Té reklamě s Jágrem a mobilem neuniknete, ani kdybyste se zahrabali pod uhlí. Ale i bez ní bych byl zvědavý na fotomobil, ve kterém má prsty Leica a navíc, který umí monochromatické obrázky! Fotil jsem s tím dvě hodiny – v pátek jsem se zúčastnil novinářské akce: nafasovali jsme mobily a vypustili nás s nimi do pražských ulic, abychom pak do soutěže zařadili jednu barevnou a jednu černobílou fotku na téma Kontrast.

Jaký je a komu je určen
Jako obvykle v recenzi mobilu  se nezabývám tím, co mobil mobilem činí, totiž jeho schopností telefonovat. Má v sobě osmijádrový procesor HiSilicon Kirin 955 , běhá na Androidu 6.0. Rozměry má 145 x 70,9 x 6,95 mm, displej krytý Gorilla Glass je 5,2 palcový. Paměť RAM má 3GB, ROM 32GB plus slot na microSD kartu až 128 GB. Umí GSM – HSPA – LTE, pochopitelně má GPS, wi-fi i bluetooth. Zvládá duální SIM, USB má typ C. Fotoaparát má duální 2 x 12 Mpx s objektivem F2.2, selfíčkový fotoaparát má 8 Mpx. A nečouhají mu žádné čočky...


O duálním fotoaparátu tohoto modelu se hodně psalo. Zde je reklamní video této čínské firmy:


Vtip je v tom, že jeden ten 12megový aparát má čip s RGB filtry a druhý je monochromatický. Oba snímají současně totéž a kombinací dat se získá výsledný obraz, buď JPG nebo RAW (DNG) + JPG, Když fotíte v černobílém režimu, získáte jen JPG. Na videu je ale znázorněna ještě jedna funkce. Je zde prostorové vidění, takže je možné v jednom režimu přeostřovat z jednoho plánu na druhý. Podle tvrzení Huawei takto řešené zařízení má zisk o 270% větší než iPhone S a o 90% víc než Galaxy 7S. Obvykle jsem k podobným výkřikům skeptický a- to bylo řečí kolem předního osvitu! Nicméně celkem logicky musí natéct dvěma objektivy dovnitř víc světla než kdyby teklo jen jedním objektivem a tím spíš, že ten jeden čip není krytý filtry.

 

Celkový dojem je velmi dobrý, přístroj je krásný, barevně elegantní. Stojí typicky 15 tisíc korun a to mi přijde jako rozumná cena za tak atraktivní novinku (promluvil starý lakomec). Kromě Jaromíra Jágra je tedy určen milovníkům krásné a kvalitní inovativní techniky.

Ovládání
Když se začne psát o ovládání mobilu, logicky se píše o fotoaparátu, který je v základní nabídce – pro Android existují stovky rozmanitých aplikací typu fotoaparát. Hovořme tedy o tom základním a zde musím připustit, že jsem neviděl tak dobře vyřešené ovládání na tak vysoké úrovni. Ve výchozím nastavení je to samozřejmě naprostý automat s možností volby selfíčko, video – a také zde najdeme tu podivuhodnou manipulaci s ostrostí. Dostaneme se do toho přes ikonu v podobě clony a pak manipulací táhlem na displeji je možno měnit rovinu ostření a ovlivňovat míru rozostření. Vlevo je částečné vykrytí, vpravo proostření:


Vlevo a vpravo od obrazovky v poloze na výšku se skrývají nabídky menu, vidíte to na ukázce, zde jsou obě menu, levé i pravé, spojena do jednoho obrázku:


Duchaplné řešení, vše je kdykoli na dosah. Za krátkou dobu co jsem měl přístroj v ruce jsem střídal režim Fotografie a Černobílý.

Podstatná nabídka se ale skrývá na spodní části obrazovky – je to režim Pro, kde najdete to, co je potřebné: režim měření expozice (zóny a bodové) ISO, čas, korekce expozice, ostření jednorázové, průběžné nebo ruční a nastavení bílé. V tomto režimu Pro nelze ale čarovat s clonou – k tomu ovšem podotknu, že je to zcela normální, nepamatuju, že bych měl v ruce fotomobil s možností clonit. Toho se používá ke kontrole hloubky ostrosti, jak je všeobecně známo. Zde ale dosahujeme efektu separační clony speciální funkcí, popsanou výše. V režimu PRO ale nelze tuto funkci použít. Z režimu PRO do standardního režimu se dostaneme tak, že stáhneme ikonku PRO dolů a je pokoj.


Jak se s ním fotí
Je to duální fotoaparát, tedy podle sdělení výrobce jde o tandem, se shodným počtem fotodiod, jedem set je s RGB filtrem a stará se o barevnou informaci, druhý je bez filtrů a poskytuje jasy, konec opáčka. Výsledky neodpovídají bombastickým titulkům o revoluci v mobilní fotografii, jak se objevovaly při uvedení této novinky. Je to velmi solidní dvanáctimegový přístroj. Obrázky, ať barevné nebo černobílé, nesou stropy silného zprocesování, nicméně působí příjemně, přirozeně. Šum je zde krocen na velmi dobré úrovni, zde 100% zobrazení, výřez z ukázky č. 7, z fotky při 1600 ISO. To je citlivost, při které se obraz u mnoha soudobých fotomobilů rozpadá.


Slabou stránkou je zde nepochopitelně dlouhé zpoždění za spouští. Při úvodní prezentaci jsem si toho všiml a ptal se na to a vysvětlení směřovalo na párování obou fotoaparátů. Teorie je to pěkná, ale namítám, že se zpoždění projeví i v černobílém režimu, a to by mělo být tedy bez párování s barevným dvojčetem. Zkoumal jsem v Googlu, kdy jsem se naposled zabýval zpožděním spouště v nějaké recenzi. Před deseti lety to bylo součást recenze, nejčerstvější zmínku o zpoždění jsem našel z roku 2011 a to je tedy pět let... Tady je zpoždění půlvteřinové a to omezuje, ne-li znemožňuje pohotovou street fotografii. Zpoždění bývalo zaviněno loudavostí autofokusu. Tady ale nepomůže ani manuální režim ostření. Mrzutá je i pomalost probouzení ze spánku sleep režimu. Pokud jde o výdrž baterky, pop dbou hodinách a asi 100 fotkách jsem byl na 40%. To je jakž takž v mezích normy.

Shrnutí,
Huawei P9 je mobil nejvyšší technické třídy, vybavený duálním fotoaparátem, signovaným firmou Leica. Předností je výtečná ovladatelnost, ta by se měla stát standardem. Velmi zajímavý je monochromatický režim tohoto přístroje, využívající snímač bez RGB filtrů – na fotodiody přichází více světla a obraz není poškozen demozaikováním, tedy skládáním z fotodiod s různými filtry. Nevýhodou je zpoždění, domnívám se však, že se tento nedostatek dá napravit firmwarem. Pokud by k takovému upgradu došlo, přístroj by vyskočil o hodně velký stupínek výše.

 

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18