Tímto pokračuji v letní prohlídce špičkových mobilů současného trhu. Huawei P9 to zahájil, nyní se podíváme na prémiové LG a čeká nás Microsoft Lumia 950 XL, Samsung Galaxy S7 a iPhone 6S Plus. Nechci to na vás sesypat všechno najednou, takže si je prohlédneme postupně. Přirozeně že se zabývám jen schopnostmi zachycovat obbraz, tedy posuzuji ty mobily jako foťáky.


Přístroj LG V10 mi připadal ve čtyřce superhrdinů tak trochu jako Ilja Muromec. Ano, je poněkud retro a poněkud odjinud, a vyznavači LG se na mne možná budou za přirovnání mračit, nicméně design tohoto phabletu (160 x 79 x 8,6 mm, váha 192 g) mi připadal s tím ocelovým rámem a jakoby koženým (ve skutečnosti silikonovým) zadkem jako bohatýrský štít. Prozradím ještě hlavní technicko-taktická data, má displej s úhlopříčkou 5,7'', kapacitní IPS LCD s rozlišením 1 440 × 2 560 bodů, 515 PPI, krytý Corning Gorilla Glass 4, a také sekundární pomocný displej IPS LCD 160 x 1040 pixelů. Umí si rozumět se sítěmi GSM, WCDMA, GPRS, EDGE, HSPA (42,2|5,76 Mb/s) a LTE (300|50 Mb/s). Výstupy jsou microUSB Type-B, Wi-Fi 802.11 a/b/g/n, Bluetooth 4.1 a GPS, NFC. Vestavěná paměť má kapacitu 64 GB, je zde slot na microSDHC. Jeho operační paměť RAM je opulentní, 4 096 MB, baterie má kapacitu 3 000 mAh. Procesor je Qualcomm Snapdragon 808 známý už z modelu G4, šestijádrový (4+2) procesor a s grafikou Adreno 418. Operační systém je Google Android 5.1 Lollipop.

Nás ovšem zajímá především fotoaparát. Ty jsou zde v podstatě tři. Ten hlavní s objektivem na té zadní jakoby kožené straně je šestáctimegový s rozlišením 5 312 × 2 988 pixelů, video umí video 4K (3 840 × 2 160 pixelů). Čip je CMOS s předním osvitem a formátem 1/2,6 palce). Vpředu jdou dve pětimegové kamerky na pro selfíčka, jedna s užším, druhá s širším úhlem záběru. Objektiv má světelnost F1.8 při ohoniskové vzdálenosti 4,42 mm a jeho zaostřovací systém podporuje infračervený laser – specialita LG fotomobilů.

Ovládání a menu
Fotoaparát mí tři režimy. V režimu simple je všechno simple, prostě namíříte, ťuknete prstem na obrazovku a je vyfoceno. Sofistikovanější je režim Auto. Je rozumí se automatický, zde je možno nastavit HDR režim (vícenásobná expozice, dílčí fotky sloučené do jednoho obrazu s velkým dynamickým rozsahem), dále se tu nastavuje poměr stran, stabilizace, eventuálně mřížka – to je pomůcka pro ty, kdo chtějí pečlivě komponovat. Pak je tu ovládání hlasem - musí se říct cheese, smile, kimchi nebo eldží. Podobná věcička je i pro selfie snímky – tam zase je možno pořídit selfi gestem – musíte sevřít ruku do pěsti a fotí to, Když to uděláte dvakrát, přístroj pořídí čtyři fotky.

Režim manual umožňuje nastavit kromě toho co se nastavuje v auto režimu i bílou (nastavuje se to v Kelvinech v rozmezí 7400 (pod mrakem) až 2400 K (žárovka), dále lze nastavit manuální ostření, korekci expozice, ISO od 50 do 2700,a závěrku od 30 vteřin do 1/6000 s. Všimneme si, že se tu nedá clonit. Musí se s tím trochu opatrně. Jakmile totiž začneme laborovat s ISO, aktivuje se funkce AE-L (uzávěrka expozice) a deaktivuje se korekce expozice. Což je poněkud nešikovné a ne zrovna pochopitelné, proč to tak je. Tento manuální režim se dá aplikovat i na video. I ve videu mohou mít jednotlivé snímky 1/6000 s. K přednostem ovládání patří i nápověda, je to přehledná, stručná a výstižná příručka na pokračování, kde se všechno názorně vysvětlí slovem i kresbami.

Jak se s tím fotí
Uživatelsky není moc šikovné, že tu není režim odpovídající obvyklému režimu P, tedy programovatelná automatika. Režim Auto je skutečně automatický režim, režim Manual je opravdu ruční režim do důsledků. Pokud tedy měníme ISO, je třeba odpovídajícím způsobem nastavit dobu osvitu. V nízkém světle přístroj nastavil 400 ISO a spoléhal na vysokou světelnost a na ustálení času 1/25 s. V režimu ručního nastavení lze bez velkého rizika jít do 800 ISO. Na výsledných obrázcích je ve 100% zvětšení vidět silné procesování, nicméně je vedeno v rozumných dimenzích a fotografie stále zůstává fotografií, nemění se na omalovánku. Tento přeskok programovatelné automatiky je uživatelsky nepříjemný už z toho důvodu, že vyžaduje plnou pozornost fotografa a spoléhání na fotografickou zkušenost – není snadné podle pohledu na displej odhadnout správnou expozici. Při 1000 ISO se obraz začne rozpadat a při limitních 2700 ISO je nepoužitelný. Velkou předností je možnost fotografovat v RAW. Vhodným zpracováním DNG souboru konverzí lze výrazně zvýšit kvalitu obrazu. Na shrnutí si počkáme  na půlku července, kdy srovnám všechny čtyři mušketýry do jedné řady.