Někdy je dobře se vrátit ke kořenům a naprostým základům. Za šestnáct let vydávání Digineffu jsem nikdy nespustil ze zřetele lidi, kteří nedošli v bádání daleko. Jim je adresován i tento článek o Velkém nedorozumění.

Reaguji na dopis našeho čtenáře. Stojí v něm:

Mám foťák, trochu lepší kompakt. Když nařídím program priorita clony, tak max clonové číslo je 11. To se mi zdá v létě za plného slunce málo,ale víc to nejde. Předpokládám,že mi vytknete ten úmysl-fotit v létě v poledne na slunci, ale když chodím po kopcích, tak je to celodenně a neodolám záběru i když vím,že to asi bude špatně. Nyní jsem objevil korekci v rozmezí +/-2 . Znamená to, že když kolečkem nařídím -2 , že bude výsledná clona 11+2=13?

Jak odpovědět?
Snadná odpověď by zněla nebude, ale asi by to nebyl odpověď uspokojivá. Začnu tedy expozicí.

Obrázek je správně exponovaný, když jsou sladěny čtyři faktory. Za jeden zpravidla nemůžeme – to je osvětlení, tedy v našem případě sluníčko. To svítí hodně nebo málo nebo je šero nebo tma. Osvětlení je různé. Pak je to citlivost. Dřív to s citlivostí bylo jednoduché, byla napsaná na krabičce s filmem. v digitální fotografii je nastavitelná. Obvykle, tedy standardně, je zvolena nějaká stálá citlivost, počítá se to v ISO, tak dejme tomu, máme citlivost 100 ISO.
Třetí a čtvrtý faktor jsou clona a čas. Clona, to je něco jako dvířka, je to průchod pro světelné paprsky. Buď je průchod hodně otevřen a pak paprsky volně procházejí, anebo je omezen, je tedy zacloněno. Čas, správněji se tomu říká doba osvitu, je skutečně doba vymezená zařízením zvaným závěrka, po které světlo (=výsledek osvětlení) prochází objektivem a v něm umístěnou clonou na citlivou plochu, která má citlivost určenou v ISO.

Tyto čtyři faktory musí být v rovnováze. Když se změní jeden, musí se něco stát, aby se obnovila rovnováha. Když otevřu clonu, prochází více světla a musím tedy zkrátit dobu osvitu. Když přes sluníčko přejde mrak, bude míň světla a proto musím déle osvětlovat citlivou plochu.

Priorita clony
Náš čtenář uvedl příklad priority clony. To je takový režim, kdy fotograf ručně nastavuje clonu (on nastavil clonu F11) a automatika přizpůsobí dobu osvitu. V létě na sluníčku při ISO 100 je při cloně F11 obvyklá doba osvitu 1/125 vteřiny. I kdyby byl fotoaparát našeho čtenáře trochu horší kompakt, zcela určitě má 1/125 vteřiny. Při režimu priorita clony naprosto není důvod se obávat, že fotoaparát nezvládne slunečné počasí v poledne. Fotky budou trochu placaté, bez stínů, ale expozičně v pořádku. Shrnu – ničeho se nebojte, popadněte fotoaparát a foťte, v prioritě clony nebo v plném automatu, on si ten aparát s expozicí poradí.

Korekce expozice
On si poradí, protože je v něm cosi jako expozimetr. Ten měří světlo a podle toho, co naměřil, nastavuje expoziční hodnoty. V automatickém režimu nastavuje absolutně všechno, v režimu priority clony nastavuje především dobu osvitu, když máme prioritu času, mění clonu, případně – když to aparát umožňuje – mění ISO.

Může se ale stát, že ten expozimetr neměří dobře, anebo neměří podle našich představ. Typicky – na sněhu se mu zdá, že to nějak moc svítí a zbytečně zkracuje dobu osvitu a sníh vyjde šedivý. Naopak ve tmavém prostředí, třeba někde ve sklepě, zbytečně přidává na expozici a obrázky nemají tu správnou sklepní atmosféru. Proto mají fotoaparáty zařízení zvané korekce expozice – o něm se náš čtenář zmiňuje. Když přidávám do plusu, obraz bude světlejší, než by vznikl coby automaticky exponovaný. když ubírám do mínusu, dosáhnu tmavšího podání. Jednotka té korekce je +- I, rozsah v kompaktech bývá – jak čtenář uvedl plus mínus 2, fotoaparáty vyšší třídy mívají až +- 5. Ty stupně jsou rozdělené na třetinky, bývají vyjádřeny malými čárkami. Obvykle čarujeme v rozmezí jedné občas dvou čárek, zřídka tří (= celé jedné jednotky). Když to chcete trochu ztmavit, uberte čárku, bude míň přepálených míst v obrázku. To je celá ta magie.

Na ukázce je fotka v poledne za sluníčka v automatickém režimu. Automatika nastavila při 200 ISO 1/1000 na F5.6.


Objektivní měřítko správnosti expozice je histogram, který prozradí, jaké je rozložení jasů v obrazu. Zcela vpravo je černá, zcela vlevo bílá. Vidíme, že expozičně je fotka v pořádku, automatika pracovala správně.


Co je ta +2
Náš čtenář by se tedy mohl spokojit s ujištěním, že ho jeho přístroj nenechá na holičkách ani v poledne na sluníčku a poradí si s clonou 11. Pak bych mu doporučoval nečíst dál.

Nedbal, tak tedy pokračujme. Co to tedy je, ta hodnota 1, případně hodnota 2?

Rozhodně to není CLONA, rozhodně tedy clona 11 s korekcí +2 není clona 13!
To číslo, to je označení expoziční hodnoty neboli EV podle anglického exposition value. Ta expoziční hodnota, to je poměr clony a času za dané citlivosti a za daného osvětlení. Než půjdu dál upozorním, že časy se počítají v dvojnásobcích (přibližně), takže máme řadu, dejme tomu: 1/15 _ 1/30 – 1/60 – 1/125 – 1/250. Sousední časy jsou v poměru 1:2.
S clonami je to složitější, zamotala se do toho plocha kruhu a Ludolfovo číslo Pí, takže musíme vzít na vědomí, že clonová řada, kde sousední hodnoty mají propustnost světla 1:2 (tedy dvojnásobnou, respektive poloviční, podle toho, z které strany na to jdeme) je: 2.8 – 4 – 5.6 – 8 – 11 16 – 22 atd.

Pokud laboruji s časy tak, že utáhnu clonu a prodloužím čas, zůstávám na úrovni jedné a té samé expoziční hodnoty. Tedy: Clona 8 čas 1/125 má stejnou hodnotu jako clona 11 a čas 1/60 a stejnou jako 16 a 1/30. Když utáhnu clonu na menší díru, musí po delší dobu proudit světlo.

Když ale nechám clonu 8 a místo 1/125 nastavím 1/60, dostanu je o 1EV do přeexpozice. Za daného světla a dané citlivosti poteče dírou světlo dvakrát déle a dojde k přeexpozici +1EV.
Když nechám clonu 8 a místo 1/125 nastavím 1/250 vteřiny, světlo poteče poloviční dobu a obrázek bude exponovaný málo a bude tmavý a dojde tedy ke korekci -1 EV.

Obvyklý omyl
Mnohokrát jsem narazil na začátečnický omyl, když si lidi mysleli, že utažením clony ztmaví snímek, protože zamezí průchodu světla. Toto platí v ručním režimu, kdy ručně nastavujeme jak clonu, tak i čas a ISO. V automatickém i tzv. poloautomatickém (ve skutečnosti nadále automatickém) režimu přístroj na utažení clony reaguje prodloužením doby osvitu, takže obrázek bude exponován stejně.

V automatickém režimu jediný prostředek, jak korigovat světlost snímku je korekce expozice, toto budiž závěr našeho výkladu. Pokud vás opravdu zajímají podrobnosti, podívejte se na můj důkladný článek v archivu. Nechcete-li se hrabat v archivu, příští pátek článek zveřejním znovu.