeslábne na F22, nicméně objektivy tohoto druhu jsou určené k práci spíše s malým než velkým cloněním.

Objektiv je stabilizovaný. Fotil jsem s ním na těle Panasonic GX80, podle prvních výsledků přístroj snese expoziční časy numericky odpovídající délce ohniska po přepočtu, od 1/100 do 1/800, ale k definitivnímu závěru se teprve dopracuji.

Experimenty jsem začal v režimu program, aby aparátu ukázal, co umí. Nastavil 1/640 při F11 při 400 ISO:


Jsem přítelem spíše kratších časů, takže za svými oblíbenými pelikány jsem šel s časem 1/2500 .


Supa jsem fotil tisícinou na ohnisko 280 mm. Ve voliéře bylo přítmí, takže jsem zvedl ISO na 1600.


No a když už jsem byl u těch zvířátek, po návratu domů jsem vyfotil na 800 ISO naši Garinu.


Lehkost a snadná ovladatelnost určitě patří k přednostem. Problém jsem měl s tělem přístroje. Při nastavení zónového autofokusu jsem neměl přesnou kontrolu nad rovinou ostrosti a po přepnutí na bodové ostření mi tam úporně naskakovala lupa a exponovalo to, až když lupa zmizela. Z čehož jsem se mohl přeskočit vzteky. V experimentech budu pokračovat. Nicméně první závěr - ten rozsah je úžasný, poprvé jsem měl pocit, že nejsem krátký, dokonce jsem to ohnisko 400 mm využil jen minimálně.