Pokračuji ve volném kurzu fotografování pro začínající a bezradné. Tentokrát to bude o umístění figury ve formátu. Ano, jde o otázku kompoziční. Je to možná největší úskalí pro – začínající a bezradné. Ukažme si to nejdřív na příkladu. Naše ukázka vznikla při semináři, při kterém jsme si vyzkoušeli objektivy Zeiss, toto bylo snímáno objektivem Carl Zeiss Planar T* 50mm f/1,4 ZE . Snímek nese rysy kompoziční bezradnosti. Autor je moc daleko, hlava zaujímá malé procento plochy a co je nejhorší, obličej je doslova v geometrickém středu.


Tento střed musí být zapovězené území. Ano, jsou na světě tisíce skvělých fotek se středovou kompozicí, ale pokud mají být skvělé, musí být jasně patrné, že je střed volen záměrně a nikoli „že to tak ňák vyšlo“. V našem příkladu lze výřezem chybu napravit. Hlava je teď mimo svislou osu, oči vysoko nad horizontálou, z hlediska kompozičního je snímek zcela v pořádku.


Vznik chyby
Vraťme se k chybné variantě. Na snímku je Ondřej Müller z nakladatelství Albatros, právě jsem mu předal rukopis románu Pán země (je to druhý díl trilogie, první díl Pán vzduchu vyšel na jaře). Vyfotil jsem ho já mobilem... tak , jak se (bohužel) takové věci fotívají. Ondřej je v ose jak svislé tak vodorovné, v poměru k ploše obrazu je hlava velikosti hrášku, v záběru je cizí osoba a spousta nezáživných objektů.


Vznikne to tak, že se díváne hledáčkem na motiv, nebo ho sledujeme na displeji kompaktu – díváme se na motiv a mimoděk ho umístíme doprostřed, protože tam je nejlíp vidět. Pak vznikne takováto fotka, která je typická pro nepoučené fotografy.

Přitom stačí maličkost. Stačí udělat krok vpřed, přiblížit se, dostat osu těla z osy obrazu a oči posadit nad vodorovnou osu.


Naprosto nevadí, když je useknutý hořejšek hlavy. Naopak, spíš to přitáhne pozornost k obličeji, k výrazu tváře. Zásada málo nad hlavou je důležitá. Patří k mému desateru kultivované fotografie. Držte se jí při portrétu i při živém portrétu reportážního typu.


Pokud jsou na obrázku ruce – a to je velmi důležitý charakterotvorný prvek, je dobré udržet nad hlavou menší prostor než pod rukama. Tak je to i na této ukázce: málo nad hlavou, obličej mimo osu, pohled dovnitř obrázku, ve směru pohledu větší prostor než za zády a větší prostor pod rukama.


Dobře se to aplikuje i při živé fotografii. Zde je skupina osob a dva hlavní aktéři mají nad hlavou míň než pod rukama.


To vše souvisí s dalším kompozičním tématem, totiž volba detailu, polocelku a celku. O tom zase v nějaké další kapitole chystané knihy Digitální fotografie polopatě.