Ptá se mě pan Jaroslav M., do čeho má jít. Vlastní Nikona D90 (velmi dobrá volba!) a chce přejít na plnoformát 24 x 36. Jeho dilema je v titulku mé úvahy, má si koupit zrcadlovku nebo bezzrcadlovku?

Především podporuji rozhodnutí jít na plnoformát. Pro běžné veselé nezávazné focení se hodí cokoli, dnes už včetně těch lepších mobilů. Určitě jsou to kompakty s jednopalcovým čipem, skvěle poslouží přístroje na formát Micro Four Thirds ( Olympus & Panasonic) a ve velmi dostupných cenových kategoriích najdeme jak zrcadlovky, tak bezzrcadlovky APS-C, což ostatně je i D90 pana M., výtečný stroj, byť staršího data.

Nicméně, čím jsou obtížnější světelné podmínky, a to znamená buď vysoký kontrast nebo nízká světelná hladina, výsledná kvalita je přímo úměrná velikosti čipu, to je málo platné. Kdo chce korigovat hloubku ostrosti, pak mu vlastně nezbývá nic jiného než jít do plnoformátu. Málo platné, když se letos vyhlašovala soutěž Nikonu a oznamovaly se práce do Nikon kalendáře, z dvanácti prací byla jen jedna na APS-C, ostatní na plnoformát. Mimochodem, když mě přivzali před lety do poroty, tak převládal APS-C respektive DX formát a zde to byl právě Nikon D90 jako velmi často se vyskytující přístroj.



Nejdřív nerozdíly
Čímž jsem odbyl to, v čem dilema nevidím.
Než se začneme rozhodovat, vytknu před závorku to, v čem rozdíl nevidím – nevidím rozdíl ve výsledku. Samozřejmě různé přístroje mají čipy s různým rozlišením, nicméně bez ohledu na to asi troufnu prohlásit, že není pravda, že zrcadlovka dělá lepší fotky než bezzrcadlovka a naopak že bezzrcadlovka dělá lepší fotky než zrcadlovka.
Právě tak je nesmysl, že bezzrcadlovky jsou menší a lehčí než zrcadlovky. Je fakt, že systém Sony Alpha 7 / 9 má těla menší než bývají zrcadlovky, ale pak se rozměry a váha doženou v optice a výsledek je více méně stejný.
Pokud jde o pořizovací cenu, pak taky neplatí, že by byla bezzrcadlovka v tomto smyslu nějaká výhra. Když porovnáme ceny přístrojů nových, tedy novinek, pak jsou si zrcadlovky a bezzrcadlovky více méně na rovno.

Teď ty rozdíly
Upřímně řečeno, hlavní rozdíl vidím – dnes – v tom, že bezzrcadlovky se dostaly do popředí pozornosti. Je to dnes trend, a co je důležité, výrobci jim věnují velkou pozornost. Je to perspektivní systém. Nemyslím si, že to výrobci DSLR hned tak brzy zabalí, ale ten hrot oštěpu se jmenuje bezzrcadlovka. Budoucnost patří aluminiu, pravil Jára Cimrman a budoucnost patří bezzrcadlovce, pravím já mezi mnohými.

Přednosti zrcadlovek:
DSLR mají za sebou pětadvacet let vývoje a SLR se začaly vyrábět už v devatenáctém století. Jsou to zralé dokonale fungující stroje s ovladatelností, založenou na praxi. Jsou dokonalé v tom smyslu, že došly k ideálu použitelnosti. Systém jejich ostření, i když je to s podivem, když uvážíme, jak složitý je, funguje rychleji a optický hledáček podává bezprostřední informaci.
Jejich limity:
Rychlost sériového focení má technickou mez, ale to asi není to nejdůležitější, kdo opravdu potřebuje sekat série 20 fps a rychleji? Horší je hlučnost. DSLR jsou práskačky a tzv. tichý režim je komika. V optickém hledáčku hůř vidíme v šeru a pásmo ostřicích bodů je omezené, je soustředěné v poměrně malém prostoru kolem středu. S natáčením videa jsou ve srovnání s bezzrcadlovkami problémy.

Přednosti bezzrcadlovek:
Jejich elektronické hledáčky mají 2,4 mega a teď už stále častěji 4 mega a ty pak mají větší obraz než optický hledáček zrcadlovky. Ukazují zpracovaný obraz, tedy v šeru vidíme jasně a přesně (na to pozor, je potom dobře si do hledáčku nastavit histogram, abychom pak nebyly šeredně překvapeni výsledkem). Ostří na rovinu čipu, takže odpadají problémy s back / front focusem. V nutnosti lze přejít na elektronickou zcela nehlučnou závěrku. Díky elektronickému hledáčku a systému zvětšení obrazu lze používat objektivy s manuálním ostřením, jak ty moderní, tak – s redukcí – historické. Mají kratší vzdálenost bajonetu od čipu, což umožňuje lepší konstrukci objektivů, zvláště pak širokoúhlých a ultraširokoúhlých. Pokud jde o video, je to jejich skvělá doména.
Jejich limity:
Ještě nedávno to byla prodleva spouště a za určitých okolností i ty nové konstrukce někdy váhají, ale z této dětské nemoci se systém rychle dostává. Definitivní ergonomie se teprve hledá, na (ne)ovladatelnost přístrojů Sony nadává prakticky každý, Canon neoficiálně ujišťuje, že ten příští model už bude jiný, zato Nikon v podstatě pokračuje v konceptu ovládání svých DSLR. Pro bezzrcadlovky je k disposici menší výběr optiky. Pravda, jsou tu adaptéry, ale co naplat, je to něco jako berlička. Za deset let bude situace jiná, ale teď jsme v roce 2019.

Jak se v tom vyznat
Chápu, že z výše uvedeného nevyplývá jednoznačná rada pro pana Jaroslava M. To rozhodování je vázané na dobu: jsme v roce 2019 a zrcadlovka se sázka na jistotu. Pan M. uvažuje o D750 nebo D810, obé je skvělá volba. Ale pak bude po celý rok a po celá další léta číst o nových bezzrcadlovkách Nikon a o objektivech pro bezzrcadlovky… a ta karavana půjde dál. Ten trend je asi jasný.

Na závěr:
Opakuji, že ve výsledku se žádné zásadní rozdíly neprojeví, jde tedy spíš o pocitu při fotografování než o cokoli jiného. No a když jsme u pocitů, musím připomenout zase ten faktor radosti. Nerozhodujeme jenom racionálně, focení nám má dělat radost. Tu ale si musí každý prozkoumat sám.