To bylo smíchu, když na tiskovce v Žlutých lázních představitel Sony hovořil o úmyslu firmy umístit se na trhu profesionálních fotoaparátů! To bylo v roce 2006, Sony předvádělo přešupačenou Minoltu a nám, co jsme tam seděli, cukaly koutky úst. No a po jedenácti letech se směje málokdo, možná že páni ze Sony se spokojeně usmívají, protože my, co jsme se tenkrát smáli, píšeme o převratné novince na poli profi fotografické techniky. V roce 2013 přišel plnoformátový kompakt Alpha 7 s formátem čipu 24 x 36 mm a od té doby to do nás Sony šije jako když to kachnám hází. Každý další rok dva nové modely sedmičky, loni pauza, nadýchnutí – a bác ho, přišel model Alpha a9 s vrstveným čtyřiadvacetimegovým plnoformátovým čipel, s 696 fotodiodami na 93% plochy, čtyřmegovým elektronickým hledáčkem s vysokou obnovovací frekvencí a záznamen série frekvence 20 oken za vteřinu. Tedy vyšší rozlišení než mají profi sportovní Canon 1D X Mk II a Nikon D5 , vyšším počtem zaostřovacích bodů, výklopným displejem, kratším maximálním časem (neuvěřitelná 1/32000 vteřiny) a rychlejším sériovým focením – navíc, počet zaostřovacích bodů (jsou na detekci fázového posunu) slibuje efektivnější schopnost sledovat pohybující se objekt. A navíc je nový model o dva respektive půl druhého tisíce dolarů levnější. To jistě neznamená, že je levný, stojí u nás sto padesát tisíc a to je cena oproti světové cenové hladině přepálená, ale i tak vyjde tělo levněji než odpovídající Canon nebo Nikon.

Zrodil se tedy nový fenomen – je zde fotoaparát s vlastnostmi, jež jsou klasické zrcadlovce s definitivní platností nedostupné. Zrcadlovka nikdy nemůže mít ostření na 93% plochy a její zrcátko, tím spíš to velké, plnoformátové, neuplácá frekvenci 20 oken za vteřinu.

Nedá se čekat, že současní profesionální fotografové sportu zahodí svoji výbavu a přejdou na Sony. Jednak je to drasticky nákladný krok: mějme na paměti, že profesionální sporťák, to je zpravidla redakce nějakého zpravodajského média, ať to jsou noviny nebo agentura a v ní je více fotografů a každý má svoji výbavu optiky a příslušenství. To pak jsou výdaje dosahující astronomických výšek. Je to ale další závažný limitující faktor – omezená nabídka optiky. Spolu s devítkou přišel na trh jistě skvělý objektiv 100-400/4.5 – 5.6, nicméně ve srovnání jak s Canonem, tak Nikonem má Sony omezenou nabídku. Produkt ale zde je, čas nestojí na místě, přicházejí nové generace fotografů, kteří svoji výbavu teprve budují a pro ně bude A9 bezpochyby silné lákadlo.

Tohle moje vykládání je tak asi jako když čteme o Ferrari v motoristickém časopisu. Ve fotografické technice ale platí, že co je Ferrari dnes je Fabie za pět let. To přesouvání s nejvyšších exkluzivních pater do občanského parteru je v elektronice velmi rychlé: jde o elektroniku a ta z povahy věci samé se musí opírat o sériovou výrobu. Cenou sto padesát tisíc za kus platí zákazník především vývoj, a ten tu zůstane a poznatky a technologické postupy přejdou do lidovějších modelů. Ty nebudou mít 692 fotodiod, ale jenom 200 a sérii ne 20 oken ale 10 oken za vteřinu, nevídáno!

Soumrak zrcadlovek tedy pokračuje. Vývoj už smetl některé kategorie fotoaparátů – kdy například jste viděli naposledy dvouokou zrcadlovku jinde než v bazaru, a existovaly i fotoaparáty s výměnnými dvou-objektivy! Netroufnu si odhadovat datum funusu – a možná ani žádný funus nebude, že se zrcadlovka udrží déle než dnes čekáme. Přece jen je to krásný kus mechaniky, to za prvé. A za druhé, v praxi ten výsledek bude stejný, prostě získáte fotku. Pokud ji nevytisknete nebo nenecháte si ji vytisknout, dříve či později ten chumel čísel zmizí z disku, omylem nebo záměrně. Čím se závěrem dotýkám k vůbec zásadnímu problému fotografické techniky dnešní doby.

Ano, dvouoké zrcadlovky vyhynuly. Až na to... což takhle dát si InstantFlex od čínské firmy MiNT, fotí to instaxovou okamžitou fotografii. Nikdy neříkej už nikdy, říkával James Bond a byla to moudrá slova.