V dubnu jsem tu psal o Atom Muzeu v Míšově u Rožmitálu – a slíbil jsem, že se sem vrátím. Což jsem učinil a zde jsou moje čerstvé poznatky. O muzeum je zájem – to je dobře, protože tu jsou skutečně unikátní dokumenty. Unikátní jsou samotné ty objekty – betonová skladiště ruských atomových hlavic. Ty tu byly uskladněny pod příkrovem nejhlubšího tajemství, ani tehdejší vládci Československa o nich neměli ponětí. Jeďte se tam podívat, zde je odkaz na jejich stránku, tam najdete všechny informace.

Dnes se tam ale vrátíme opět z hlediska fotografického. Fotil jsem Canonem 5D Mk III, objektiv 17-40/4.0, stativ používám Velbon Sherpa s trojcestnou hlavicí Manfroto. Fotil jsem zpravidla na manuál, na ISO 100. O WB jsem se nestaral, fotil jsme to do RAW. Nakonec jsem i ostřil ručně – v ne moc příznivých světelných podmínkách jsem neměl v autofokus důvěru – asi jsem mu chudákovi křivdil, ale sichr je jistota.

Sklad je chráněn mohutnými pancéřovými vraty. Ta mě fascinovala nejvíc. Mám několik variant, ale nakonec se mi asi nejvíc líbí tahle fotka. Ono je to tam hodně ponuré a tajemné a ta fotka, zdá se mi, to tajemství navozuje. Červené kolo je v silném obrazovém bodu na průsečíku třetin, jak o tom píšu ve své knize Digitální fotografie polopatě. Spodní okraj vrat je blízký úhlopříčce.


Druhá varianta motivu vrat. Je to řešené na svislice, osvětlená plocha je blízká středu, kolo s vraty vlevo. Zde bylo hodně málo světla, na 30 sec jsem se tu sotva držel s plnou clonou F4.0. Menší hloubku ostrosti jsem vyřešil tím, že jsem to fotil na dvě roviny ostrosti a v Photoshopu obě fotky propojil.


Motiv červených kol je tu na mnoha místech. Pohled do strojovny vzduchotechniky. Líbily se mi světelné plány. I tato fotka je focená nadvakrát, na jedné fotce jsem exponoval střed obrazu a na druhé jsem exponoval pozadí – zaostřeno na dmychadlo a také je tu upravená expozice. S dobrým stativem si můžete takové laborace bez problému dovolit. Fotky na sebe perfektně pasují.


Jiný příklad dvojí expozice: ty lampy jsou pochopitelně přesvícené. Ze stativu jsem tedy pořídil silně podexponovaný záběr, na kterém ale byly vidět žárovky. Spojení v Photoshopu je pak velmi jednoduché. Zvýšil jsem sytost těch modrých krabic – líbilo se mi, jak v tom bezútěšném prostředí barvy pěkně září.


Ne vždy je nutné exponovat na dvě expozice. Často stačí, když se RAW vyvolá v různých stupních světlosti. V Photoshopu (velké, i v tom malém, tedy v Elements) pak štětcem s velkým prolnutím (tvrdost 0) provedeme to, čemu se říká malování světlem.


I tady jsem vyvolával na dva stupně tmavosti. Horní část obrazu byla hodně světlá. Dvojím vyvoláním jsem světlost vyrovnal a místním zesvětlení, v oblasti strojů jsem upravil jinak monotónní osvětlení. Zelený kompresor a červené ventily jsem zvýraznil přidáním sytosti.


Atomový záchod... To co teče po schodech je rez, podotýkám. I tady bylo osvětlení hodně ploché a metodou výše popsanou je podařilo navýšit dojem prostorovosti.


Procházku uzavřu celkovým pohledem, abyste viděli, jak ten bunkr vlastně vypadá. Tady ležely nástroje, které by změnily mapu světa. Je dobře, že se to nestalo a že tu nejsou. Nicméně si můžeme být jisti, že jsou... někde jinde.