Tohle kolo je obzvlášť dobře dotované – Nikon věnuje vítězi bezzrcadlovku Nikon1 J5. Vyhlášení bude až 5. ledna, tedy výhra nebude pod stromečkem… Dnes se podíváme jako obvykle v poločase na pět fotografií, které třeba ani nejsou všechny v první desítce, ale stojí za pozornost.

Mažoretky, tak nazval Ladislav Vejtruba svoji reportážní fotku skupinky děvčat čekajících na vystoupení. Dá se jí vytknout ledacos, třeba nepřehlednost a má daleko do naplnění mého „pravidla tří“, podle něhož ve fotce vypuká zmatek, jakmile je na nich více postav. Rozhodně jí nelze upřít dynamiku a poutavost: něco se v ní děje, skoro je z ní slyšet to holčičí švitoření. Je to foceno Nikonem D4 dvacetimilimetrovým objektivem, tedy silným širokáčem. Celé to stojí a leží na výrazném pohledu holčičky uprostřed – je to ukázka, jak pohledy dovedou vytvořit jakési lešení pro příběh fotky. Holčička vlevo i její kamarádka vpravo děj rámují. Osvědčuje se zásada, že když má fotka oči, je napůl vyhráno.


Zato fotka bez názvu od Jaroslava Kloudy naplňuje moje „pravidlo tří“ bezezbytku a taky zde hrají oči velkou roli. Koncepčně je to protinožec předchozího obrázku. Zde je fotograf a skrze něho i divák vtažen do děje. Podstatný je i pohled malinkého chlapečka, ten se dívá stranou a právě toto zdánlivé vybočení z režie dává fotce přirozenost. Zajímavá je i technicky, je na ní patrné mapování tónů, těžko soudit, exif zmizel v propadlišti dějin. Ale tipoval bych to na převod přes SilverEfex Pro...


Na fotce Šťastné oči Bohuslava Hanuše skoro není nic než ty oči… každopádně hrají ve fotce hlavní roli. Těžko soudit, zdali právě tohoto chlapečka čeká šťastný osud, ale pokud mu ten přívětivý výraz ve tváři zůstane, mohl by se dočkat vlídného přijetí. Je to foceno Samsungem NX500 objektivem třicítkou, tedy ekv. 46 mm na clonu F2.2. Je to nehledané, bezprostřední, výrazné, jasně čitelné. A šťastné.


Ne vždycky musí být oči jasné a výrazné. Nuda, tak se jmenuje snímek od Ilji Krejčího. Můžeme mu vytknout, že na něm není skoro nic ostrého, snad jen ruce nudícího se chlapečka. Ale náboj upřímnosti ve fotce je, humor, postřeh. A to je něco cennějšího než perfektní ostrost.


Uzavřu fotkou, o které nevím, co si myslet. Je v ní hodně schválností, jmenuje se Nové Bondovo dievča, holčička má dospělácké brejle, je v jakkémsi producírovacím postoji, technicky je to hozené bůhví proč do cross procesu, bylo by snadné nad fotkou Ivany Hudecové mávnout rukou, ale… všiml jsem si jí a vracím se k ní. Asi autorce nevyhraje toho Nikona, ale něco, sakra, něco v ní je.


Nad fotkami na shledanou 50 ledna, to už budeme znát vítěze.