Když to je časově možné, rád se podívám na Žižkov na masopustní průvod. Letos jsem se tam vypravil s Panasonicem GH5 a objektivem 8-18, který mi na takovou příležitost připadá velmi vhodný. Mám ho testu, ten bude příští týden. Dnes tedy jen pár dojmů.

On se tedy ten objektiv jmenuje Panasonic Leica DG Vario-Elmarit 8-18mm F2.8-4.0 ASPH, je určen pro systém Micro Four Thirds, tedy především pro Panasonicy, ale lze ho použít i na těle Olympus. Má prodlužovací faktor 2x, tudíž po přepočtu na kinofilm jeho úhly záběru odpovídají rozsahu 16 – 36 mm kinofilmového fotoaparátu. Což znamená rozsah od ultraširokoúhlého se záběrem cca 110 stupňů po mírný širokáč s úhlem cca 60 stupňů. To ho pasuje na premianta při živé fotografii. Klasická pětatřicítka je pro street photography tak oblíbená, že třeba Fujifilm ji do své řady 100 vkládá jako pevné sklo (po přepočtu). Tento model patří do nejvyšší třídy v kategorii MFT a stojí tudíž kolem 32 tisíc. Na trhu je od loňského podzimu a toto bylo moje první setkání s ním.
Kombinace GH5 plus tento objektiv dává zapomenout na oblíbené tvrzení, že MFT systém vás zbaví starosti s rozměry a váhou. Máte v ruce pořádný kus železa a skla a elektroniky, žádného nenápadného střízlíka. Vypravil jsem se tedy na Náměstí krále Jiřího na Žižkově. Na masopustu se živá fotka dobře zkouší, lidem focení nevadí, jsou na něj připravení. Tento snímek je ohniskem 13 mm fyzicky, tedy 26 mm ekv. To je přece jen výhoda zoomu, že si člověk může i ve chvatu nastavit úhel jaký potřebuje.



Jistě že jsem fotil i na krajní hodnotu 18 mm. Nicméně pak doma, když jsem fotky vybral, zjistil jsem, že v tomhle ohnisku jsem nevybral žádnou… Tak jsem pak vytáhl jednu ukázku. Ono mi to přijde obrazově krotké, bez prostoru a dynamiky.



110 stupňů, to už je hodně široké a dělá to prudkou perspektivu. Což má za následek, že ústřední postavy jsou velké a chór ustupuje do pozadí, nicméně je čitelný a tudíž máme informaci o prostředí.



Široký záběr dokáže propojit popředí i se vzdálenějším pozadím. Základní zásada ovšem spočívá v tom, že je třeba být hodně blízko objektu. Kdo se stydí (nebo se bojí plamene), ať se raději ultraširokoúhlému objektivu na živou fotku vyhne.



Do tlupy dětiček se můžete doslova vrhnout. On si je ten objektiv poskládá.



V průvodu dominovalo Divadlo pod Palmovkou. Opravdu se nedalo přehlédnout. Už se hodně smrákalo, to je odvěký problém Žižkovského masopustu z hlediska fotografického.



Z téhož divadla pochází Jack Sparrow. Opět 8 mm, přiblížení, div že jsem nedostal žerdí praporu do hlavy.



Ovšem se dá tímto ohniskem i separovat postava v prázdném prostoru. Chce to ale trochu štěstí, aby někdo nevlezl do záběru.



Na závěr fotka, která se mi opravdu líbí, zase 8 mm, průvod už křepčil ulicemi, vyhlídkový vláček se vydal v jeho stopách. Jsem asi divnej, ale líbí se mi.


Jo, a ten objektiv taky, pojednám příští týden.