Tak to bylo ve zprávách, že v neděli se mladý fotograf někde na Plzeňsku poranil při explozi „starého fotoaparátu, který se plní chemickou sloučeninou“. Poranil se na ruce, když se pokusil odpálit hořčíkový prášek. Mladý pokusník chtěl obnovit tradici magneziového blesku. Tato technika vycházela z pokusů s hořčíkem Roberta Wilhema Bunsena (ano, Bunsenův kahan) a Henry Enfiled Roscoea z roku 1859. Následoval patent pro Edwarda Sonstadta z roku 1862. Technologie se vyvíjela, zkoumaly se různé hořlavé směsi, magnezium bylo nabízeno ve formě proužku nebo drátu, vznikly první lampy. Technologie se udržela až do dvacátého století – na obrázku je ukázka způsobu použití. Fotograf exponuje balónkem spojeným gumovou hadičkou se závěrkou, ze obrázku to vypadá, že odbočka hadičky je vedena do lampy, kde způsobí zážeh.



Jak to funguje můžete vidět na videu, pokud neumíte anglicky, tak vězte že povídání na začátku NENÍ návod a že autor videa varuje před domácím použitím.



Každopádně je to technika nebezpečná a příklad nešťastného mládence z Plzeňska by měl dostatečně varovat.

Vývoj pokračoval. V roce 1929 (tedy za hodně dlouho!) se v Německu začaly vyrábět fotografické žárovky s magnéziovým plíškem. V žárovce byl čistý kyslík a odpalovala se elektricky, už tedy začínala elektrická synchronizace. Takové žárovky byly v prodeji ještě za mého dětství (to rozhodně, protože si na to pamatuju, že drogista pan Domes to měl u nás ve Slapech na skladě) a pravděpodobně vymizely až v šedesátých létech.



Toto je typický americký reportážní fotoaparát s bleskem – tím se fotilo ještě v šedesátých létech.



A poslední stádium byly flashcuby, kostičky se čtyřmi náplněmi, používané hlavně na malých fotoaparátech, včetně těch prťavých na 16 mm film (takový měla moje teta a kostičky vozila z Německa, prodávalo se to v Tuzexu).



V nové době už máme jen elektronické blesky a těm na paty šlapou LED světla. Ale to už je zcela jiný příběh.

Tolik tedy na okraj jednoho experimentu s neblahým koncem. Pokusníkovi přeji uzdravení a hlavně, aby se to obešlo bez trvalého následku. S magnéziem si nehrajte, je to o hubu a o oči. Nechme tuto techniku historii.

 

Náš čtenář pan I.E. doplňuje:
Bleskové žárovky jsem ještě koncem sedmdesátých let kupoval do blesku Mechanika - stály cca 2,20 Kčs/kus, což bylo blýsknutí dražší točeného piva desítky. Tytéž jsem používal v prvním černobílém Polaroidu. Dodnes je strašidlem u starších fotoaparátů a centrálních závěrek synchronizační zástrčka FP s předzápalem. Když do ní nějaký zoufalec zapojí elektronický blesk, tak proběhne expozice kvůli předzápalu mimo záblesk. Ale k věci samotné - magnéziové prášky se, jak píšete, začaly zavírat do žárovek právě kvůli úrazům. Žárovky, aby neexplodovaly, se potíraly lakem, později barveném kvůli barevné teplotě světla. Tvrdím, že většina fotografických technologií a konstrukcí se čas od času vrací a tedy má smysl se o nich učit. U magnézia by mě to ani ve snu nenapadlo a přece - před časem jsem se dočetl o fotografovi - speologovi (Mark Audy - https://www.cestovatel.cz/clanky/probehl-kurz-fotografovani-v-podzemi/), který si do jeskyní skrz zatopené sifony bral s sebou magnéziové směsi vodotěsně uzavřené v PET láhvích a odpalováním směsi pak interiéry osvětloval. Chytré a praktické, že? 

Doplněk Digineff
Já to nezkoušel nikdy (volné magnézium, ty žárovky a kostičky kdysi ano), nicméně si myslím, že ten práše a jeho exploze by mohly dátzajímavě měkké osvětlení. Ale za úraz to určitě nestojí!