V úterý 20.listopadu uspořádal Nikon první seznámení s beezzrcadlovkou Z6. Je to čtyřiadvacetimegová verze už prodávané (ale momentálně nesehnatelné) verze Z7, se kterou jsem naše čtenáře už seznámil. Systém Z přiblížil účastníkům semináře Michael Jurák z Nikonu – označil ho za podobný přelom ve stoleté historii firmy, jako byl příchod plnoformátové zrcadlovky D3 v roce 2008. Princip je známý, je zde zcela nový bajonet Z, nicméně bezzrcadlovky komunikují se všemi objektivy Nikon přes adaptér. Z6 se liší od Z7 v podstatných ohledech. O rozlišení jsem se zmínil, krom toho má Z6 nízkofrekvenční filtr, zatímco Z7 ho nemá. Zato nejvyšší ISO dosahuje na Z6 51200 v základním nastavení, Z7 o 1 stupeň níže. Z 6 má v uvozovkách jenom 273 zaostřovacích bodů na čipu (oproti 493) , nicméně i zde kryjí 90% plochy a to je jedna z pricipiálních výhod oproti zrcadlovce – a tak tomu bude vždy, prostě: zrcadlovka tak velké krytí (za použití zrcátka) mít nemůže. Z6 má vyšší frekvenci sériového snímání – 12 fps proti 9 fps. Časosběr umí Z6 jen v 4 K, kdežto Z7 až 8 K, to je finesa pro opravdové specialisty. Oba přístroje mají jediný slot na XQD karty. No a zásadní rozdíl je v ceně, tělo Z6 stojí 55 tisíc, kdežto Z7 88500. On je to podobný rozdíl, jako Sony A7 Mk 3 a A7R Mk III: ta verze s vyšším rozlišením má smysl jen pro toho, kdo opravdu potřebuje maximální kresbu v ultra profi třídě. Pak za to s přehledem zaplatí 32 tisíc navíc. Pro normální použití je Z6 naprosto skvělý přístroj, na špičkové úrovni ve všech parametrech.



Na první pohled jsou oba nerozeznatelné, mají jiné číslo v levém dolním rohu pod písmenem Z. Musím tedy zopakovat své první dojmy, jak jsem se s nimi už svěřoval: je to Nikon, s perfektním ovládáním. Vypínač u spouště, pak ISO a korekce expozice pěkně po ruce. Rollery tam, kde mají být, vpředu a vzadu, proč vymýšlet něco jiného. Na přední stěně vpravo od objektivu jsou volitelná tlačítka, já tam měl navoleno přepínání AF-S a AS-C a ISO automatické a obyč, to mi přijde rozumné řešení. Má to joystick pro volbu zaostřovacího bodu, samozřejmě ho lze volit i dotykem na displeji (odezva je okamžitá, na rozdíl od zrcadlovky D850…). Ostřilo to i v šílených podmínkách temné haly s ostrými světly velmi dobře. Fotil jsem to pevnou pětatřicítkou s pevným M nastavením 1/160 na F2.2, abych dosáhl nějakých slušných hodnot ISO. Tohle myslím svědčí o dynamickém rozsahu i o kresbě při 1800 ISO:



Vyběhl jsem s tím i před barák, zase: 1800 ISO.



Žádný urážející šum ale není ani na fotce při 7200 ISO a to už je hodně slušná citlivost. Není to tak dávno, kdy 5000 ISO byl limit snů.



Další fotka je při 5400 ISO, i to je ukázka dynamického rozsahu.



Takhle jsme tam pracovali. Podotýkám, že jsem nijak nekorigoval expozici – přepaly tam prostě nejsou. Toto je JPEG jak vylezl z foťáku, z RAW by se kresba ve stínu určitě dala vytáhnout.



Ta kresba dovede být až nelítostná. Jsou vidět žilky v bělmu? To je kritérium ostrosti v roce 2018.



Petr Jan Juračka cvičil Nikony pět dní v Tokiu a na semináři své fotky předváděl. Tady se snažil dostat rozsah jasů přes limit – kapesní LEDkou od Manfrota. Podařilo se mu. Ono se tomu pacholkovi vždycky všechno podaří.



Dokonce se mu podařilo mě rozesmát a to není snadné. Líčil své nedávné focení ve Středohoří, jak tam málem zahučel do 160 m propasti a kdyby byl zahučel, tak to by bylo, jak říkají horolezci, pokažené odpoledne. Rozloučím se pohledem na žilky v očích krásné dámy a přáním na pěkné focení se Z6, na které se už těším.



Fotky jsou ke stažení neupravované v původní velikosti.


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky fotoaparátu Nikon Z6?