Produkční řada Olympus Zuiko PRO je dnes už pojem a patří do ní špičkové zoomy i pevná skla. Vše je určené pro formát Micro Four Thirds (MFT) sdílený Olympusem a Panasonicem, tudíž je lze použít na přístrojích Pen, OM-D i na modelech řady G Panasonicu. Řada obsahuje rybí oko 8 mm/1.8, třístovku na světelnosti F4.0, univerzální zoom 12-40/2.8 a na něj logicky navazující tento zoom 40-150/2.8. Všechny tyto objektivy jsou vyrobeny s ohledem na náročnou práci v profi stylu. Jsou odpovídajícím způsobem drahé – zkoumaný objektiv stojí 39 tisíc v létě 2016. Twedy k drahém, tentokrát si strýček Srblík jen leští zobák, k ceně se vrátím.


Jeho konstrukce sestává ze 16 členů v 10 skupinách, jeden je asférický, jeden HD a 5 ED.jeho clona je devítilamelová. Čočky jsou kryty ZERO vrstvami (Zuiko Extra-low Reflection Optical) nanášenými ve speciální vakuové komoře. Tělo je kovové, na 11 místech utěsněné, rozměry jsou 79,4 x 160 mm, filtr 72 mm průměr, váha 880 g. Ostření je ultrasonické, tudíž lze i v režimu AF doostřovat ručně. Ostří od 70 cm od roviny čipu, úhel záběru je 30° - 8.2° .


Jeho mechanické provedení je perfektní. Ve srovnání s jinými objektivy MFT nás na první pohled zarazí jeho rozměry, avšak musíme si uvědomit, že jde o světelnost F2.8, přičemž zoomy analogické světelnosti a rozsahu pro APS-C natož FF se nevyrábějí , přičemž kupříkladu pevné ohnisko 300/2.8 od Canonu stojí 187 tisíc a váží skoro dva a půl kilo a jsme u té ceny. Objektiv je vyveden v nádherné matné černi. Je opatřen otočným prstencem pro upevnění na stativu a skvěle řešenou sluneční clonou. Ta se připevní k objektivu dosti mohutným bajonetem a lze ji stáhnout na tělo objektivu, pokud by měla překážet.
Objektiv má dva prstence, blíže přední části je ten tenčí určený k ostření. Při posunu k sobě přepínáme z AF na ruční ostření, odhalíme tím stupnici vzdáleností. Druhým prstencem zoomujeme. Přezoomování z extrému do extrému jde plynule, hladce a tiše, přičemž úhel odhaduji na nějakých 85 stupňů.
Pod tímto prstencem je L-Fn tlačítko, známé i z objektivu 12-24/2.8 PRO. Není to fakticky ovládací tlačítko objektivu, je to prostě další funkční tlačítko pro fotoaparát. Já si tam nastavil digitální telekonvertor (což mi přijde logické, když je to na objektivu). Nastavuje se to v menu uživatelských funkcí (ikonka ozubeného kolečka) na druhé obrazovce položky nastavení tlačítek. Ale pozor, ve fotomenu musí být digitální telekonvertor vypnutý. Pokud je, pak snadno přepínáme a vypínáme. Když už jsme u telekonvertorů, k tomuto objektivu lze připojit 1,4x telekonvertor, ale ten jsem neměl k disposici, to za a) a za b) si nemyslím, že by to dělalo nějakou zvlášť dobrotu. Mě ta třístovka stačí…

Jak se s ním fotí
Objektiv se výborně ovládá, prstence se pohybují hladce a tiše, nic v něm nechrastí, nehrozí nebezpečí, že se při transportu změní ohnisko nebo že upadne sluneční clona. Prstenec pro stativ nelze sundat, ale nevadí to, za jeho patici se celý systém dobře drží. Objektiv ostří rychle a tiše. Kresbu jsem zkoušel na Olympusu EM-5 Mk II, ze stativu. Výsledky překvapující nejsou, při ohnisku 40 objektiv kreslil velmi dobře, kresba kulminuje mezi F5.6 a 8.0, při F16 je už hodně zvadlá a clonu F22 nemá smysl používat:


Při ohnisku 150 mm mě překvapila měkkost kresby při F2.8. To je škoda, protože vysokou světelnost často používáme k získání separačního efektu (vyčlenění objektu z pozadí) a následkem crop factoru 2x máme i při cloně F2.8 ekvivalent hloubky ostrosti plnoformátového systému nikoli F4.0, ale F5.6. Takže při cloně fyzicky F4.0 kdy už to kreslí dobře jsme na cloně osm a to už o separačním efektu není moc řeči.


Je to dlouhé ohnisko a víme, že s dlouhými ohnisky bývá problém s ostrostí vzhledem k expoziční době. Od toho je stabilizace, řeknete si. První sérii pokusů jsem dělal na přístroji Olympus OM-D EM-10 Mk II. Moje poněkud konzervativní zásada zní, že ostrý snímek získáme expozicí, která numericky odpovídá čtyřnásobku ekvivalentu ohniska. Tedy, při ohnisku ekv. 300 mm jsme na 1/1200 sec. Zde máte 100% podání fotek při 1/1000, 1/400, 1/320 a 1/80. I ta osmdesátina je v reálu slušně použitelná:


Vinětace u dlouhých ohnisek nebývá problém a není tomu tak ani zde. Výsledek při 150 mm:


Na ohnisku f=40 a cloně F2.8 není o čem mluvit, pokud jde o vinětaci:


Čočky s jejich fikanými ZERO vrstvami se zapotily, když jsem namířil rovnou na slunce:


Výsledek je velmi dobrý. No a pro milovníky kulatého bokehu je tu dobrá zpráva, ano, bokeh je tu vskutku kulatý!


Shrnutí:
Olympus M.ZUIKO ED 40-150mm f/2,8 Pro je mimo jakoukoli pochybu vynikající objektiv a jeho cena 39 tisíc naprosto není vzhledem ke kvalitě přemrštěná. Co je to platné, na delším konci jsme na ekv. 300 mm na světelnosti F2.8. U plnoformátových pevných objektivů bychom se lehce přehoupli přes cenovou hranici 150 tisíc. Nutno ale podotknout, že ekv. 80-300 je už dosti speciální optika. Je vhodná na fotky zvířat ve volné přírodě, na některé druhy sportů a jistě bude hodně slušet chystané OM-D E-M1 Mk II, o které v létě 2016 cvrlikají všichni vrabci na střeše, že je na spadnutí. Pro běžnou praxi si však myslím, že silná stránka MFT systému bez ohledu na výrobce a konkrétní typ je v kratších ohniscích. Nejde jen o to, že „se s tím míň tahám“: ony to jsou malé, nenápadné, pohotové přístroje, nikoli „jako“, ale reálně dělané na pohotovou živou fotografii. A to je doména spíše krátkých ohnisek. Nicméně pro účely výše uvedené je takto vybavený kvalitní objektiv velmi vhodný.

Ukázky:
1 až 4 rozsah zoomu, 12 a 13 rozsah při 1.4x digi telekonvertoru; 11 bokeh, 15 a 16 srovnání separace při cloně F8.0 a F2.8. 

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Olympus Zuiko 40-150/2.8 Pro?