Je to fotoaparát stvořený, abych tak řekl, pro náročnou radost. Náročnou ve smyslu nákladů, přistroje Leica M opravdu nejsou žádná lidovka a osm tisíc dolarů za tělo nevyklopí a nemůže vyklopit každý. Bavme se ale o radosti a k ní směřuje tato novinka především.



Leica přikročila k demonstrativnímu retro stylu tohoto digitálního plnoformátového (24 x 36 mm čip, tedy = kinofilmové okno). Přístroj nemá displej, stejně jako jeho předchůdce Leica M-D, což je rozpoznávací znak prakticky každého digi a dokonce má na horní stěně páčku, jakou mají kinofilmové Leicy na přetáčení! Přístroj je 24 Mpx plnoformátový CMOS, procesor je Leica Maestro II. Hledáček je optický s 0,73x zvětšením, dálkoměrný. Přístroj má rozsah ISO 100 – 50 tisíc a sériové focení 5 fps, což je pozoruhodně málo, nicméně řekl bych, že to má podtrhnout důstojnost přístroje: jaképak kvaltování s dálkoměrnou Leicou! Tělo je z mosazné slitiny (v tradici Leicy), vodě odolné. Aktivní sáňky spolupracují s elektronickým hledáčkem. No a zase stejně jako Leica M-D pohrdavě opomíjí natáčení videa. Ono by to bez displeje asi opravdu nešlo.

Velmi se těším, až ji vezmu do ruky. Každé takové setkání je pro mě svátek (pořád vzpomínám na Leicu M Monochrom s opravdu monochromatickým čipem bez Bayerovy masky (červené-zelené modré filtry, základní princip generování barevného obrazu, čb režim všech fotoaparátů i mobilů zcela prostě srovná zisk z takto vymaskovaných fotodiod a zohledňuje jen úroveň dopadajícího světla). Přednosti fotoaparátů Leica (ovšem těch pravých, nikoli přebrandovaných kompaktů, i ty existují): dokonalost provedení, špičková kresba optiky, jednoduchost ovládání: žádné zástupy funkčních tlačítek a desetitisíce rozmanitých nastavení. Clona, čas, korekce expozice, citlivost, WB a maucta, jděte do světa, koukejte se kolem sebe a foťte, to je filosofie Leicy a bezpochyby bude obsažena i v M10D. Jeden ústupek moderní doby ale model M10-D udělal: má wi-fi a umí komunikovat s mobilem přes speciální appku. Já si tedy myslím: ono to komunikuje i s elektronickým hledáčkem. Kdyby ale byl ten hledáček čtyřmegový (proč by nemohl být, sakra?) a umělo by to zaostřovací pomůcky, jako je zvětšení obrazu a focus peaking (proč by to nemělo umět, sakra?), zájem o takový aparát by se jistě prudce zvýšil.

Je ale otázka, zda by o to Leica stála. Je to tradiční výrobce, má tradiční zákazníky a dost možná o nějaké technikou zhýčkané dychtivce nestojí. Ať se každý naučí ostřit dálkoměrem, sáhne hluboko do kapsy a koupí si Leicu takovou, jaká je.