Tak tohle je opravdu dělo, po přepočtu na plný formát 152-609 a s 1,4 telekonvertorem 213-853 mm. Je určen mirrorless fujinám s bajonetem X a je to kus pořádného skla.

Jaký je a komu je určen
Především nutno podotknout, že to je objektiv nejvyšší kvalitativní třídy a tomu odpovídá i cena. Je určen především sportovní fotografii a focení v přírodě, tudíž je utěsněný proti prachu a vodě a je důkladně stabilizovaný. Těsnicích kroužků je 13. Má dva lineární motory pro zaostření a také má neobvykle náročnou konstrukci, 21 členů ve 14 skupinách, přičemž 5 je extra nízkorozptylových a jeden super extra (uff, čeho se ještě dočkáme!) rozptylový. Clona je devítilamelová. Má vymezovač rozsahu ostření a jeho sluneční clona má okénko, aby bylo možno manipulovat filtry i při nasazené cloně. Zoom má aretaci, nicméně zoom jde dostatečně pevně, aby se samovolně neuvolňoval při transportu. Stativový prstenec se dá sundat. Úhel záběru je 16.2° - 4.1° , minimální vzdálenost pro zaostření je 1,75 m. Filtr má průměr 77 mm, rozměry jsou 95 x 211 mm, váha 1,4 kilogramy.

Toto všechno jsou technickotaktická data, ale k představě je třeba vzít v úvahu, že jde opravdu o velmi silný teleobjektiv a ve spojení se střízlivě dimenzovanými těly modelové řady Fujifilm X je to opravdu pozoruhodně lehké a snadno ovladatelné sklo. Ten rozsah je extrémní a to neuvažuji o použití telekonvertoru. Má to skutečně smysl hlavně pro fotky z přírody, pro safari v Brdech i Serengeti. O kvalitách, jak se pokusím dovodit, nemám pochyby. Jde opravdu jen o použitelnost, pro určení a to je jednoznačně dané jeho extrémními ohnisky.


Jak se s ním fotí
Je příjemný do ruky, měl jsem ho ve spojení s přístrojem Fujifilm X-T2, a to byla ideálně vyladěná sestava, lehká, ale solidní. Objektiv má tři prstence, nejvzdálenější slouží k manuálnímu ostřen, mohutný prstenec uprostřed zoomuje. Z krajnosti do krajnosti je to necelý čtvrtkruh, zoomování je tedy velmi rychlé, co se ocení při sportu. Úzký prstenec blízko těla slouží k ročnímu clonění, jak už je to na Fuji systému zavedeno. Pokud je přepínač nastaven na A, cloní to automaticky, po přepnutí a ikonu clony se cloní prstencem, ale v určitém rozsahu je dá clonit zadním rollerem. Zoomování jde možná trochu ztuha, ovšem šlo o nový kus.

Prstenec pro stativ má patici na dva šrouby, aby se dala sejmout. Je dobře kontrolovat, zdali jsou utažené. Patice je docela malá, obvykle jsou mohutnější, nicméně i tato střídmě dimenzovaná patice poslouží jako dobrá opora.

Ostřicí prstenec nemá žádné okénko vzdálenosti a ani clonový kroužek nedává najevo, na co je zacloněno. Ovladače jsou zde tři, přepínač stabilizace, ta má jen polohy vypnuto / zapnuto, O ovladači clony jsem se už zmínil, třetí ovladač je vymezovač ostření, buď v plném rozsahu anebo od 5 metrů dále. Dvoumotorkový autofokus je ale velmi výkonný a vedl si dobře i při nastavení plného rozsahu.

Optické vady jsou zde výtečně vychytané. O nějaké vinětaci nemá smysl hovořit, zde je snímek na 100 mm:


Nejinak je tomu na 400 mm.


Ani stopy není po nějakých fialových konturách – po aberaci.


Statečně snesl i slunce v záběru. K tomu ovšem podotknu, že si moc nedovedu představit, že by někdo takovým teleobjektivem honil polední slunce do záběru…


Kresba je velmi vyrovnaná v plném rozsahu clon. Důležité je, že je výtečná už na plnou světelnost, v praxi asi málokdo bude clonit 400 mm objektiv na F22. Zde je zobrazení 100% při 400 mm:


Následuje 200 mm:


A konečně je to 100 mm:


Zvláštní je, že kresba při vyšších clonách nevadne, je opravdu velmi vyrovnaná.

Objektiv je stabilizovaný. Ta stabilizace je viditelná prostým okem, když ji zapnete, obraz se v hledáčku znatelně zklidní. Jak jsem skeptický na stabilizace širokáčů, tady je to dobrá věc. Podle mých opakovaných experimentů už neplatí zásada, že kolik mm ekv., tolikatina vteřiny budiž expoziční čas (tedy 100 mm = setina vteřiny). Tento objektiv má na maximu 600 mm, zkoušel jsem fotit bez stabilizace 1/500 a kresba byla znatelně měkčí. Při zkouškách jsem vždy projel sérii 10 obrázků, ono to ustálení obrazu je vždy statistická záležitost. Při 1/500 sec nebyl z kresbou problém.


Následuje 250:


Toto je 1/125 sec:


Šedesátina je asi limit, kam je možno se s jakousi šancí na úspěch pustit, i když je to velmi individuální.


Od devítilamelové clony budeme čekat pěkný bokeh – a nebudeme zklamaní, reflexy jsou skutečně pěkně kulaté.


Sledovaným parametrem je rychlost ostření. Jistě bude záviset na použitém těle. Já měl – jak už jsem napsal – špičkový X-T2. Toto je malá ukázka, jak to funguje – série 15 obrázků ze zápasu Harpies vs Cats, každá ta fotka je použitelně ostrá.


Kdybych měl uvést nějakou výtku nebo aspoň pochybu, tak jen to mi trochu šlo proti srsti je to, že se zoomuje z krátkého do dlouhého ohniska zprava doleva, kdežto cloní se z malé na velkou clonu zleva doprava. Kdyby se clonilo rollerem, tak si to v menu přehodím, ale tady bych si musel zvyknout. Což by jistě nebyl problém.

Shrnutí
Fujifilm XF 100-400mm f/4,5-5,6 je špičkový dlouhoohniskový zoom, určený především pro sport a fotky ve volné přírodě. Levný není, stojí 52 tisíc v září 2016. Cena ale odpovídá výkonu. Výrobce nabízí i levnější dlouhoohniskový zoomy, ale co naplat, toto je špičková kvalita. Znovu ale podotknu, že je opravdu hodně dlouhý a zájemce by si měl opravdu být skálopevně jistý, že tak dlouhé ohnisko potřebuje – o telekonvertoru nemluvě, ale tam jsem vzhledem ke světelnosti poněkud skeptický (aniž bych skepsi mohl potvrdit zkušeností s tímto tandemem).

Ukázky:

 

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16


Chcete znát názor prodejce, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky objektivu Fujifilm XF 100-400mm f/4,5-5,6?