Před týdnem jsem tu zveřejnil úvahu o volbě objektivů. Kvůli senzacechtivosti jsem ji nazval drsnou úvahou, ale nic drsného na ní nebylo. Drsnosti jsem si nechal až na teď. Uvažoval jsem totiž o zrcadlovkách a bezzrcadlovkách s čipem APS-C, spíše střední a nižší cenové a výkonové třídy. Dospěl jsem k prostému závěru – važte si svého setového objektivu, pak si kupte nějakou dvoustovku (zoom) a až přijdete na chuť širokému úhlu záběru, nějakou desítku. Ultrazoomy jsou fajn, ale jaksi popírají smysl fotoaparátu s výměnnou optikou.

Dobrá. Máme ale i jiné fotoaparáty, především APS-C vyšší třídy a plnoformátové zrcadlovky, eventuálně bezzrcadlovky Sony.
Tyhle přístroje si lidi kupují ze dvou hlavních důvodů. Jednak proto, že na ně mají peníze a chtějí si pořídit něco kvalitního, co jim udělá radost, jednak proto, že fotí jaksi na vážno a volí pracovní nástroj s ohledem na svoje zaměření. Naprosto se tomu prvnímu typu, lidem co mají peníze a chtějí si udělat radost, neposmívám, faktor radosti je v životě strašně důležitý už proto, že jí je tak málo. Pro tuto kategorii zájemců mám podobnou radu, jakou jsem shrnul v úvahu. Taky bych doporučoval začít u základního objektivu, ale už to nebude plastový seťák za dva a půl tisíce. K disposici jsou pro APS-C vyšší třídy objektivy typu zoom zase s rozsahem cca 15-55, ovšem ty kvalitní jsou kovové a mají větší světelnost. Pokud jde o přístroje plnoformátové, osvědčený základní objektiv má rozsah 24-70 se stálou světelností F2.8 nebo F4.0. V dalším rozvoji systému bych asi nejdřív sáhl po delším ohnisku a pak po širokoúhlém.

Třída S nebo DX nebo FF
Adepti plnoformátového systému mají o jednu starost míň: budou volit objektivy vhodné pro plnoformát. Poznámka stranou: Nikony a FF Sony akceptují i objektivy určené pro APS-C respektive DX a automaticky se přepnou, vymaskují čip a fotí na malý formát, ale pak to jaksi ztrácí hlavní půvab velkého formátu,konec poznámky.
Hlavolam si mohou způsobit adepti systému APS-C. K jejich přístrojům pasují objektivy FF, ty jsou ale vždycky větší, těžší a dražší než speciální objektivy pro APS-C. Týká se to hlavně středních a krátkých ohnisek. Otázka tedy zní, zdali má smysl kupovat dejme tomu objektiv 16-35 (ekvivalent 24-50) světelný F2.8 pro Canon s čipem APS-C? Nebo – ještě se k nim dostaneme – některý ze skvělých monofokálů Sigma Art? To je zásadní otázka. On ten objektiv určený pro FF bude na APS-C dbře kreslit, protože se využije kresba středová, nikoli okrajová. A potom, kdyby ten dotyčný adept časem přešel na FF formát, už pro něj bude mít optiku a vymění jenom tělo. Tohle je tedy třeba brát v úvahu a rada na to není. Záleží na záměrech každého zájemce.

Osobně si myslím, že je tedy lépe – zvlášť v kratších ohniscích – koupit maloformátový objektiv a kdybyste pak někdy přezbrojovali, tak je to stejně velká finanční rána a jednu dvě dardy navíc unesete.

Shrnutí
Závěr první části úvahy je tedy podobný jako té před týdnem. Vyjděte ze středního ohniska, doplňte dlouhým a nakonec zůstanete u širokoúhlého, protože to je to správné focení. Širokorozsahovým zoomům se vyhýbejte.


 

Volba pro zkušené
Tady mám celkem snadnou roli. On ten zkušený ví, co chce a moje rady nepotřebuje. Trochu nepříjemné je, že než se člověk k těm zkušenostem dopracuje, zanechá po sobě spoustu objektivů, které nakoupil a pak se ztrátou prodal. V této kategorii nejsou žádné univerzálně platné rady. On si každý nakonec zvolí nějaké oblíbené objektivy, ale pak má ve výbavě specialitky: třeba rybí oko. Mám ho a použiju ho jednou, dvakrát do roka. Nebo ten legrační Petzval mosazný předražený objektiv. Na plnoformát nejčastěji používám 17-40/4.0. Není extra kvalitní, ale je lehký, kreslí slušně, když nekoukáme do rohů a stál mě rozumnou cenu v bazaru. Fotím s ním tak 50 procent fotek, 20% fotím lehkým a velmi dobrým 70-300, elkovým canonským telezoomem. Pro sálové akce mám Tamron 70-200/2.8 a na lidi mám Sigmu 35/1.4 Art. Naprosto ale netvrdím, že toto je ideální mix a že ho doporučuju každému. Nemám střední ohnisko – tak třeba moje žena miluje 50/1.4 a fotí s tím pořád a k tomu má 100-400 pumpu Canon a taky 17-40 a furt na něj nadává, že špatně kreslí, což je do značné míry pravda.

Tak bych mohl pokračovat od fotografa k fotografovi.

Co si myslím obecně
Naprosto není nutné lpět na tom, abych měl nepřerušovanou řadu ohnisek, aby ohniska objektivů na sebe navazovala. Je třeba vycházet z účelu a jemu přizpůsobit akvizici.
Monofokály neboli objektivy s pevným ohniskem jsou skvělé ze dvou důvodů – líp kreslí a nutí vás fotograficky vidět. Zoom vede k objektovému vidění: spatříte koně, dejme tomu, a teď ho nějak někam napasujete změnou ohniska. Když máte jedno ohnisko, už víte, jak s motivem naložit. Strašně rád fotím mobilem – nemá zoom. Nemyslím si ale, že je dobře mít v brašně osm monofokálů. Měly by zásadně jinak vidět svět, to pak má smysl.

No a závěrem – nebojte se koupit objektiv z druhé ruky. Nejlíp je jít do odborného obchodu, tam mají prověřené zboží a dají vám na něj záruku. Už jsem jednou reklamoval v Megapixelu a vrátili mi peníze bez mrknutí oka. Ona totiž spousta lidí si nakoupí optiku a má to v šupleti a když přijde nouze, jde to prodat.

Tak to od nich kupte, je to jako nové.. Ale s rozmyslem a klaďte si otázku: budu líp fotit, když si to koupím?

Mimochodem, kdyby si KAŽDÝ A VŽDYCKY kladl tuto otázku, tak fotografický průmysl a obchod zkrachuje.