Chcete používat svůj mobil jako hokejový puk? Pak je tahle Motorola, pardon, dnes už Lenovo, vhodný mobil pro vás. Nerozbitný a voděodolný, ale zároveň má eleganci obrněného transportéru Pandur: nemůžete mít holínky s půvabem plesového střevíčku.

Dodává se v barevném provedení Black Ballistic Nylon, tím je řečeno mnoho. Rozměry má 149,8 x 78 x 9,2 mm a váží 169 g. 5,4 palcový AMOLED displej s rozlišením 1440 x 2560 pixelů a 16 miliony barev je inzerován jako nerozbitný. Procesor Qualcomm Snapdragon 810 je osmijádrový, grafický procesor je Adreno 430. Dodává se v provedení 32 nebo 64 GB vnitřní paměti, má slot na microSD a je buď na jednu nebo dvě SIM karty. Běhá na Androidu 6.0 Marshmallow , je připraven přijmout vyšší verzi 7.0 Nougat. Umí GSM / HSPA / LTE. Baterka je vestavěná Li-Ion 3760 mAh. Nabíjí se i ve zrychleném režimu a umí bezdrátové dobíjení. Nemá MF rádio, což je dnes normální, ale nemá ani čtečku prstů a to dobře není.

Mechanické ovládací prvky má jen dva, shora je na pravém boku jemně vroubkovaný vypínač a pod ním ovládání hlasitosti. Nahoře nalezneme šuplík pro simku a microSD kartu. K pikantnostem patří natvrdo připojený nabíjecí USB kabel. Kabel na připojení k PC v dodávce není. Na jeho drsný vzhled si rychle zvykneme a zjistíme, že balistický nylon na zadní straně ve příjemný na omak a vzbuzuje pojit jistoty, že nám přístroj nevyklouzne z ruky. I s tím, že by se nic nestalo, kdyby vyklouzl.


Fotoaparát
Ten je pěkně zapuštěný do nylonového pancíře spolu s dvoubarevným LED bleskem a logem Motoroly. Má rozlišení 21 MP, objektiv s ohniskem 4,67 mm má světelnost F2.0. Snímač je 1/2.4´´ Sony IMX230 BSI CMOS s hybridním ostřením. Přední fotoaparát má rozlišení 5 MP s objektivem 2,35 mm světelným F2.0. Video má největší rozlišení 2160p při 30 fps.

Jak se s ním fotí
Tady budeme rychle hotovi. Základní fotoaparát – a to zdůrazňuji, že se bavíme o fotoaparátu, který je v nabídce, tedy v podstatě součást operačního systému – je předmět našeho zájmu a ten zkoumáme a hodnotíme. Přirozeně že pro platformu Android lze za malé peníze získat i velmi důmyslné aplikace simulující funkci velkých fotoaparátů. Nicméně pravidlo jsme si dali, hodnotíme jen to, co zákazník získá, když si mobil koupí a uvede ho do chodu.

Fotoaparát aktivujeme buď standardním způsobem přes zapnutí fotoaparátu a poklepem na ikonu, nebo prudkým pohybem zápěstí, tedy dvojím přetočením podle jeho svislé osy. Jemně zabručí, i v ruce ucítíme chvění a během vteřiny se fotoaparát probudí. Ovládací prvek neuvidíme žádný, nebo skoro žádný. Vlevo dole je ikonka kamerky se šipkou, to je přepínání přední a zadní kamery. Vpravo je ikonka videa, to je přepínání z režimu fotografování a videozáznamu a zpět. Exponuje se poklepem na displej. Přidržením prstu na displeji spustíme sériové focení. Tahem vzhůru digitálně zoomujeme až do hodnoty 4x. Po poklepu se objeví na displeji kolečko. Do něj znovu klepneme a aktivuje se korekce expozice. Je to maličká ikonka se sluníčkem, tu když táhneme vzhůru, obraz zesvětlíme, dolů ztmavíme. Žádná stupnice zde není, musíme spoléhat jen na to, co vidíme. To je na prudkém slunci opravdu problém. Po nastavení korekce musíme klepnout na jiné místo obrazu, pak exponujeme. Opětovným poklepem do kroužku se sluníčkem zrušíme funkci korekce expozice. V EXIF obrázku se korekce nezaznamená, nicméně prozkoumáním expozic zjistíme, že jde o klasický rozsah plus mínus 2 EV. Přístroj přitom hlídá poměr času a citlivosti ISO. Je to naprostý automat s minimálním prostorem k nastavení čehokoli. Pokud chceme něco nastavit, je třeba smykem prstu od levého okraje vysunout kruhový segment, v němž jsou ikony pro dosažitelné ovládací prvky. Shora je to HDR, s možnostmi vypnout / automatika / trvale. Pak je to blesk s týmiž volbami, následuje video, čtvrtá ikona veze k volbě mezi standardní fotografií 21 mega v poměru 4:3 anebo širokoúhlá šestnáctimegová v poměru 16:9. Pátá ikona vede na samospoušť, má dvě volby, 3 a 10 vteřin a samozřejmě je v základním nastavení vypnutá.

Segment má pokračování. V něm najdeme panorama, dále pak zapnout / vypnout zápis údajů o poloze, předposlední volba umožní zapnout / vypnout simulovaný zvuk mechanické závěrky a poslední položka zapne / vypne ono už uvedené zapnutí fotoaparátu pohybem zápisu.

Teď se budete ptát: a kde je nastavení ISO a vyvážení bílé? Kde jsou další rozměry fotografie? Kde najdeme filtry a efekty? Nic takového zde není. Abychom si užili aspoň nějaké nastavování, podívejme se do režimu videa. Zmíněná ikonka videa neznamená přepnutí do videa, to je spoušť videa, čili okamžitě natáčíme. Do režimu videa se dostaneme poklepem na zmíněnou ikonku kamerky a pak se dostaneme k volbě HD 1080 bodů, to je základní nastavení, pak je zpomalené video frekvencí 720 oken za vteřinu a pak je 4K video 2160 bodů. Nic víc tu není. Tento fotoaparát je naprostý a stoprocentní automat a nedovolí nám nic, než o čem jsem podal zprávu.

Pro fotografování, respektive natáčení videa, je podstatné ono kolečko, které se objeví uprostřed plochy obrazovky a s jehož pomocí můžeme korigovat expozici. Zároveň je to místo, na něž bude zaostřeno - ještě podotknu, že lze ostřit do 10 cm. Kolečko lze přesouvat na doslova libovolné místo v obraze, i do krajů a do rohů, přístroj ostří v celé ploše. Poté exponujeme poklepem na jiné místo, eventuálně stisknutím tlačítka pro hlasitost. Není to tedy tak, jak to bývá obvykle, že poklepem na displej definujeme jak místo zaostření, tak i bod, na němž přístroj měří expozici. Jde o přístroj kompletně automatický a tudíž je dobře vědět, jak ta expoziční automatika funguje. Za dobrých světelných podmínek preferuje ISO 50 a od něho odvíjí expoziční dobu. Ty časy jsou bizarní, všelijaké ty 1/552tiny vteřiny, tak je to na mobilech obvyklé a je to dáno elektronickou závěrkou, která nemá důvod podřizovat se nějakému skokovému škálování. S klesající světelnou hladinou se časy prodlužují a jakmile přesáhnou oblast kolem 1/200, začne se lehce navyšovat ISO. Nicméně snaha o nízkou hodnotu přetrvává. Jako další hranici má přístroj určenou 1/30 vteřiny. Od toho bodu ztrácí zábrany a navyšuje ISO až do hodnoty 1600. Výš a když je třeba, dále prodlužuje časy až do patnáctiny, delší čas nezná. Údaje o hranicích nelze jednoznačně určit, jsou tam jemné odchylky.

Pokud jde o funkce, ty zde nejsou prakticky žádné, výjimka je panorama. To se zapíná na uvedeném kruhovém segmentu a reaguje na panoramování libovolným směrem. Exponujeme standardně, pro zastavení procesu je třeba poklepnout na čtvereček, který se u stupnice panorama objeví. Poté je třeba čekat, až se panorama uloží, přičemž ukládání lze přerušit poklepnutím na ikonku křížku. Dlužno podotknout, že panorama je na tomto přístroji hluboko pod běžným standardem. Jeho výška je do tisícovky pixelů a rozlišení neuspokojí ani velmi tolerantního uživatele, jde o mazaninu, kde s troškou nadsázky je cihla nejmenší rozeznávaný detail. Je to škoda, protože jde o čistě softwarovou záležitost a hardware tohoto přístroje si opravdu zaslouží lepší péči.

Kvalita obrazu Kvalita hodně plyne z hardwarových předpokladů. Za dobrých světelných podmínek odpovídá jednadvaceti megapixelům. Jemně strukturované oblasti, jako je tráva, jehličí, listí, jsou obdivuhodně přesně vyrýsované i při 100% zvětšení obrazu s rozlišením 5344 x 4008 bodů. Na plošších strukturách, jako jsou kameny nebo prkna, dochází k jakémusi slití, nicméně pozorovatelnému opravdu jen při 100% zobrazení. Stupeň zprocesování je menší než bývá v kraji mobilní fotografie běžné. Zvláštností je jakási podivná individuálnost každého obrázku. Ta začíná už číslováním. Fotky jsou očíslované dvěma skupinami, jedna je osmi, druhá devíticiferná, přičemž ta devíticiferná na sebe nenavazuje a je div, že obrazový manažer drží fotky za sebou, jak vznikly. Problematičtější je, že každá i sousední fotka jednoho motivu za stejných podmínek je lehce jinak exponovaná, třebaže EXIF vykazuje stejné hodnoty času a ISO, nicméně to nepřesahuje meze použitelnosti. Přístroji vyhovují partie s měkkým osvětlením, při drsnějším světle má sklony k přepalům a je tedy dobře využívat možnosti korekce. Pochválit je třeba objektiv, který dobře vzdoruje protisvětlu a nemá tendenci k odleskům. Problémy nastávají na nižších světelných hladinách, ty by se daly definovat 1/30 při 800 ISO, to je tabulkově EV 4. To je hranice, kdy se míra šumu a stop zápasu s ním dají jakž takž tolerovat. Co výše je, za hranicí tolerantnosti je.

Celkově vzato, má výborné výsledky za ideálních světelných podmínek, kvalita ale klesá s přídělem světla. Ovladatelnost je limitovaná a přidané zábavné hodnoty, jako jsou filtry a další aplikace zde nejsou dosažitelné při fotografování. Kdo by po nich přece jen zatoužil, může editovat v režimu prohlížení. Zde najdeme dvě vrstvy editace, jednak velmi dobře řešenou úpravu jasu, kontrastu, zvýraznění a vinětace a pak pod ikonkou Krajinka jsou filtr označené názvy planet a jejich měsíců, Mars, Phobos atd., což jsou barevné filtry. To je docela milé zpestření, avšak je třeba každou fotku zpracovat individuálně.

Shrnutí:
Moto X Force má mnohé přednosti a jeho robustnost a odolnost proti mechanickému poškození se řadí do přední řady. Fotoaparát ale jeho silnou stránkou není. Dnes už je zřejmé, že snahy o navýšení počtu fotodiod, nota bene nad hranici dvaceti milionů, je kontraproduktivní. Má efekt marketingový a pokud se z takto pojatých senzorů má získat kvalitní obraz, musí se jít cestou downsizingu, tedy snižování výsledného počtu obrazových bodů sdružováním sousedních fotodiod. K tomu zde nedošlo, fotoaparát je vsazen do mohutného, nepříliš vzhledného tělesa a poslán po vlnách automatického režimu jako miminko Mojžíš po vlnách Nilu.

Ukázky:

1 až 8 běžné světlo, 9 a 10 HDR, 11 při ISO 500 a nakoec moje selfíčko