V lednu to přišlo, něco jako lite verze iks stovky Fujifilmu, tedy kompaktu, který se se stal legendou od září 2010, kdy byl nasazen. Lite, to znamená osekaný? Trochu ano, ale jen – jak se to vezme.

Jaký je a komu je určen
Má šestnáctimegový originální Fujifilm X-Trans CMOS APS-C čip podporovaný procesorem EXR II s rozsahem ISO 200 – 6400 (rozšiřitelné na 100 – 51200). Zapisuje v RAW a JPEG na karty SD. Objektiv má pevný, 18,5/2.8, což při přepočtu dělá nějakých 28 mm ekv. Objektiv má 7 členů v 5 skupinách, 2 z nich jsou asférické, vše s nejnovější generací antireflexních vrstev. Clona má 9 lamel. Třípalcový displej je vyklápěcí (až 180 stupňů), dotykový. Nový systém autofokusu nabízí 49 zaostřovacích míst v jednobodovém ostření, při sledování pohybujících se objektů je to 77 bodů. Ostří od 10 cm – nemá makrorežim. Elektronická závěrka dosahuje až 1/32tisíciny vteřiny. Digitální telekonvertor simuluje ekv. 35 a 50 mm. Přístroj nemá hledáček, nicméně do sáněk se dá hledáček dokoupit. Rozměry má skutečně kapesní – 113 x 64 x 44 mm a váží 340 g i s baterkou (li-ion NP-95). Pozoruhodný je objektiv – je to skutečná palačinka, pancake, nevyčnívá – a nemusí se složitě vysouvat, jak to někdy bývá. Takže, co s ním?


Malý, výkonný pohotový. Stojí dvacet tisíc, někdo možná protáhne obličej: dvacka za fotoaparát s pevným ohniskem, bez zoomu? Ale zase na druhou stranu, za tuhle cenu koupíte samotný výměnný objektiv. Jsem starý lakomec a pravidelní čtenáři vědí, že na poměru cena výkon docela rajtuju. Tady váhám s úsudkem. Ano, dvacet tisíc a pevné ohnisko, to mi přijde dost, ale zase na druhou stranu, za takovou kvalitu by menší cena byla hřích. Takže vás v tom váhání sprostě nechám.

Ovládání a menu
To ovládání je hlavní radost, kromě kvality, samozřejmě. Je mechanický jako Leica z roku 1950, jen ten film se nepřetáčí. Zapíná se páčkou u spouště. Na objektivu je prstenec opatřený kvůli pohodlnějšímu držení dvěma výstupky, tím se ovládá clona, v krajní poloze nastavíte A a je clona automatická. Vedle sáněk pro blesk, respektive hledáček, je volič časů. Jak je to u Fujifilmu této třídy obvyklé, časy skáčou po 1EV, elektronicky to lze nastavovat jemněji. Zase – máte tu škálu časů od 1 sec do 1/4000 a písmeno A=automat. Pokud nastavíte clonu a čas ručně, pak pochopitelně máte ruční nastavení čili M, jinak je to poloautomat. Zpod voliče časů vyčuhuje páčka. Za tu když zaberete, přepnete na čistý automat, ať máte nastaveno cokoli. Na pravé straně horní stěny je kruhový volič korekce expozice. Díky mechanice korekce expozice funguje i v plně manuálním režimu clona/čas plus automatické ISO. Dokonalá kombinace pohodlí a kontroly!


Na zadní stěně je pod hranou tlačítko pro prohlížení a koš, pak cosi co vypadá jako roller. To je jediná věc, která ve mně nevyvolala nadšení. Ono to funguje jako roller, ale je to páčka, takže místo abyste točili musíte jaksi pumpovat. Dá se na to zvyknout, ale komu proboha vadil roller?


O patro níž je tlačítko AE-L, tedy uzávěr expozice a ostření, vedle Q tlačítko. Jím se dostaneme do Q – rychlého quick menu, ve kterém lze nastavovat cokoli v šestnácti nabízených položkách, jako je ISO, velikost obrazu, vyvážení bílé, dynamický rozsah atd. Na položku se dostaneme čtyřcestným voličem a pak tím pumpováním, jež jsem popsal výše. Pod kruhovým voličem je vlevo volba režimu obrazovky (lze navolit i stavový displej, pak ale nevidíme obraz, vpravo je Fn tlačítko, ve výchozím nastavení je na něm zapínání wifiny. Bez napínání prozradím, že na těle přístroje najdeme celkem osm volitelných tlačítek, skutečných, fyzických, žádných virtuálních šidítek na displej.

Menu je velmi přehledné, má pět obrazovek snímacího menu a tři obrazovky setupu. Ve snímacím menu na první obrazovce najdeme tradiční simulaci filmu – je to fakticky nastavení saturace čili sytosti barev, a nastavení dynamického rozsahu. 100 je normální, vyšší jsou 200 a 400, ale je třeba mít 200 respektive 400 ISO. Na druhé obrazovce můžeme laborovat s barvou, doostřování a zvýrazňováním tónu, vždy v souvislosti s fujinami vyjadřuji skepsi v tomto směru. Zajímavá je třetí obrazovka. Zde se dají vygenerovat vlastní nastavení, zapíná se tu dotyková obrazovka a nastavuje se důležitý prvek, to je ovládací kolečko u objektivu. Na něj – celkem logicky – jde nastavit digitální změnu ohniska: lze tu nastavit virtuální pětatřicítku a padesátku. Bohužel nejde jen tu pětatřicítku, ona ta padesátka je přece jenom méně použitelná. Je to lákavá představa, mít skákací zoom, ale v praxi je tam pětatřicítka přece jen málo použitelná a digitální padesátka hodně nepoužitelná, viz dole v ukázkách.

Jak se s ním fotí
Startuje velmi svižně a subjektivně rychle ostří. Nicméně musím připustit, že na opravdu drsnou street, kdy by měl bleskově zaostřit a exponovat, přece jenom není. Ano, je malý a nenápadný, velmi příjemný až přítulný, ale blesan to není.
Objektiv je výtečný, jeho kresba v rohu :


Ta je v podstatě stejná jako ve středu, přirozeně jde o 100% zobrazení.


Právě tak netřeba si lámat hlavu soudkovou vadou:


Vinětace je zcela zanedbatelná, ten objektiv je naprosto v pořádku. Samozřejmě, je to pevné ohnisko se značně širokým úhlem záběru. Proto je tu ta digitální náhražka. Je to pohodlné, nicméně degradace obrazu zde to. Dynamický rozsah je velmi příjemný, na to jsme u Fujifilmu zvyklí. Tato fotka je pořízena bez korekce – je vidět, že spíš se splývají stíny, než vypalují jasy – na snímku naše zafačovaná Garinka. Žluté skvrny jsou celkové přepaly - na sluníčku, bílý fáč na bílém psu! Červené skrvny nejsou krev, ale přepal v červeném kanálu. Tyrkysové jsou stíny slité do černých ploch.


Velmi příjemná je i barevnost, tu lze ovlivňovat funkcí simulace filmu. Co je ovšem naprosto výjimečné je zvládání vysokého ISO. APS-C obvykle vázne na nějakých 2000 ISO, kdežto tady je 6400 velmi dobře použitelné. 6400 je vlevo nahoře, 1600 vpravo dole.


Shrnutí
Fujifilm X70je příbuzný modelu X100 (nyní už X100 T), nicméně je zaměřen na jiný typ fotografů. Ta stovka patří spíš k aristokratické třídě, kdežto tohle je malý houževnatý proletář. Výkonný objektiv, vynikající čip velký APS-C, výklopná dotyková obrazovka, vše manuálně, ale v případě potřeby lze bleskově přepnout na automat. A vejde se díky svému pancake objektivu do kapsy.
Kdo by chtěl rozšířit jeho možnosti, může uvažovat o předsádce. Ke stovce se dodávají hned dvě, širokoúhlá WCL a telekonvertor TCL a v menu se s použitím předsádky WXL-70 počítá.

 

Ukázky:

07 a 13 dynamický rozsah, 14-15-16 je normální ohnisko a digitální 35 a 50 mm, 17 při 3200 ISO a 18 při 6400 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Fujifilm X70.