V sobotu jsem si dal s mou Dílnou jednoduché opáčko v základech kompozice. Souvisí to s fotografickým viděním a posluchače a čtenáře k tomu vedu v mém Desateru. Někde se ale ty zásady aplikují nesnadno, jinde snadněji. Právě tam jsem s Dílnou v sobotu šel. Krok druhý a třetí v mém Desateru se týká výrazných linií. Těch se chytíme a na nich obraz stavíme. Linie, tvary a plochy neumísťujeme do obrazu náhodně. Obraz členíme na třetiny: obraz má dvě svislé linie, jež dělí obraz na tři svislé třetiny, a právě tak dvě vodorovné linie. Průsečíky těchto třetinových linií nazývám silný obrazový bod. Do toho bodu je dobře umístit to nejdůležitější, co má v obrázku být. No a v tom je vtipú mého sobotního semináře – jdeme tam, kde linie jsou.

V Praze zřídili před pár lety velice zajímavou stezku, ideální pro cyklisty a lidi na bruslích, ale samozřejmě se tam dá jít pěšky. Vede od Bulhara na Žižkově po trase někdejší železnice tunelem pod Vítkovem pod Ohradou, Pražačkou až na Krejcárek. My tam sestoupili po pěšině od ulice Pražačka k západnímu portálu tunelu. Takhle to tam vidí necvičené oko – situaci vyfotila moje desetiletá vnučka Dominika:


Všimněte si, že tam jsou graffiti. To je pro cvičení oka výtečné téma. Můžete si to vyzkoušet kdekoli, nemusíte až na žižkovskou Ohradu. Zkuste jít tak blízko, až zbudou jen právě ty linie, struktury a tvary. Toto je velmi jednoduché, až strohé řešení:


V dalším kroku přidáváme prvky. Graffiti plus něco, v tomto případě roztrhaný plakátek přilepený na lampě.


Může to být přírodní prvek – zde je to stéblo trávy. Tomu říkáme obrazový kontrast – v obraze jsou dva různorodé, tedy kontrastní prvky.


Přejdeme ke složitějším prvkům. Důležitá bývá šikmá linie, v krajním případě úhlopříčka. Tady tvoří kovový prvek zábradlí energický škrt přes obrázek.


Bereme si větší odstup a zabíráme širší pole. Důležité je, aby výsledek zůstal takřka geometricky čistý, aby v něm bylo minimum prvků. Zde – květy a vzadu konstrukce a graffiti.


K té čistotě: do obrázku nesmí nic rušivého vlézt. Tenhle obrázek je, jak si myslím, vcelku v pořádku, šlo mi o větev se zelenými listy před betonovou konstrukcí a v pozadí kolejiště. Ten keř v vlevo mohl být ostřejší, ale budiž:


Netrefil jsem se napoprvé. Bylo třeba měnit stanoviště – opravdu šlo o centimetry. 1 nahoře a vpravo rušivý prvek; 2 – nahoře prvek, koleje dole vpravo nejsou rovně; 3 – koleje nejsou rovně; 4 – zase mi tam vlezl rušivý prvek nahoře.

Vyhledávání linií a kombinování prvků – zde je to kombinace drážního tělesa a slunce skrytého za mraky.


Samozřejmě, čím jsme dál, tím je v jistém smyslu těžší dát kompozici dohromady. Ústí tunelu, to je taky velice jednoduchý geometrický tvar. To zaústění nesmí být uprostřed (ledaže by to kompozice vyžadovala...), dobře je ho dát do silného obrazového bodu na průsečíku třetin. A do blízkosti dalšího silného bodu jsem nechal naběhnout slečnu v červeném tričku.


No a koleje a vlaky, to jsou doslova vděčná témata. Na závěr tedy zase obrazový kontrast – vlak a v pozadí Hrad. Až bude jasnější vzduch, určitě se tam vypravím a vyfotím to pořádně...



Příště to může být společně... :-) V září 2016 otevírám nový semestr a mám tam pořád ještě několik míst – jde o dlouhodobý soustavný kurz Dílna. Osvojíte si deset jednoduchých pravidel, procvičíte v různých situacích a lokacích a už to nikdy nezapomenete. Je to jako když se naučíte jezdit na kole. Všechny potřebné informace najdete zde.