Opravdu jen těm nejhodnějším přinese Ježíšek objektiv takových vlastností (a takové cenové relace), jako je tento teleobjektiv od Panasonicu respektive Leicy. Vyvinuli ho v Německu (je to už osmý objektiv Panasonic – Leica), vyrábí se v Japonsku. 78 tisíc, to už je pořádná rána pro objektiv systému MFT – s tím přípodotkem, že čtyřstovka Canon F2.8 stojí 290 tisíc a váží 3,8 kila, kdežto tahle 200 (ekv. 400) váží 1,2 kg. Každopádně ale je to objektiv zajímavý a stojí za prozkoumání.

Jaký je a komu je určen
Jde o objektiv s pevným ohniskem určený primárně pro fotoaparáty Panasonic systému Micro Four Thirds, leč kompatibilní je i s Olympusy respektive jinými těly MFT třídy. Má po přepočtu 400 mm, světelný je F2.8, nejvyšší clona F22, clona je devítilamelová. Sestává z 15 členů ve 13 skupinách, dva mají ultranízký rozptyl, všechny mají nano vrstvy. Ostření je vnitřní pomocí krokového motoru, ostří od 1,15 m. Váží 1245 g, v průměru má 88 mm a dlouhý je 174 mm, filtr má průměr závitu 77 mm. V dodávce je sluneční clona, prstenec pro připevnění na stativ a dokonce i 1,4 x telekonvertor. Je to zdaleka nejdražší objektiv Panasonic, i zoom Leica Vario-Elmar 100-400 stojí v uvozovkách jen 45 tisíc.



Obecně spočívá výhoda pevných skel v nejvyšší obrazové kvalitě. Pevná skla neboli monofokály používají zkušení fotografové, kteří už jaksi mají v oku úhel záběru vhodný pro ten či onen motiv a podle toho pak volí objektiv – na rozdíl od tápajícího fotografa, který něco vidí a pak záběr nějak loví zoomováním (pokud možno na širokorozsahovém zoomu). Čili kvalita – a vysoká světelnost, ta souvisí jak s hloubkou ostrosti a eventuálním separačním efektem (oddělení motivu od rozostřeného pozadí), tak s ostřením: zaostřovací systém lépe pracuje s velkou světelností; dlouhoohniskové zoomy Panasonic mívají světelnost na delším konci F5.6 respektive F6.3 a to je o 2 respektive 2,3 EV větší clona, tudíž 4 x méně světla dopadajícího na zaostřovací elementy. Když pak připočteme, že se dlouhá ohniska hodně používají na focení zvířat a ta se nejlíp fotí ráno nebo večer, pak z toho plyne, jaké jsou výhody tohoto vysoko světelného teleobjektivu. Je tedy určen v odhodlaně vážnému a poučenému fotografování – a jemu vychází vstříc svými vlastnostmi.

Jak se s ním fotí
Radost ho vzít do ruky – hořčíkové tělo, utěsněné proti úkladům prostředí, příjemná váha (tohle opravdu není žádný plasťák), nicméně kupodivu po zatřesení v něm cosi chrastilo. To je – všimněte si – jedna z disciplín běžně používaných v testech objektivu. Chrastí nebo nechrastí? Tenhle chrastí.
Má prstenec pro clonu, v krajní poloze zapneme automat, poté cloníme po třetinkách. Toto ruční clonění se ale projeví jen při prioritě clony, pak můžeme clonit jak tímto prstencem, tak rollerem na těle přístroje (fotil jsem Panasonicem G9). Ještě dodatek – na těle Olympus Dalším prstencem, pěkně širokým, lze ostřit, je to ostření s elektrickým přenosem, nikoli mechanické, celkem logicky. Není zde žádný ukazatel nastavených metrů, ostříme od oka, s pomocí focus peaking (barevné zvýraznění hran) a lupou. V další části jsou ovládací prvky: vymezovač rozsahu ostření, buď v celém rozsahu nebo od 3 m do nekonečna – přirozeně že to zkracuje zaostřovací dobu. Nicméně neměl jsem pocit, že by nějaké zkracování bylo potřebné, rychlost ostření byla zcela dostatečná.
Zajímavé je i programovatelné tlačítko. Má dvě funkce. Lze si do paměti uložit zaostřovací vzdálenost (střední poloha posuvníku) a pak po přesunu na CALL lze stiskem tlačítka původní zaostření vyvolat. Pokud je objektiv nasazen na G9, respektive GH5 s novým firmware, lze v menu přiřadit funkci , například lupu. Vzhledem k tomu, že G9 má Fn tlačítek 10 a včetně dalších programovatelných bodů celkem 19, nějak bych neměl potřebu se pídit po dvacátém, ale ta paměť zaostření může- hlavně při sportu - být velmi užitečná. Kolečko vpravo je aretace prstence pro stativ.



O další krok blíže k tělu je prstenec se závitem pro stativovou destičku, velmi užitečné zařízení. Těsně o těla pak je přepínač ručního a automatického ostření a vypínač stabilizace. K ručnímu ostření, jak řečeno, je elektrické a rychlost přeostření závisí i na prudkosti, s jakou prstencem otáčíme.

V praxi jsem s tímto objektivem fotil nadvakrát. Poprvé krátce při prezentaci v portugalském Casais, tedy za ideálních světelných podmínek. Ostřil bleskově, přesně, i v sériovém focení při průběžném ostření nebyly žádné problémy. Stejnou zkušenost jsem s ním udělal i při podstatně horších světelných podmínkách. Udivující je výkon duální stabilizace. Nelze spoléhat na to, že udržíte dvacetinu z ruky, ale při několika pokusech máte velkou šanci na úspěch. Duální stabilizace, tedy kombinace optické a mechanické na čipu, je vymoženost systému MFT a používá to Olympus i Panasonic. Panasonic to má v modelech GX8, GX80, G80, a jak řečeno GH5 a G9.

Telekonvertor je zajímavý bonus, přiznám že nečekaný. Telekonvertory jsou docela nákladný špás, typicky stojí kolem jednoho desetitisíce, Sony chce za jedna čtyřku šestnáct a půl. Zde ho najdete ve škatuli ve speciální krabičce spolu se sluneční clonou. Má prodloužení ohniska 1,4x, což znamená, že máme v ruce šestistovku. Sníží světelnost o 1EV, tudíž je to šestikilo na F4.0. Nikon 600/4.0 stojí 350 tisíc, Canon je lacinější, ten stojí jen 330 tisíc, pozdravujte doma. Je to bezpochyby velmi užitečné zařízení a když uvážíme, že ta ekv. čtyřstovka se uplatní hlavně při focení zvířat ve volné přírodě, možnost – fakticky – přizoomování se velmi dobře hodí. Po nasazení na objektiv nemáme pocit, že by přístroj ostřil pomaleji a taky výsledná kresba je rozhodně v normě. Bohužel se to nedá říct o průběžném autofokusu, takže na focení motocyklových závodů s touhle 400+1,4 konvertor můžete zapomenout. Samotná čtyřstovka je v pohodě, ale přes telekonvertor prostě nestíhá průběžně ostřit. Nicméně na srnky z posedu s ním můžete číhat s velkou nadějí na úspěch. Na ukázce srovnání kresby z rohu, vlevo konvertor, vpravo bez.



Shrnutí
Panasonic Leica Elmarit 200/2.8 je čistě profesionální teleobjektiv s vysokou světelností, vhodný především pro lovce beze zbraní. S těly Panasonic GH5 (po upgrade firmwaru) a G9 mu funguje duální autofokus (spolupráce se stabilizací objektivu a pohyblivého čipu) a je značná pravděpodobnost, že s ním lze udržet delší časy až do 1/20. V dodávce je kromě sluneční clony i překvapivě telekonvertor 1,4 x, který se velmi dobře hodí pro jednorázové ostření na statické objekty. Lze přikoupit o 2x telekonvertor, ale s ním už jsou problémy a myslím, že ten ekv. 600 mm bohatě stačí. Jeho konkurentem je Olympus 300/4.0 za 73 tisíc, nicméně funkce duální stabilizace není pokryta standardem MFT, také Oly nefunguje plnohodnotně na Panasonicu a vice versa. Pro focení ve volné přírodě je skvěle přizpůsobený a nedivím se, že i hvězdy wild life photo přecházejí na MFT systém. Ve spojení s G9 je focení tímto objektivem opravdu zážitek. Ale pro špásování není – pro běžný provoz je přece jen ohnisko 400 mm zbytečně dlouhé. Ukázky:

1-12 běžné situace, 13 a 14 hloubka ostrosti - plná světelnost a clona F7.1.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Panasonic Leica Elmarit 200/2.8?