Mám teď v testu širokoúhlý Nikon 10-20/4.5 -5.6. Zároveň jsem měl možnost porovnat širokoúhlé objektivy od Canonu. Pořád koukám na kresbu v rozích a na soudkovou vadu, ale hlavně přemýšlím o použití. O tom všem dohromady bude má dnešní úvaha.

Dnes se už nepoužívá termín „základní objektiv“ - běžné to bylo v době, kdy jiné objektivy než s pevným ohniskem se v praxi nevyskytovaly. Tento základní měl úhel záběru cca 45 stupňů – to je více méně úhel, v jakém vnímáme svět kolem sebe svýma očima – v tomto segmentu vidíme ostře a co je vně je naše periferní vidění. Širokoúhlé objektivy pak mají úhly záběru úměrné svým ohniskům. Úhel 75 stupňů dnes klasifikujeme jako střední širokáč a 100 stupňů zabírá už hodně širokoúhlý objektiv. Od 120 do 180 už máme efekt rybího oka. Záměrně zatím neuvádím hodnoty ohniska, nechci sem plést přepočty a crop faktory a přepočítávání, nicméně k tomu nevyhnutelně dojdu.

Střední širokoúhlé objektivy jsou ideální například pro reportážní a street fotografii. Myjí dost široký úhel, aby toho hodně pochytaly, avšak ještě nezkreslují. Toto je streetovka pořízená 35 mm objektivem:



Ty hodně širokoúhlé objektivy jsou zase ideální na krajinářskou fotografii. Ideální do té míry, že z toho už je klišé a každý to teď mastí tak, jak to mastím taky, zde je to pořízeno 16 mm širokoúhlým objektivem se záběrem cca 105 stupňů:



Pořizování živých, reportážních záběrů takovým ohniskem je samozřejmě možné, a třeba Jan Šibík skoro jinak nefotí. Vyžaduje to velkou zkušenost a je bezpodmínečně nutné být opravdu uprostřed děje.

Zatím jsem se vyhýbal vypsání skutečných ohniskových délek a mluvil jsem jen o stupních. S věkem digitální fotografie se ustanovilo cosi jako standard. Předpokládá se, že standardem je pole kinofilmu 24 x 36 mm. Pak platí, že těch 45 stupňů má 50 mm objektiv, 75 stupňů má 28 mm objektiv a 105 stupňů má 16 mm, plus mínus. Obvykle ale pracujeme s fotoaparáty, které mají menší čip než 24 x 36 mm. Je to často APS-C s formátem 22 x 15 mm; pak přepočítáváme ohnisko crop faktorem a vychází nám tedy, že musíme mít ohnisko 10 mm, abychom měli úhel záběru takový, jako má plnoformátový přístroj s objektivem 16 mm.

To je důvod, proč nabádám, posluchače mé Dílny, aby se soustředili právě na ohnisko 10 (12) až 20 (24) mm - to jsou ty opravdu širokoúhlé zoomy. Setové objektivy s typickým rozsahem 17-55 jsou pro běžnou praxi velmi vhodné, ovšem ty skutečně širokoúhlé záběry s nimi neudělají.

Objektivy vyráběné výlučně pro APS-C formát mívají poměrně malou světelnost. Má to rozumný důvod: zdůrazňuje se malý rozměr a váha, to je jedna z předností systému APS-C, a samozřejmě i nižší cena. Vyrobit širokáč pro APS-C se světelností F1.4 by byla tak trochu rozmařilost. Jiná situace je v oboru objektivů určených pro plnoformát 24 x 36 mm. Zde existují širokoúhlé objektivy se světelností F2.8 a monofokální objektivy s pevným ohniskem, širokáče světelné F1.8 i F1.4. Světelné zoomy jsou patřičně velké, těžké a samozřejmě i drahé.

Dovolím si předestřít svůj názor bez nároku na autoritativní naléhavost - někdo to může vidět jinak.

Vysoce světelný objektiv s krátkým ohniskem pro full frame 24 x 36 má očividný smysl pro dosažení tzv. separačního efektu - je schopen díky malé hloubce ostrosti oddělit motiv od rozostřeného pozadí. Toto je ukázka takového přístupu, foceno Sigmou 20/1.4 na plnoformát:



Zde je separační efekt značný a opakuji, to je velký smysl těchto širokoúhlých objektivů s vysokou světelností, použitých na plnoformátu.

Pokud jde o zoomy, tam se světelnost drží maximálně na F2.8. Z tady funguje separační efekt, ale je méně výrazný, málo platné, je to o dva stupně větší clona.



Pro krajinářskou fotografii vysoká světelnost smysl nemá - leda v tom, že vysoce světelné objektivy jsou celkově vyrobeny s cílem vyššího výkonu ve všech směrech. Nicméně jejich kresba je nejlepší kolem F9.0 a pokud někdo se chce věnovat jenom krajině, tak asi i na full frame systému může s klidným svědomím sáhnout po méně světelné variantě - ušetří spoustu peněz, jak při nákupu objektivu, tak i filtrů - tyto vysoce světelné širokáče mívají velký průměr závitu a velké filtry dovedou být pěkně nákladné.

Shrnutí:
Pořádná širočina používaná na krajinu má kratší ohnisko zoomu někde u 10 mm pro AQPS-C a kolem 16 mm na plnoformátu. Z řady důvodů nelze moc počítat se separačním efektem na krátkých ohniscích na APS-C, to je přece jen doména plnoformátu. Pokud někdo chce jít touto cestou, měl by se soustředit na světelné monofokály. Pro krajinu není třeba vysokých světelností, protože tam se spíše počítá s větší hloubkou ostrosti a tudíž se zacloněním.