Rok po nasazení mirrorless přístroje V1 nasadil Nikon novou verzi, zásadně přepracovanou. Rozhodně nejde o kosmetické přepudrování, jde o významné změny, které posouvají přístroj do jiné roviny. Z mého hlediska to méně významné je zvýšení rozlišení z 10 na 14 megapixelů, samozřejmě nadále na formát čipu CX 13.2 x 8.8mm, konstrukce CMOS , který se stal normou pro modelovou řadu Nikon 1 (vedle třídy V s elektronickým hledáčkem má ještě třídu J pouze s displejem). Nejvyšší rozlišení obrázků je 4608 x 3072 bodů, má tedy poměr stran 3:2 jako DX, eventuálně jako kinofilm (a tudíž i full frame) a také jako (právem) opěvovaný kompakt Sony RX100. Prodlužovací faktor ohniska je 2,7x, takže z desítky objektivu to dělá sedmadvácu. Procesor je Expeed 3A, ostření hybridní, na kontrast i fázi, má 135 AF bodů oproti 45 Af předchozího modelu. Fotky ukládá ve formátech RAW a JPEG na karty rodiny SD. Displej je třípalcový s 921 tisíci body, rozlišení hledáčku je 1,4 mega. Oproti V1 má tahle V2 vyskakovací blesk, samozřejmě s možností připojit externí, byť nestandardní mini SB-N7). Nemá ale možnost řídit Nikon blesky na dálku. Sériové focení dosahuje podle specifikací 15 fps v plném rozlišení, nicméně v menu navolíte i 60 fps při plném rozlišení... Přístroj je lehčí (278 g) a rozměry má 109 x 82 x 46 mm. S menším rozměrem ale přišla i menší baterka a s ní i menší kapacita, takže počítejte s 300 fotkami na jedno nabití a pokud budete fotit ve vysokorychlostním módu, pak... si kupte aspoň jednu do zásoby. Pro ty, kdo o systému Nikon 1 uvažují je zajímavý i vývoj situace v objektivech. Na anglické nikonské stránce jich nabízejí osm , jsou zde zajímavá skla , např. 6,7 – 13 (18 až 35, velmi atraktivní rozsah pro živou fotografii) anebo 10-100 mm s motorickým zoomováním (27 až 270 mm ekv.). Nikon očividně tlačí véčkovou větev do vyšší třídy, nemá to být jen rozmarná hračka pro roztěkané vychutnávače snadného života. Ukázalo se, že „se s tím dá fotit“, aniž by člověk vláčel kila oceli, magnézia a skla v ruksaku na zádech. Zatímco některé špičkové mirrorless přístroje se rozměry a váhou nebezpečně přibližují APS-C zrcadlům, tyhle Nikony 1 jsou trvale uhnízděny ve světě skřítků.


Co se ale zásadně změnilo je design. Ta V1 mě svým vzhledem nevzala a z recenze je to cítit. Ovšem je to věc názoru a osobního přístupu, znám recenze, kde se ten střízlivý design líbí a chválí. Její nástupce je tvarovaný jako sebevědomá, až agresivní pidizrcadlovka. Výborně se drží díky výraznému úchopu a elektronický hledáček sedí ve výrazné kapličce, která svými rozměry utěší nostalgika, který vzpomíná na prizmatický hledáček své zrcadlovky. Hojně se tu používá měkká guma, tak laskavá, jako měla tvář maminka když vám dávala dobrou noc. Přesto ale je design hodně technický, účelně a přísně funkční. Kdyby se měl hodnotit umělecký dojem, pak by číslo mělo být hodně blízko desítce, ale opakuji, je to individuální, Jsou i názory, že vinou kapličky pro hledáček se přístroj už strká hůř do kapsy.

Ovládání a menu
Pokud jsem řekl, že se V2 přibližuje potřebám skutečného fotografa, projevuje se to na ovládání. Kdepak jsou jen dvě spouště na horní stěně a jinak tu není nic, co by mělo tetu vyděsit! Horní stěna se teď zaplnila. Spoušť má u sebe klasické nikonské (byť trochu jinak řešené) zapínání, vpravo pěkně pod palcem je roller a vedle hledáčku najdeme kruhový volič režimů, chvála bohu, konečně! Nemusíme se ale omezovat na zapínání u spouště. Základní objektiv 10-30 (27-80) má v prstenci pro zoomování tlačítko a to když zmáčkneme a objektiv aktivujeme, zároveň zapneme foťák. Důvtipné a praktické.¨


Na zadní stěně najdeme F tlačítko, které má různou funkčnost v různých režimech. Velmi vtipné je jeho použití při nastavení „zelený foťáček“, tedy plný automat. Aniž by nepoučený uživatel zažil nervový otřes, umožňuje mu to clonit (rozostření pozadí), nastavit delší čas anebo korekci expozice. V režimech A, S a P nabízí poněkud chaoticky rozmístěné parametry na displeji, nicméně lze si na to zvyknout a pak vezmeme na vědomí, že je to standardní funkční menu. Lze tu například nastavit bílou – roller na horní stěně radiálně stiskneme, tedy, zatlačíme na něj z boku a on pak začne nabízet různé předvolby WB. Takto se dostaneme i k ISO, režimu AF a režimu měření expozice, ale moc nechápu, proč je vše rozházené po obvodu displeje.


Nicméně oproti V1 je to pokrok. Tam bylo nutno prakticky kvůli čemukoli jít do menu, zde je vše na dosah, včetně situací, kdy fotíme na elektronický hledáček: v něm pochopitelně vidíme totéž co na zadním displeji.
Scénické režimy v klasickém slova smyslu zde tedy v nabídce nejsou. Dále je zde funkce Pohyblivé momentky. To je krátké muvíčko ve formátu Quick Time v délce trvání dvě desetiny vteřiny, zakončené klasickou fotkou JPG v plném rozlišení. Praktická použitelnost mi ani u tohoto nového modelu není jasná, nicméně ta funkce tam je. Pokud zvolíte Pohyblivou momentku pod klávesou F lze volit hudební doprovod z nabídky krása, vlny, relaxace a něha. Rollery jsou zde dva. O jednom šla řeč, ten je na horní stěně a v režimu M (manuální nastavení expozice) jím nastavujeme čas. Druhý je kolem čtyřcestného voliče, jímž nastavujeme netradičně uzávěr autofokusu, korekci expozice, blesk a režim snímání (jednotlivé obrázky, série – nastavitelná až 60 fps, samospoušť a dálkové ovládání). Narazil jsem i na drobnou stížnost v této věci, že Nikony vždy ovládají clonu předním a ne zadním rollerem, nicméně si myslím, že si na to lze snadno zvyknout.

Jak se s ním fotí
Hlavní devizou přístroje je jeho rychlost. Startuje bleskově, ať už ho zapneme páčkou u spoušť, anebo aktivací objektivu (samozřejmě má i jiné objektivy, které tuto funkci nemají). Velmi rychle ostří a jeho sériové focení je doslova senzační, což platilo už pro V1 a V2 si tyto vlastnosti chválabohu zachoval.

Nevím, jak se do specifikací dostal údaj o 15 fps jako maximální rychlosti snímání. Nastavte na 60 fps a jste na stejných 4608 x 3072, jako když jste fotili babičku v automatickém režimu, jen s tou výhradou, že jen přo 15 fps přístroj doostřuje. Navíc, přístroj je schopen zobrazovat focenou sekvenci tak rychle, že udržíte motiv v záběru, to je totiž Achillova pata mnoha podobných systémů: fotíte sice rychle, ale nevíte co. Je to tedy naprosto dokonalá rychloběžka, výtečná pro všechny fotografické úkoly, kdy chceme zachytit a analyzovat pohyb. Ukázka čtyř po sobě následujících snímků padajícího míče názorně ukazuje, jak detailně kouskuje pohyb.


Jediné, co je v tomto režimu omezující, je rychlost zápisu. Přirozeně že je třeba volit kartu s maximální rychlostí zápisu, Class 10 je zde nutnost a ani s použitím této rychlé karty nečekejte, že se vám čtyřicet fotek, z nichž má každá 8,2 mega, nasype na kartu, jako když řeknete Nikon. No a těch čtyřicet fotek nasekáte za dvě třetiny vteřiny... Nicméně je nadále divné, proč takto výkonný přístroj nenabízí bracketing expozice a kupodivu zmizelo i intervalové focení.

Debaty jsou kolem podání barev, šumu a ostrosti. Pokud jde o ostrost, neviděl bych velký problém. Toto je výřez z rohu obrázku v protisvětle v zobrazení 100%. Ostrost i aberace jsou zde velmi mírné.


Problém jsme měl spíš s mdlými barvami. Ty se hodně projevují v automatickém režimu, proto doporučuji spíš pracovat v programové automatice a stáhnout korekci expozice do mínusu na -0,3, lépe na -07. Na ukázce le vlevo korekce -0,3 EV, vpravo bez korekce.


Naštěstí i v automatickém režimu pod klávesou F je možno ztmavit obrázek, jak už jsem uvedl a pokládám to za vtipné (byť ne dnes už ojedinělé) řešení. V režimu plného automatu lze tedy jak korigovat expozici, tak měnit clonu (je to ukryto pod záminkou rozostření či zostření pozadí). Zvlášť obezřetně je třeba expozici hlídat v oblasti vysokých rozdílů osvětlení – i při nastavení celoplošného zonálního měření expozice dochází k přepalům v osvětlené části ulice i při -1 EV.

Kresba je velmi dobrá, nejsou s ní nejmenší potíže. Na ukázce je kresba v rohu proti obloze.


Vysoké ISO neskrývá ani špatné, ani dobré překvapení, do 800 nemá smysl se jím zabývat a dál už záleží na požadavcích a účelu. Mě tento výkon při 5600 ISO příjemně překvapuje, někoho může šokovat – jde o výřez ze 100%, na mém monitoru je to jako byste vystřihli obdélníček z fotky široké metr.

Shrnutí
Nikon 1 V2 je čtrnáctimegový systémový kompakt s výměnnými objektivy. Jeho nejsilnější stránka je rychlost jak ostření, tak sériového focení, je schopen pořídit sérii 40 snímků frekvencí 60 fps. Oproti modelu V1 má výrazně zlepšenou ovladatelnost v tom smyslu, že se přiklonil potřebám poučeného uživatele a odklonil se od politiky „všechno před vámi schováme, abychom vás nepolekali“. Poněkud šokující je cena 21 tisíc za kit s objektivem 10-30 mm, zatímco se V1 vyprodává za míň než polovic (duben 2013). Obrazový výstup je v podstatě totožný tak tedy asi upgrade z V1 na V2 nedává moc velký smysl, zato volbu V1 a V2 bych rozmýšlel, dokud je z čeho vybírat. Je třeba ale mít na paměti, že systémové „mirrorless“ kompakty nemají být levnou alternativou zrcadlovkám – jsou rozměrově malou, skladnou, lehkou a pohotovou alternativou, a miniaturizace je hodnota, za niž je třeba zaplatit.

Ukázky:

5 velký rozsah jasů, korekce -1 EV, 12 a 13 rozsah zoomu bez korekce expozice, 15 při 6400 ISO, 16 při 3200 ISO.

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16



Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Nikon 1 V2.