Napsal mi pan T.P., jestli nemám zkušenosti s redukcí pro objektivy Nikon, aby se daly použít na systému Nikon 1. Bylo to, jako když se toho člověka ptali, jestli umí hrát na housle a on řekl, nevím, musím to nejdřív zkusit! Takže jsem to vyzkoušel.
Pro pořádek zopakuji, že systém Nikon 1 je systém bezzrcadlovek s výměnnou optikou. Mají snímač jednopalcový, tedy 13,2 x 8,8 mm. Prodlužovací faktor je 2,7x, tudíž objektiv s fyzickým ohniskem 100 mm bude mít úhel záběru jako 270 mm objektiv plnoformátového přístroje. K disposici je momentálně 13 objektivů pro Nikon 1 od Nikonu plus 2 od Meike, od širokoúhlého 6,7-13/3.5-5.6 až po tele 70-300/4.5-5.6. Nejdražší je ten dlouhý a je za 27 tisíc. Takže první otázka zní, k čemu tedy by ta redukce byla, když stojí 7300 Kč.


Logicky by asi o ní uvažoval majitel zrcadlovky Nikon s výbavou objektivů, který si koupil některého z řady Nikon 1 a nechce se mu budovat paralelní výbavu. Přiznejme, že logiku to má, i když ten Strýček Skrblík brblá. Tak to pojďme zkusit.

Konvertor je v podstatě mezikus – on totiž konvertor v pravém slova smyslu má optiku, tedy čočky a vstupuje do optické soustavy, kdežto toto je opravdu jen mezikus, skrz je volný průchod a stará se jen o elektronickou komunikaci mezi objektivem a fotoaparátem. Něco jako mezikroužek. Prodlužovací faktor nemá žádný, jen to nasadíte na tělo a na to připevníte do bajonetu objektiv a je to.


Výsledek je mírně obludný. Na obrázku je objektiv VR 16-80/2.8 – 4.0, velmi kvalitní základní objektiv pro DX zrcadlovky. Je větší a těžší než tělo a tím právě ta lehkost a nenápadnost, tudíž hlavní půvab systému Nikon 1, je poněkud nakopnuta. S tím se ale počítalo.

Přirozeně že optické vady nebudou žádné, využívá se ideálního středu obrazového pole. Takhle nulová vinětace se málokdy (=nikdy) vidí.


Nějakou tu aberaci jsme ale v rohu vychytali – 100% výřez.


Jinak ale kresba je celkem v pořádku, zde 16 mm, výřez 100%.


Ta 16-80 se změnila v 43 – 216, tedy je to blízko oblíbeného rozsahu 70-200, takže b se dalo kalkulovat: mám, dejme tomu, Nikona D3400, k němu 18-55ku, celek za 14 tisíc. K tomu si koupím třeba i z druhé ruky mezikus a ta 18-55 mi poslouží jako 50 – 150. Super. Za kolik bych ale ten mezikus koupit? On totiž originál objektiv pro Nikon 1 s ohniskem 30-110 stojí 6500 a je to panenka 6 cm dlouhá a váží 180 g. Lákavý může být ale pro majitele dejme tomu nějaké té třístovky. Však mi také pan T.P. psal:

 300mm teleobjektiv na mirrorless Nikon 1 (ani nemusí být dražší V3, stačí novější levnější asi s lepším snímačem a ostřením J5) a máme taky crop faktor 2,7, tentokrát s obrázkem 20 Mpx. Dá se asi také čekat pomalejší ostření a proti 1. variantě méně rozmazané, čili ostřejší pozadí kvůli jen palcovému snímači. Na makro by to ale vadit nemuselo, spíš naopak, ne (s nějakým makroobjektivem samozřejmě)?

Vyzkoušel jsem i tu třístovku. Příjemně mě překvapilo, jak rychle soustava pracovala. neměl jsem pocit nějakého osudného zpoždění. Jenže holt na 300ka je ekvivalent osmistovky a to přestává všechna legrace.

Shrnutí
Obraz to neničí, i když samozřejmě konstruktéři DX a FX objektivů počítají s jiným průměrem fotodiod, než jakým disponují jednopalcové čipy systému Nikon 1. Pohodlná práce s tím ale není. Ale nemám patent na rozum, třeba s tím někdo má dobré zkušenosti (jinak by to Nikon nevyráběl) a budu rád, když se o ně se čtenáři podělíte.

 

Ukázky:

1 a 2 rozsah 1-80 s redukcí, 2 a 3 rozsah 70-300.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14